Zemana může porazit Babišův tah
Říká Jan Herzmann. Zatímco ČSSD je v podpoře prezidenta rozpolcená, předseda ANO řeší, jestli k němu stavět protikandidáta
Nepřekvapilo mě to ani v nejmenším. Už jsem si delší dobu myslel, že Miloš Zeman směřuje k tomu typu rozhodnutí. A když oznámil, že cosi oznámí nejprve svým přátelům a potom svolá tiskovou konferenci, říkal jsem si, to je tak velká dělostřelecká příprava v oblasti PR, že to skutečně musí být ohlášení kandidatury.
Celkově aktivita Miloše Zemana. Objíždí, teď již tuším počtvrté, republiku – její jednotlivé kraje. To, že aktivně komentuje dění ve státě, chystá se na zahraniční cestu do Spojených států. Všechny tyhle prvky ukazují, že se dívá dále do budoucnosti a že horizont, v kterém uvažuje, není omezený březnem 2018.
Myslím, že prakticky všichni s tím počítali. Takže rozhodně to není žádný zlom. Ale je to ohromně důležitý prvek, protože se potvrdilo, že v té hře bude jeden mimořádně silný hráč, který má na své straně prakticky všechny trumfy. A bude obtížné ho porazit. To podle mého soudu znamená, že se sníží počet kandidátů v prezidentské volbě. Mnoho lidí, kteří by o možnosti kandidovat uvažovali, kdyby Miloš Zeman nebyl jejich soupeřem, si řekne, že jejich šance dostat se do druhého kola je minimální. Myslím si, že teď se skutečně povede boj o to, kdo postoupí proti Zemanovi do druhého kola. Zdá se mi, že boj o vítězství v prvním kole nemá příliš favoritů než právě Miloše Zemana.
Začnu negativně, tedy tím, jaký kandidát proti němu šanci nemá. Myslím si, že nemá šanci někdo, kdo bude hodně podobný jako Miloš Zeman. Jakási jeho kopie. A nemá šanci také ten, kdo postaví svoji kampaň na zásadní kritice současné hlavy státu. Ten první proto, že typ voličů, kteří chtějí prezidenta tohoto druhu, svého favorita už má. Tito lidé nemají důvod volit kopii, když mají k dispozici originál. Druhý typ kandidáta nemá šanci proto, že takový člověk by semknul příznivce Miloše Zemana a přiměl by je, aby svého favorita aktivně podporovali. Jediná šance k porážce současného prezidenta vede přes to, aspoň trochu oslabit tábor jeho příznivců, malinko ho rozdrolit a získat i část jeho voličů na svoji stranu.
Mám trochu potíž vyjadřovat se k Michalu Horáčkovi jako k osobě, protože je jedním ze skupiny hráčů, která ještě není definována. Rozhodně je zajímavý kandidát, určitě si najde svoji voličskou základnu, ale zatím není úplně jasné, jak v tom poli protikandidátů bude vystupovat a jakou polohu v něm zaujme. Také nevíme, do jaké míry bude kritický kMiloši Zemanovi a do jaké míry bude svoji kampaň prezentovat jako na Zemanovi nezávislou cestu.
Takže opravdu je těžké dnes říkat, do jaké míry právě pan Horáček naplní ten mnou vytvořený, nevím, jestli obecně platný, model potenciálně úspěšného kandidáta. Zemanovo rozhodnutí pokusit se o obhajobu
Pro sjezd znamená potvrzení toho, že prozemanovská část sociální demokracie se může v prezidentské volbě s klidem soustředit na to, co dávno chtěla. To jest potvrdit znovu Miloše Zemana ve funkci prezidenta. Pro pana předsedu Sobotku to není úplně dobrá zpráva, protože rozpor mezi nimi (míněno Sobotkou a Zemanem – pozn. red.) je známý, zřetelný a dlouhodobý. Kdyby Zeman ve čtvrtek oznámil, že kandidovat nebude, kritici pana Sobotky uvnitř strany by trochu oslabili a jeho pozice by byla silnější. Protože ta strana je takto rozdělená, není to pro ni jako pro celek úplně dobrá zpráva. Pravděpodobný vývoj uvnitř ČSSD před parlamentními volbami vidím pořád jako spíše souběh soupeření jak uvnitř, tak i navenek. A to není pro žádnou politickou stranu dobře.
