Unaveni Merkelovou
Volby do Bundestagu se blíží. Najdou Němci náhradu za „věčnou“kancléřku, nebo pro ni není alternativa?
Nástup Martina Schulze na post lídra kandidátky SPD přinesl do zdánlivě rozhodnutého boje o vítěze nadcházejících voleb do Německého spolkového sněmu pozoruhodnou zápletku – jeho příchod odšpuntoval preference sociálních demokratů, které nezvykle rostou. Ovšem skutečně SPD posiluje, nebo je to důsledek stagnace personálně i obsahově strnulé CDU v čele s kancléřkou Angelou Merkelovou? Její strana je totiž oslabovaná hned na několika frontách a SPD z toho může (alespoň) nyní profitovat.
CDU/CSU zakusila značné ponížení tím, že se novým spolkovým prezidentem stal Frank-Walter Steinmeier. Ten sice byl formálně kompromisním kandidátem obou stran současné velké koalice, je to ale sociální demokrat, a navíc byl před osmi letyMerkelové nesmiřitelným protikandidátem. Tehdy propadl, a to s historicky nejhorším výsledkem SPD v jejích dějinách. Steinmeier je bezesporu mistrným diplomatem, ovšem nikoli politikem, který ví, jak chutná výhra. Nyní je však prezidentem, a to jistě i proto, že CDU nevyprofilovala svého kandidáta. To může být signifikantní i pro budoucnost strany a pro schopnost pracovat na tom, kdo by mohl nahradit kancléřku Merkelovou.
Šance se vyrovnávají
Jakkoli se to nezdá, tak v CDU to vře. Symbolem tohoto pnutí jsou například vystoupení dlouholetých straníků Wolfganga Bosbacha a Eriky Steinbachové. Ta byla ve straně přes čtyřicet let a styl, jakým dnes Merkelová vede CDU, považuje za doslova „zničující“. Také prezentaceMerkelové jako kandidátky na kancléřku z počátku února, kdy jí po boku stál pochopitelně Horst Seehofer z CSU, nebyla přesvědčivá. Seehofer přitom ještě pár měsíců předtím Merkelovou kritizoval a spílal, že je třeba přitvrdit v migrační politice a chtít dosáhnout více než čtyřicetiprocentního výsledku. Nyní už věří ve výhru, která by „mohla být blíže čtyřiceti než třiceti procentům“.
Zatímco ještě v srpnu 2015 byla CDU/CSU na 43 procentech, teď je to kolem třiceti, a podle některých agentur již SPD dokonce lehce vede. Přitom ještě před rokem a půl byl rozdíl mezi oběma stranami skoro dvacetiprocentní, a dokonce i letos v lednu činil ještě přes patnáct procent. Co se stane, pokud tento trend bude pokračovat? Co když se potvrdí i ve trojích zemských volbách, které se budou konat v první polovině tohoto roku? Je schopna ho stávající CDU/CSU zastavit? Podle všeho je CDU/CSU dnes v určité personální a programové letargii a těžko odhadovat, jak je veliká – růst Alternativy pro Německo (AfD) trend dokládá.
Ovšem současné dobré prognózy výsledku SPD nejsou dokladem její síly, ale právě oslabování CDU. Merkelová se postupně obsahově vyčerpává, její politika způsobuje nárůst AfD a je stále častěji viněna z příchodu uprchlíků. Příklon k Schulzovi, který přece jen pochází z nesrozumitelného prostředí bruselské politiky, by měl být interpretován i jako únava z Merkelové.
Ticho z Bavorska
Spory mezi Merkelovou a Seehoferem, předsedou sesterské CSU, byly ještě zhruba před rokem velmi bouřlivé. Dnes je však bavorský ministerský předseda argumentačně v útlumu, vědom si toho, že se blíží volby a že je třeba táhnout se sesterskou stranou za jeden provaz. Faktem ovšem je, že příliš vlastních pohledů do současné migrační politiky vlády svými výstupy nepřinesl. A že hrozil žalobami a rozsestřením s CDU. K ničemu však nedošlo a nic zásadního neprosadil. Na Twitteru je také i za to špičkován jako „Bavor, který nemá koule“.
Únava z vládnutí Angely Merkelové je vlastně přirozená. Jedná se o bezesporu úspěšnou političku a to, že končí úspěšně již třetí volební období, je nejen v českém politickém prostředí, ale i jinde v Evropě něčím nevídaným. Její strana s tím z posledních let nemá příliš zkušeností. Musí vyhrát, ale také bojovat s únavou voličů, se strnulostí stranické základny a ještě musí řešit i rekrutaci nových lídrů. Na podzimmůže díky Merkelové vyhrát, ale i prohrát. To se teď těžko odhaduje.