Rozhodla „piklicí noc“
Byl pátek ráno a na brněnské výstaviště se začal snášet déšť a vítr. Příchod delegátů do místa víkendového schůzování ale neznepříjemnilo jen špatné počasí. Jako místo pro demonstrování svého nesouhlasu si prostor před hlavním vstupem vybralo několik nespokojenců s cedulemi. Na jedné z nich stálo: „Stop bakalizaci bytů“. Připomínala jedno z nejbolestivějších témat Sobotkovy minulosti, kdy za jeho působení na ministerstvu financí došlo ke kontroverzní privatizaci společnosti OKD včetně podivného prodeje několika desítek tisíc bytů. Malý hlouček ale dobře promazaný stroj sjezdu nenarušil.
Za bránu výstaviště do pavilonu „B“, kde se oranžoví v počtu bezmála 700 lidí sešli, už moc napětí neprosáklo. A to ani to stranické. Atmosféra byla naopak poměrně poklidná – navzdory předsjezdovým proklamacím a obavě, že Sobotka získá mandát pod 60 procent. Postarali se o to zejména „kapitáni“vlivné pražské organizace, kteří večer před sjezdem koordinovali domluvu mezi regiony a vyjednání podpory pro Sobotku. Tak jako tomu u politických stran již tradičně bývá, „skutečný“sjezd se odehrál ještě před zahájením konference. „Trochu jsme si zapiklili,“pronesl jeden z krajských lídrů.
Během čtvrteční noci brněnské hotely obsadily stovky sociálních demokratů a dávaly dohromady příručku pro své přežití. V mnoha poschodích Holiday Inn a Voroněže se dlouho přes půlnoc odehrávaly vzrušené rozhovory. „Až to na mě ráno působilo trochu tísnivě. Kam jsem se podíval, všude samý sociální demokrat,“žertoval jeden ze straníků.
Základy položila pražská trojka
V zákulisí mezi delegáty se s největším klidem pohybovalo silné trio pražských sociálních demokratů Petr Hulinský, Karel Březina a Miroslav Poche. Jejich organizace se stovkou „oveček“byla nejpočetnější skupinou sjezdu a právě Pražané položili základní kámen pro Sobotkových 67 procent hlasů ve volbě předsedy, nejen přímo svými hlasy, ale i vlivem. Hulin- ský, Poche a Březina tak opět předvedli, že ve straně patří k nejobratnějším vyjednavačům. Ačkoliv pražská ČSSD patří v komunálních volbách vždy k volebně slabším stranám, skoro vždy se jí povede dostat do rady města. Pro současné vedení ČSSD jsou funkcionáři z Prahy nepostradatelní.
Páteční sjezdový oběd se nesl ve sdělování si dojmů ze Sobotkova nominačního proslovu. Ve frontě na svíčkovou nebo roládu šlo zachytit rozdílné názory. Jednomu z delegátů přišla nepřesvědčivá Sobotkova kritická slova na adresu Andreje Babiše, jehož Sobotka označil za diktátora a ničitele demokracie. „Jenže my s ním vládneme. Tak máme bouchnout do stolu a usilovat o jeho konec ve vládě,“říkal svému kolegovi.
Od dalších zase zaznívala kritika, že nejužší vedení ČSSD se straníky nerozebírá hlavní politické kroky – jako příklad uváděli progresivní zdanění nebo spolupráci s komunisty. „Jsme to pak my, krajští a okresní funkcionáři, kteří musíme ve svých buňkách prezentovat straníkům hlavní teze strany v předvolební kampani a hlavně o našich nápadech přesvědčovat voliče,“sdělil LN jeden z účastní- ků sjezdu. Ve chvíli, kdy je diskuse o směřování ČSSD před volbami vedena výhradně v nejvyšších patrech, může ve straně vyvstat komunikační problém. Ve spodních podlažích pak roste frustrace, která vyhřezla například v ODS těsně před tím, než se kdysi jedna z nejsilnějších stran propadla k jednociferným preferencím.
Pro sociální demokraty je bolavé téma i dluh, který má strana vůči svému bývalému a dnes již zesnulému advokátovi Zdeňkovi Altnerovi. Podle soudního verdiktu má partaj zaplatit zhruba 337 milionů korun za odvedené služby v his- torickém boji o Lidový dům, přičemž většinu částky dělá penále za to, že částku dodnes nikdo nezaplatil. Straníkům se nelíbí, že vedení nejprve oznámilo, jak bude pravomocný verdikt respektovat, ale pak přišlo dovolání k Nejvyššímu soudu. Na jeho slovo se dodnes čeká. „Vypadáme před lidmi divně, když nám soud něco řekl, je to pravomocné a my neplatíme. Vypadá to papalášsky, protože normální lidi si takový postup dovolit nemohou,“popsal své pocity jeden sociální demokrat.
Převládlo smíření s rozdanými kartami
Atmosféra mezi oranžovými vyslanci z regionů oscilovala mezi spokojeností, rezignací a nelibostí. Těch posledních je zhruba třetina, jak ukázalo hlasování v tajné volbě, byť před sjezdem to vypadalo na početnější tábor rebelů. Největší nervozita se tak nakumulovala do dnů, než se straníci sjeli do Brna, tehdy se ústředí v Lidovém domě živelného chování partajního setkání obávalo daleko víc, než když už z čtvrtečního předběžného průzkumu terénu odcházeli uklidnění, že tak zle nebude. Situace těch, kdo se cítili osmělení a kdo bázliví, se po startu sjezdu otočila.
Vlivný pražský právník Miroslav Jansta, který ještě před brněnskou sešlostí vysílal ostré signály do strany a snažil se burcovat nespokojené, aby na pozici prvního místopředsedy vystřelili Jeronýma Tejce, byl včera už o poznání méně dobře naložený. Poměrně symbolicky se předsálím jednací místnosti procházel povětšinou s Janem Mládkem, nedávno sesazeným ministrem průmyslu. Mládek patří do hloučku Janstových blízkých a únorové zkrouhnutí jeho vládního angažmá předznamenalo i utlumení odbojného křídla ČSSD přímo na sjezdu.
Tenze byla ve vzduchu patrná aspoň do chvíle, než delegáti rozhodli o setrvání Sobotky a Chovance na špici stranické hierarchie. Pak už z něj zůstaly jen stopové prvky, protože bylo jasné, že zbytek už bude spíš formalita. Převládlo smíření s tím, že teď bude nutné fungovat s rozdanými kartami – nikdo nechce prohrát volby a trucovat, že se do předsednictva nedostal někdo, koho si přáli.