Myslím si, že pro pana Babiše je to docela složitá situace. Protože na jedné straně pravděpodobně uvažuje o tom, že když vyhraje volby, bude potřebovat podporu prezidenta, aby ho pověřil sestavením vlády a jmenoval premiérem. Což se zdá, že by Miloš Zeman mohl udělat, takže v zásadě by Babiš měl mít zájem ho podporovat. Ale na druhé straně si je vědom, že subjekt, který má ambici vyhrát parlamentní volby, by měl mít také ambici gene- rovat svého kandidáta na post prezidenta. Kdyby to ale hnutí udělalo, vlastně vstupuje do střetu s Milošem Zemanem. A to je opravdu složitá strategická úloha, kterou bude muset ANO vyřešit. A protože v ní má pan Babiš klíčové slovo, je to úloha hlavně pro něj. A já mu to nezávidím.
Na začátku jsem říkal, jaký typ kandidáta by mohl uspět. Aspoň k tomu postupu do druhého kola a tam potom, i když je to trošku loterie, Miloše Zemana porazit. Myslím si, že hnutí ANO disponuje nejméně dvěma osobnostmi, které do toho modelu spadají. Jedním je pan Stropnický, druhá je paní eurokomisařka Věra Jourová. Bez ohledu na to, jestli chtějí, nebo nechtějí kandidovat či jestli je tím hnutí pověří, je to typologicky ten druh kandidáta, který by mohl v souboji s nynější hlavou státu uspět. Není tam žádná zásadní bariéra toho, proč by se to nemohlo podařit. Ale když říkám, že oni jsou tím typem, musím na druhou stranu dodat, že Miloš Zeman je mimořádně silný soupeř. A nejenom proto, že teď ovládá docela dobře mediální scénu a že umí stanovovat témata, ale také proto, že sám je velmi silná osobnost. Když říkám, že tito dva lidé by typologicky měli tu šanci, tak tím nevyslovuji žádnou prognózu, že se jim to podaří. Ten boj by byl opravdu tvrdý.
Miloš Zeman má dar se otřepat z problémů. Což souvisí s tím, že je silná osobnost a má dostatek sebevědomí. Dále to souvisí s tím, že na české politické scéně není silných osobností dostatek. Takže když udělá nějakou já řeknu chybu, i když z jeho pohledu to chyba být nemusí – učiní něco, co oslabí důvěru vůči jeho osobě, umí se z toho poučit a umí to poměrně rychle zatlačit do pozadí. Tím, jak dokáže stanovovat témata veřejné debaty, přijde s něčím, co ten problém přebije. Na začátku to byl větší problém, protože se to týkalo jeho osobnostních charakteristik, jeho vystupování na veřejnosti. Teď v poslední době už ty poklesy bývají spojeny spíše s nějakou politickou záležitostí, tak jako v říjnu a listopadu 2016, není v tom ale přítomna osobní rovina. A to dokáže Miloš Zeman překonat velice rychle. Kdyby měl silného soupeře na politické scéně, tak snadno by mu to neprocházelo. Ale vlastně jediná srovnatelně silná osobnost, dostatečně populární a známá, která se angažuje v politickém světě, je Andrej Babiš. A ten proti němu nejde, zatím si ho nedefinoval jako svého protivníka. Zdá se mi, že se mu ani nechce to udělat. A to samozřejmě pomáhá k překonání nějakých uklouznutí, lapsů, ke kterým občas u Zemana dojde. Už jenom proto, že to je velice silná osobnost – typologicky ten, kdo si nedá moc poradit.
