Jak se smrti navrací důstojnost
PRAHA „Kde máte teploměry?“ptá se ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (za ANO) u chladicích boxů v Nemocnici Na Bulovce. Otázka odráží otřesnou zkušenost, na kterou kontrola narazila loni v pohřební službě v Horažďovicích. Boxy tam nebyly zapojené v elektřině, přesto v nich ležela těla, jiná byla jen tak na chodbě. Bylo léto a počínající hniloba hrozila infekcemi.
Inspekce Šlechtové na Bulovce žádným takovým skandálním zjištěním neskončila, odcházela spokojená. Byla to poslední expedice, na kterou se ministryně vydala před dnešním, druhým čtením zákona o pohřebnictví ve sněmovně, kde se bude Šlechtová snažit, aby poslanci po patnácti letech předpis změnili.
Proces nakládání se zemřelými od jejich transportu na patologii až po pohřeb je složen z mnoha kroků, svázaných ještě větším počtem pravidel. Patologie Nemocnice Na Bulovce je specifická v tom, že ji spravuje najatá firma. „Celé to tu patří nemocnici a ta nás má pronajaté,“popisuje na inspekci Jiří Haman, který je zároveň předsedou Unie pohřebních služeb.
Do budovy číslo 17 se dostávají hlavně ti, kdo zemřeli v nemocnici, ale také ti ze spádových měst včetně Mělníka. Chladicí boxy, které tu pojmou až 120 lidí, prošly. Teplota je podle pravidel okolo pěti stupňů. „Evidujeme každý den, celý měsíc. I kdyby v nemocnici vypadl proud, data by zůstala v systému,“dodává David Zachař, který se o těla stará.
Papírový podvod
Pohřebnictví je obrovský byznys, který dlouho zůstával v pozadí zájmu, protože myšlenkám na poslední věci člověka se lidé raději vyhýbají. Ročně se v něm otočí 1,6 miliardy. Peníze se nevydělávají vždycky poctivě – přestože vyrobených rakví je za rok asi 80 tisíc, zemřelí je počtem převyšují o třicet tisíc. Dřevěná rakev se jednoduše prodá jedné rodině, nebožtík se před kremací přeloží do papírového obalu a ten dřevěný se prodá další rodině.
Na tento nešvar nynější novela pamatuje právem pozůstalých. Ti si mohou sami ve speciální místnosti vše zkontrolovat. Když budou chtít, mohou si zemřelého sami i obléknout, ale praxe ukazuje, že o to není moc zájem. Samostatná místnost bude sloužit spíš tomu, aby se mohli příbuzní a blízcí v klidu a soukromí rozloučit. Budou ji muset mít všechny pohřební služby a krematoria.
Tažení proti papírovým rakvím je emblémem novely o pohřebnictví, i když v ní nejde jen o ně – vlastně je nezakazuje. Nastavuje jim jen kvalitativní požadavky; musejí být nově aspoň pětivrstvé, aby se při přenášení netrhaly.
Pro ministryni je to citlivé téma. Když si před prvním čtením vzali komunisté přestávku a zamezili tak okamžitému dopro- jednání, reagovala bouřlivě: „Jestli to neprojde, všichni umřeme, budeme v papírových rakvích a ruce nám budou čouhat ven.“
Vyčistit byznys mají přísnější pravidla pro provozovatele pohřebních služeb. Budou se muset osvědčit praxí a podstupovat přezkoušení. Dohlédne na ně přísnější kontrola ministerstva i krajů a nastoupí sankce. Podle typu provinění pro fyzické osoby až sto tisíc korun, pro firmy půl milionu. Když třeba firma otevře rakev, aby ji mohla vyměnit za levnější, papírovou, je to za dvě stě tisíc. Nejotřesnější případy se mají trestat odebráním koncese – tak by to například dopadlo ve zmíněných Horažďovicích. Protože ty zasahují do důstojnosti lidských bytostí, které už se nemohou proti špatnému zacházení samy bránit.
Část představitelů pohřebního byznysu se novinkám urputně brání, nelíbí se jim například, jak velkou investici si vyžádají stavební úpravy pro speciální místnost na kontrolu a loučení se se zemřelými.
Více etiky v pohřebnictví si vzala ministryně Karla Šlechtová za svou prioritu. Prosazuje tvrdší zákon a už teď objíždí s kontrolami patologie či krematoria. Před dnešním sněmovním jednáním zamířila pro argumenty na Bulovku.