Boj sesterských univerzit pokračuje
VUT se důrazně ohrazuje proti nepravdivým tvrzením, která byla uvedena v rozhovoru s profesorem Karlem Melzochem, rektorem VŠCHT (Masovosti ve výuce jsme nepodlehli; LN 15. 2.), a uvádí je touto cestou na pravou míru.
Mezi rektory VŠCHT a ČVUT probíhala v uplynulých letech intenzivní jednání o řešení situace územního rozvoje obou vysokých škol. Důvodem pro tato jednání je fakt, že původně plánovaný projekt nového akademického komplexu na Vítězném náměstí, založený rámcovou smlouvou z roku 1998, posvěcenou na vládní úrovni, který měl potřeby rozvoje obou škol saturovat, se v čase ukázal být z řady důvodů obtížně realizovatelný a ani po téměř dvou dekádách nedošlo k žádné- mu zásadnímu posunu, jenž by směřoval k jeho uskutečnění.
Historické kořeny sporů
Rektoři obou vysokých škol se proto snažili nalézt řešení této nelehké situace a já jako rektor jsem se těchto jednání účastnil od roku 2014. Řešení spočívající v částečném uvolnění prostor v budově Zikova 4 (o níž prof. Melzoch v rozhovoru hovoří) bylo od samého počátku podmíněno komplexním narovnáním vzájemných vztahů obou vysokých škol v souvislosti s projektem „Vítězné náměstí“, neboť i vztahy ve společně užívané budově s tímto projektem úzce souvisejí.
Termíny údajného uvolnění prostor ze strany ČVUT, které prof. Melzoch v rozhovoru uvedl, tak nelze označit za pravdivé, protože jakékoli návrhy těchto termínů byly vždy podmíněny konkrétními kroky, jež měla v konkrétních termínech VŠCHT uskutečnit. To se však nikdy nestalo. Totéž platí o údajném příslibu hrazení běžného nájemného z prostor ze strany ČVUT od počátku tohoto roku. Je také nutné zmínit, že ČVUT vůči VŠCHT od samého počátku deklaruje, že přemístění Kloknerova ústavu z dosavadních prostor není možné, neboť jde o prostory, které byly pro tento ústav přímo projektovány a následně zbudovány ve dvacátých letech při vzniku budov, ústav zde sídlí prakticky od počátku své existence, a navíc se zde nacházejí zařízení, která není možné reálně přemístit. Uvádí-li tedy rektor VŠCHT, že některé prostory byly projektovány přímo pro chemii, je třeba si uvědomit, že některé byly projektovány zase pro součásti ČVUT, které s chemií vůbec nesouvisejí (např. právě Kloknerův ústav), neboť k vyčlenění VŠCHT ze svazku ČVUT došlo až v dobách totalitního režimu v 50. letech minulého století. Do té doby byla totiž chemie integrální součástí ČVUT. I z toho důvodu je obtížné, ne-li nemožné, hodnotit situaci bez akcentování historických souvislostí.
S prof. Melzochem lze snad souhlasit pouze v tom, že výpověď z nájmu, kterou podala VŠCHT, je krajním řešením situace. S touto výpovědí však ČVUT zásadně nesouhlasí, považuje ji za protiprávní a musí podniknout právní kroky ke své obraně. Tento postup však podle našeho názoru vede pouze k prohlubování příkopů mezi dvěma sesterskými univerzitami, pro něž by bylo mnohem výhodnější spolupracovat a hledat oboustranně přijatelná východiska než pěstovat spory, či dokonce vést mediální přestřelky.
V tomto konkrétním případě však považuje ČVUT za nezbytné uvést na pravou míru vyznění rozhovoru prof. Melzocha, neboť běžný čtenář si z něj odnese dojem, že ČVUT neplní své sliby a své „ mladší sestře“VŠCHT odmítá uvolnit prostory, které jí po právu náležejí, tudíž jí nezbylo než řešit vše oním krajním způsobem, tedy vypovězením ČVUT z nájmu.
Sliby, podmínky a sporná práva
Akademická obec ČVUT je však přesvědčena, že takto jednostranně pre- zentovaná část pravdy významně poškozuje pověst a dobré jméno ČVUT nejenom v očích veřejnosti. Práva obou univerzit k budově B v Zikově ulici jsou dle názoru ČVUT sporná a souvisejí úzce s narovnáním vztahů obou vysokých škol v projektu „Vítězné náměstí“.
Veškeré naše přísliby byly vždy jasně a transparentně vázány na splnění podmínek ze strany VŠCHT, za nichž je ČVUT schopno tyto přísliby realizovat. Pokud však VŠCHT nikdy nesplnila právě ony podmínky, není možné nyní dovozovat, že jde o porušení slibů, jak prof. Melzoch naznačuje. ČVUT se po celou dobu snaží řešit vše smírně a ve vztahu k VŠCHT velkoryse, a to jednáními na akademické půdě, neboť setrvává na stanovisku, že tyto vztahy je třeba řešit tam, kde vznikly, a nikoliv prostřednictvím médií, protože jakákoli zjednodušená vyjádření v sobě vždy nutně ponesou pouze část objektivní pravdy, a mohou tak být vnímána jako nepravdivá či minimálně zkreslující.