Mám pocit, že to je situace, kterou můžeme vidět prakticky v celé Evropě. Politika, aspoň v evropském podá- ní, se stala spíše specializovaným povoláním. Zdá se, jako by v ní důležitější byla úřednická schopnost než leadership. Pan premiér Sobotka je typickým představitelem toho „úřednického“směru v politice. Je to člověk, který velice dobře ovládá všechny procesy, které se v politice konají, zná velice dobře mechanismy vládnutí a vyjednávání. Vlastně je v té roli velice úspěšný. Ovšem když potom dojde na nějaký přímý střet, jakým je třeba prezidentská volba, potom tito úředníci, a to neříkám s žádným pejorativním nádechem, je to určitý typ, který je v politice jistě potřeba, když by došlo k přímému střetu, nemají proti přirozeným lídrům prakticky šanci. Tam, kde rozhoduje volič, má šanci jen opravdu silný lídr. A může být klidně kontroverzní a může vyhrát. Teď je otázka, jestli mezi těmi, které nám nabídnou buď politické strany, nebo přijdou z vlastní iniciativy, se objeví nějaký takový silný lídr, který třeba dokáže tu situaci opanovat bez podstatné podpory politických stran. Anebo jestli některý politický subjekt takového člověka vygeneruje. Ale z hlediska toho, jakou pozici mají strany a hnutí v současné době na české politické scéně, se domnívám, že jsou jenom dva subjekty, které by to teoreticky mohly udělat. A těmi jsou ČSSD a ANO. Ale sociální demokracie silnou osobnost protiMiloši Zemanovi vygenerovat nemůže, protože část ČSSD si přeje právě Zemana.
Politiku v Evropě opanovali spíše politici-úředníci než skuteční lídři. „Když by došlo k přímému střetu, tito úředníci proti přirozeným lídrům prakticky nemají šanci,“vysvětluje příčiny složitého hledání adeptů na Hrad sociolog Jan Herzmann, specialista na volební výzkumy.
Vůbec si netroufám hodnotit výkon funkce lidí kolem prezidenta, protože tomu nerozumím a nevím, jak ji vykonává kancléř, poradce a podobní. To je svět trochu mimo mě. Z hlediska image mu celé jeho okolí de facto škodí. A je až téměř zázrakem, jak to Miloš Zeman silou své osobnosti dokáže překonat. Že vlastně ve výsledku jeho image netrpí nějak zásadně tím, jaké má okolí. Kdyby byl obklopen lidmi, kteří budou mezi voliči populární a oblíbení, tak už vůbec nedokážeme vygenerovat žádného úspěšného protikandidáta. Tohle je opravdu z hlediska imageového vedle zdraví asi druhý hlavní problémový bod celé kandidatury Miloše Zemana.
Velmi důležitým bodem jsou regionální a místní témata. Je vnímán jako ten, kdo podporuje rozvoj krajů a obcí. A na svoje cesty po České republice se umí velice dobře připravit, což je mimochodem také známkou dobrého výkonu jeho širšího týmu. Umí se velmi dobře připravit na to, co je tématem toho konkrétního místa nebo regionu. A promluvit o tom. I když vlastně žádnou exekutivní možnost ovlivnit řešení těch problémů nemá. Ale umí je pojmenovat, umí na místě s lidmi o nich hovořit. A umí vytvořit dojem, já si myslím, že v mnoha případech oprávněný, že svým neformálním působením potom přispívá k tomu, aby se ty problémy řešily. A to je rozhodně jedna z funkcí českého prezidenta, jak ji vidí naše politická tradice.
Jedna z kritik vůči Miloši Zemanovi se opírá o to, že není přijímán špičkovými západními politiky. Pokud se podaří tahle návštěva, tak tuto kritiku zcela odbourá. Bude to imageově ohromně důležitá záležitost. Podporovatelé Miloše Zemana typologicky chtějí silnou osobnost, tudíž je jim blízká osoba Donalda Trumpa, takže rozhodně to Zemana podpoří. Myslím si, že žádná série výjezdů po českých krajích by mu nemohla udělat takovou službu, jako když bude v televizi viděn, jak si třese rukou s Trumpem.