Normalizace na hlavicích raket
Ruské zbrojení vyžaduje razantnější reakci, než jakou předvedl německý šéfdiplomat
Pokusem o foukání do horké kaše vztahů mezi EU a Ruskem se stala jednání německého ministra zahraničí Sigmara Gabriela v Moskvě. „Náš společný úkol spočívá v tom, aby se naše vztahy plně normalizovaly,“ujistil Gabriela ruský prezident Vladimir Putin. Jeho německý partner navrhl jako jednu z cest k tomuto cíli oživení spolupráce v rámci Rady Rusko–NATO, jejíž činnost v posledních letech téměř zamrzla, a snížení stavu konvenčních ozbrojených sil. Současně nijak neakcentoval „znepokojení“Berlína některými aspekty ruské vojenské politiky, o nichž mluvil v rozhovoru pro ruskou agenturu Interfax v předvečer své cesty.
Tento znepokojený tón jen lehce rezonoval na úvod setkání s Putinem. Úsilí o „mír a stabilitu v Evropě není jednoduché“, připustil. S Rusy se ovšem prý shodl na tom, že je třeba předejít rostoucímu riziku nového kola zbrojních závodů, byť mluvit o konkrétních krocích je „předčasné“. O tom, kdo zbrojení roztáčí, v Moskvě alespoň na veřejnosti řeč nešla. Pro Interfax německý ministr naznačil již předem, když uvedl, že trvalé rozmístění raketových komplexů Iskander-M v ruské kaliningradské exklávě by vnímalo Německo velice úkorně mimo jiné i kvůli možnému přímému ohrožení Berlína jejich útokem. Při rozhovorech Gabriela se šéfem ruské diplomacie Sergejem Lavrovem i s Putinem se dostaly na přetřes pochopitelně i obligátní otázky jako možnosti mírového urovnání na východní Ukrajině či situace v Sýrii, ovšem nic nenaznačuje posun ani v jedné z nich.
Varovné pozvednutí prstu
Gabriel tak splnil úkol, který se asi od šéfa diplomacie očekává – varovně pozvednout prst, ovšem současně ujišťovat o posílení dialogu a spolupráce. Na pozadí německé zdrženlivosti proto tento týden ještě výrazněji působil vzkaz, který přišel Rusům z USA. „Jsme přesvědčeni, že Rusové tento krok (rozmístění raket) udělali záměrně, aby vytvořili hrozbu pro NATO,“prohlásil při kongresovém slyšení Paul Selva, zástupce předsedy amerického sboru náčelní- ků štábů. Vyzval k „vyvolání tlaku“na Rusko, aby od svého postupu upustilo. Důvodem je, že Rusové tím nejspíš porušili téměř třicet let starou dohodu o omezení raket středního doletu (INF) v Evropě.
Kreml i vlivní ruští poslanci ujišťují, že žádné dohody, ani INF, Rusko neporušuje. „Předložte nám důkazy,“zaznívá až posměšně z horní i dolní sněmovny. Háček je v tom, že těžko něco dokazovat, když Moskva bude jen sotva souhlasit s tím, aby v exklávě operovali mezinárodní pozorovatelé. Podle vojenských expertů je přitom pozorování na dálku neprůkazné. Obavy z ruského porušení INF vyjádřila již administrativa exprezidenta Baracka Obamy v reakci na zprávy o tom, že Rusko vyvíjí nové rakety s možným doletem až tisíce kilometrů, jež je možné umístit právě na komplexech Iskander-M. Teprve nyní ale tento tlak na Moskvu sílí a mnozí ve Washingtonu hovoří o nutnosti přehodnotit jadernou doktrínu USA.
Je s podivem, že Evropané jsou k ohrožení méně vnímaví než Američané k nebez- pečí pro své evropské spojence. Dohoda INF totiž byla zamýšlena ke snížení rizika jaderné války v Evropě, ale globální rovnováhy sil mezi USA a tehdejším SSSR se nedotkla. Jistě – komplex Iskander-M může být osazen raketami s konvenčními hlavicemi, ale poměrně rychle i jadernými. Někteří polští vojenští experti sice pokládají rozmístění Iskanderů-M u svých hranic spíše za vyvíjení ruského tlaku na širší populaci sousedních zemí než za přímou hrozbu, ale je v tom i mnoho otazníků. Ruská exkláva je rozlohou velice malá, prakticky v dostřelu polských děl, která by mohla pohyb raketových komplexů snadno paralyzovat. Současně ale není jisté, jak účinně by se Evropa mohla bránit, pokud by se Rusové rozhodli pro zasazení prvního úderu.
Alarmující situace
„Je nutné sundat si růžové brýle,“tvrdila tento týden o plánech nové administrativy prezidenta Donalda Trumpa komentátorka listu Moskovskij komsomolec. Trump svými plány na posílení ozbrojených sil prý „vykopává válečnou sekeru“a Rusko se musí zbavit svých „iluzí“. Napomoci jeho návratu k realitě by mu ovšem měla pomoci i sama Evropa. Tím spíš, že „Królewiec (Královec, Kaliningrad) je barometrem evropské bezpečnosti“, jak nedávno konstatovali dva polští europoslanci v apelativním článku pro list Rzeczpospolita. Není prý možná dosavadní „obojakost“ve vztahu k „hypermilitarizaci“ruské exklávy; snahou polské a evropské diplomacie by měl být tlak na snížení tamní ruské vojenské přítomnosti s perspektivou úplné demilitarizace.
Situace je skutečně alarmující. Rutinní slova o „znepokojení“, vyslovená ministrem Gabrielem, jsou ovšem příliš slabá na to, aby mohla představovat „mezinárodní tlak“na Putina, jak zaznělo doporučení z Washingtonu. Žádná Gabrielem chválená Rada NATO–Rusko na tom nic nezmění, zvlášť když Lavrov přímo po rozhovoru s ním ostře kritizoval její dosavadní činnost. Bez nasazení drsnějšího tónu Evropané v Moskvě ničeho nedosáhnou.