Česko je v daních solidární už dnes

Jsou lidé s vyššími příjmy dostatečně solidární s ostatními? Tuto otázku chtějí řešit sociální demokraté v rámci volební kampaně. Ekonomové však upozorňují, že po započtení plateb na sociální a zdravotní pojištění a „solidární daně“se Česko se zdánlivě nízkými daněmi dostává na špici Evropy.

PRAHA Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) o víkendu připustil, že hranice pro vyšší zdanění by se mohla posunout až na 80 tisíc korun namísto původně navržených 49 tisíc. ČSSD má ale jasno. Lidé s vyššími příjmy by měli být solidárnější.

Namísto současné jediné daňové sazby (15 procent) mají být zavedeny hned čtyři sazby (12 procent, 15 procent, 25 procent a 32 procent). Socialisté navíc tvrdí, že navýšení daní čeští poplatníci „unesou“– současná patnáctiprocentní sazba daně z příjmů patří k nejnižším v Evropě.

Daň s prvky progrese už je

„Progrese byla v ČR až do roku 2007, na rovné dani nespravedlivě vydělali hlavně nejbohatší. Navíc má progresivní zdanění 21 států EU,“píše na svých stránkách Spravedlivé daně ČSSD.

„Ve většině západoevropských zemí existuje systém progresivního zdanění fyzických osob. Z přímých sousedů je tento způsob zdanění uplatňován také v Německu,

Daňové sazby v členských státech EU

Rakousku, Slovensku i Polsku,“říká Tomáš Hunal, daňový odborník PwC ČR.

Jednoduché zdanění s jednotnou sazbou daně je naopak uplatňováno v několika „mladších“členských státech EU, jako jsou Bulharsko, Estonsko nebo Litva. Například v Estonsku je to 20 procent a v Litvě 15.

Jenže samotná sazba daně z příjmu toho říká o celkovém zdanění velmi málo. Započteme-li různé slevy, odvody a „solidární přirážku“, rázem se ukáže, že v Česku rovná daň fakticky není. A započteme-li k tomu ještě sociální a zdravotní pojištění, pak se Česko ze země se zdánlivě nízkými daněmi dostane na úplný opak pyramidy. Při zohlednění zmíněných povinných plateb a odvodů se z 15 procent dostaneme v Česku rázem na třicet devět procent.

Výše zdanění totiž nelze odvozovat výhradně od samotné sazby daně z příjmů. Nutné je započítat ještě povinné platby na sociální a zdravotní pojištění. A při porovnávání daňové zátěže v jednotlivých státech je nezbytné vzít v úvahu také různé daňové slevy, výjimky a nezdanitelné částky.

Z takového porovnání vychází Česko výrazně hůře. „Implicitní daň činí v Česku kolem 39 procent, což je jedna z nejvyšších hodnot v EU,“uvádí analytik České spořitelny Michal Skořepa.

Jeho slova potvrzuje i daňový odborník Tomáš Hunal z PwC. „Z hlediska zatížení aktivních příjmů, tedy mezd zaměstnanců a zisků podnikatelů, zákonnými odvody tvoří významnou složku pojistné na sociální a zdravotní pojištění. A to je v Česku jedno z nejvyšších v Evropě,“říká Hunal.

Po započtení těchto plateb vzros- te efektivní sazba daně z navrhovaných 32 procent na 43 procent. Navíc v Česku, na rozdíl například od Německa, neexistují stropy na zdravotní pojištění. V Německu odpovídá strop pro odvod pojistného zhruba 1,5násobku průměrné mzdy.

Ekonomové odmítají i tvrzení ČSSD o údajné neprogresivitě daňového systému, tedy že vyšší příjmové skupiny neodvádějí dostatečně více. Upozorňují přitom, že výpočty indikující nízkou solidaritu vyšších příjmových skupin s nižšími vycházejí z propočtů kalkulovaných z hrubých mezd, a nikoliv z čistých mezd, tedy peněz, které lidé skutečně obdrží.

„Když proženete hrubé mzdy naší daňovou soustavou a soustavou sociálních dávek, tak na konci je nejnižší příjmová nerovnost v EU,“potvrzuje Skořepa.

Nemá smysl přebírat modely

Progresivitu zdanění v Česku zajišťuje sleva na poplatníka, která je odečtena ze základu daně a tento rozdíl je teprve násoben daňovou sazbou. Kvůli tomu skutečně placená daňová sazba z hrubé mzdy s výší platu roste.

Lidé s vysokými příjmy také platí 7procentní solidární daň. Vyvarovat bychom se měli i slepého přebírání zahraničních modelů. „Je pravda, že v Evropě zůstává řada zemí, kterémají progresivní zdanění. Nicméně výsledky ČR, co se týče například ratingu státu a výše veřejného dluhu, jsou v porovnání s většinou ostatních zemí už řadu let tak dobré, že bychom měli začít uvažovat jinak než dosud. Možná bychom se my měli začít cítit jako učitelé dobrého hospodaření a nebrat to, co v Evropě převládá, jako skvělý vzor,“vyzývá Skořepa.