Centrální bankéři ve službách vlád

Münchau ve Financial Times předvídá, že doba, kdy vládlo v západním světě náboženství nezávislé centrální banky, pomalu končí.

Není to ostatně nic daného, nezávislé centrální banky přišly do módy až v 80. letech. Autor uvádí dopis člena Sněmovny reprezentantůUSA Patricka McHenryho šéfce Fedu Janet Yellenové, v němž jménem Donalda Trumpa varuje centrální banku před tím, aby cokoli dojednávala a koordinovala v oblasti regulatoriky na mezinárodní úrovni, protože k tomu nemá mandát.

Co s tím udělá další vývoj, uvidíme. Každopádně by bylo nebezpečné dnes nezávislost centrální banky omezit, respektive se vrátit k situaci před začátkem globalizace. státní úředník ve výslužbě

je to vlastně nezávislost centrálních bank? Koncepce, jež sází na předpoklad, že centrální bankéř bude méně motivován roztáčet kola pádivé inflace či hyperinflace, pokud se bude řídit svým expertním názorem spíše než přáním politiků. Jejím praktickým nástrojem se stalo cílování inflace. Tato koncepce je dnes již mrtvá. Proč?

Protože do hry vstoupil Campbellův zákon: „Čím více je určitý kvantitativní sociální indikátor používán pro rozhodování, tím více se stane předmětem úmyslného zkreslování a tím větší je šan- ce, že nepříznivě ovlivní sociální proces, který měl sledovat.“(Donald T. Campbell, 1976)

Jinými slovy, pokud se nějaké měřítko stane cílem, přestává být dobrým měřítkem. A přesně to se přihodilo indexu spotřebitelských cen. V 80. letech byl poprvé vykastrován vynětím cen nemovitostí ze své báze. Během 90. let proběhla další kastrace, tzv. boskinizace (podle ekonoma Michaela Boskina), jež měla za cíl promítnout do inflace údajný nárůst kvality a výkonnosti spotřebního zboží.

Výsledkem je, že uprostřed divokých orgií na trhu nemovitostí v minulém desetiletí centrální bankéři zůstávali klidní, neboť dle jimi sledovaných čísel se na poli inflace nic extra nedělo. USA, Velká Británie, Irsko, Španělsko a další země s realitní bublinou zůstávaly v klidu. Že centrální bankéři byli nezávislí i na ekonomické realitě a zdravém rozumu, je další věc.

Všechny hlavní světové centrální banky se následně dostaly do situace, které se chtěly vyhnout za každou cenu: přímo financovat státní dluh emisí nekrytých peněz. Centrální bankéři se stali služkami vlád. Byla by to tragédie, kdyby to nebyla komedie.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. Centrální bankéři se stali služkami vlád. Byla by to tragédie, kdyby to nebyla komedie.

Partners

Pavel Kohout: Campbellův zákon Lubor Lacina Dva směry vývoje

očekávat skokové změny v míře nezávislosti centrálních bank... Můžeme do budoucna očekávat oba směry vývoje. Snižování nezávislosti centrálních bank ve vyspělých ekonomikách a naopak zvyšování nezávislosti v rozvíjejících se a rozvojových ekonomikách. Jeden model centrálního bankovnictví pro celý svět neexistoval v minulosti a nebude existovat ani v budoucnosti. think tank Mendelovo evropské centrum

Debata je redakčně krácena. Celé texty najdete na www.lidovky.cz. Do diskuse také přispěli Tomáš Ježek, Dušan Tříska, Helena Horská, Jan Libich a Petr Zahradník.