Stylistika

Funkční styly češtiny

Jakýkoli text, který dáváme dohromady, tvoříme proto, že má splnit nějakou funkci. A je úplně jedno, jestli se jedná o esemesku kamarádovi či kamarádce (ta má funkci dorozumívací/sdělovací), nebo o výklad, jehož hlavní funkcí je naučit/vzdělat. Můžete namítnout: i výklad nám něco sděluje. Ano, to je pravda, ale… Každý funkční styl má svou funkci hlavní (konstituující), na jejímž základě vznikl. A zároveň je všem stylům společná funkce sdělovací. Podle konstituující funkce rozlišujeme v češtině pět, respektive šest funkčních stylů.

Zatímco pro pět z nich je typická psaná forma, u stylu řečnického ( je primární podoba mluvená. Jeho hlavní funkcí je propagovat a šířit myšlenky a názory. Proto je velmi často závislý na textech ostatních funkčních stylů. V rámci rétoriky vznikají hlavně veřejné projevy, přednášky a rozhovory. Nutnou podmínkou je jeho spisovnost a nedílnou součástí jsou tzv. neverbální ( mimika, gestikulace) a mimojazykové ( hlasitost řeči, tempo aj.) prostředky.

Základním funkčním stylem, který využíváme dennodenně, je styl prostě sdělovací. Slouží nám k běžnému dorozumívání (mluvenému i psanému). Využívá celou šíři slovní zásoby češtiny (tzn. i slova nespisovná), například během telefonování, e-mailování, esemeskování nebo rozhovoru s kamarády. Hlavním útvarem býval osobní dopis, který v současnosti upadá v konkurenci moderních technologií.

Naučná funkce je konstituující pro funkční styl odborný. I s ním se setkáváme poměrně často ( učebnice, odborné tematické časopisy aj.). Není mu ale vždy úplně jednoduché porozumět – proč? Objevují se v něm termíny (slova od- borná) a musí být přísně spisovný. Právě míra odbornosti je jedním z kritérií, na jejichž základě se odborný styl dělí na tři „podstyly“: populárně-naučný ( popularizační časopisy), učebnicový ( výklad) a vědecký ( diplomová práce).

V tuto chvíli držíte v ruce vydání Lidových novin. Text, který čtete, je odborného stylu, ale noviny jako celek patří do stylu publicistického. Jeho hlavní funkcí je funkce přesvědčovací (persvazivní), ale má i funkci naučnou a zábavní. V jeho psané i mluvené (televize, rozhlas) podobě se setkáte se slovy spisovnými a hovorovými. Jeho znakem by měla být mj. objektivita a aktuálnost. Realizuje se především ve zprávách, komentářích a reportážích, fejetonech a glosách.

Konstituující funkcí administrativního stylu je funkce řídicí. I on je přísně spisovný (bez citově zabarvených slov), ale oproti ostatním stylům je výrazně schematický, heslovitý a jednoznačný. Že jste se s ním ještě nesetkali? Chyba lávky! Patří sem všechny objednávky, žádosti, smlouvy, ale také vysvědčení nebo třeba životopis (v současnosti převažuje strukturovaný).

Přijdete na to, který typ textů jsme zatím opomněli? Ano, umělecký. Texty náležející k uměleckému stylu tvoří velmi početnou skupinu a mají hlavně estetickou/uměleckou funkci. Jsou chápány jako subjektivní vyjádření autora k tomu, co zvolil za téma. Bývají jazykově velmi bohaté, ba obrazné. Spadají sem všechny literární druhy – lyrika, epika i drama. Ale o tom někdy příště…