Ví ještě Západ, co je Západ?
Chceme-li bránit západní hodnoty, musíme se shodnout, jaké to jsou
Vsouvislosti s brexitem či zvolením Donalda Trumpa se leckdo oprávněně táže, jak je to dnes vlastně s obranyschopností Západu. Zatímco na Západě se mluví o postfaktické či postpravdivé době, ruský ministr Lavrov hovoří o době postzápadní – Putinova kremelská klika věří, že dekadentní a slabý Západ se brzy rozloží. A o prohnilosti a konci Západu není třeba pochopitelně přesvědčovat ani islámské radikály.
Zatímco většina Rusů, Číňanů nebo Arabů o své kulturní identitě nepochybuje (i když se mohou mýlit), symptomem dnešního Západu se opravdu zdá být pochybování o tom, co to ten Západ vlastně je. Když máme teď starost, jestli se nerozpadne NATO a Evropská unie, možná bychom si měli položit otázku, zda vůbec ještě víme, co je Západ. Západ jako geopolitický blok, jako regenerující se prostor, jako morální ideál, jako svébytná kultura... Ve všech těchto ohledech se nachází v nejistotě.
Identita nejistá a proměnlivá
Bývaly doby, kdy to všechno bylo víceméně jasné, a příznačné je, že ještě před pár dekádami, jak píše komentátor The Wall Street Journal Bret Stephens, se o tom učilo na amerických univerzitách v kurzech pojmenovaných „Západní civilizace“, které byly už dávno jako zpátečnické zrušeny. K tomu „jasnému“donedávna patřilo, že mravní základy západní civilizace lze dohledat v Jeruzalémě, filozofické v Aténách a právní v Římě. Základy rozumu najdeme v osvícenství, základy ústavnosti ve Francii a Americe, základy vlády zákona v Anglii apod. Západ vždy pečoval o to, aby se vedl nekončící boj o usmíření protikladů v jeho kořenech, tedy svobody a odpovědnosti. Stephens zdůrazňuje, že Západ býval pyšný na svou kulturu, právní systém a prosperitu. Pěstoval skepticismus, bránil se cynismu. Byl arogantní a hříšný, ale to civilizace bývají. Hlavně však Západ věřil, že všechny tyto hodnoty musí umět bránit. V médiích, školních třídách a na bojištích, bude-li třeba. Jenže všimněte si, že když dnes budete tvrdit něco takového, můžete si v očích určité části společnosti rovnou napsat na čelo, že jste zastánce bílé nadřazenosti a pro někoho rovnou jakýsi fašista. Tolik Bret Stephens.
Proti tomu stojí jiná koncepce Západu, která ale název „Západ“vůbec nepoužívá, jako by ten termín byl pro ni zatížen jakousi kolektivní vinou. Jakápak křesťansko-židovská civilizace? Důležitá je přece inkluze, mozaika náboženství a kultur, politická korektnost. Migraci je třeba přijmout a neregulovat a skoro to vypadá, jako by hlavní funkcí jakéhokoli západního státu mělo být především přijímání a začleňování migrantů. Někdy to dokonce budí zdání, že by militanti z tohoto tábora vůbec nejraději vyměnili místní rozmařilé a xenofobní obyvatelstvo za ctnostné a skromné uprchlíky.
Je zřejmé, že mnozí lidé v okolí Donalda Trumpa (jako jeho poradce Steve Bannon) vidí přirozenějšího spojence v Rus- ku než v Evropské unii, která je pro ně baštou vítací kultury, umělosti, politické korektnosti či socialismu. Rusko je především režim bývalých aparátčíků KGB, ale lidé jako Bannon slyší na to, že Kreml dnes sází na konzervatismus, ortodoxní duchovno a boj proti ďáblovi v podobě feministek a homosexuálů. V Sýrii se Rusko stylizuje jako zastánce nábožensky vlažného Asada proti povstalcům různého stupně islamismu. Ještě před čtvrtstoletím se dalo mluvit o době, kdy se zdálo, že se část bývalého komunistického a třetího světa bude westernizovat. A dnes? Rusko už se od Západu de facto odřízlo, Turecko také, Thajsko a Filipíny se vydávají k autoritativnímu režimu a kdovíkam se vydá Mexiko, pokud se jeho vztahy s USA radikálně zhorší.
Hledá se společný jmenovatel
Jestliže chce Západ přežít, je načase začít hledat nejnižší společný jmenovatel. Tradicionalisté a konzervativci musejí pochopit, že nezvýší-li Západ natalitu, bude muset migranty přijímat a v tomto směru také akceptovat nějakou rozumnou proměnu veřejných komunikačních pravidel. Zastánci politické korektnosti si zase musejí uvědomit, že když se něco přežene, má to katastrofální důsledky. Jestliže dnes leckde na Západě nesmíte přát „požehnané Vánoce“, ale pouze „klidné svátky“, je to už za hranou a tzv. normální lidé na to opravdu nejsou zvědaví, stejně jako na to, aby hlavním mediálním tématem byly třeba transgenderové záchodky. Začnou-li politici na Západě vyzývat lidi, aby měli více dětí, a vlády je k tomu budou důsledně ekonomicky motivovat, bude to správné bez ohledu na to, že to někomu bohužel může připomínat Hitlera.
A jak si představit společný jmenovatel prostoru Západu? Třeba jako prostor svobody slova, pohybu, obchodu a podnikání, vlády práva, pravidelné demokratické obměny vlád, liberální ústavy, občanských svobod, lidských práv i nějaké sociální ochrany. Kořeny a hodnotové konotace ať si k tomu lidé dosazují dle libosti.