Evropské unii chybí kosmická utopie
Západními demokraciemi v čele s EU jako kdyby zmítala hydra nejistot v podobě jakéhosi pocitu bezpráví, neustálého rizika neřešeného terorismu, doplněná nejasnými výkřiky o těžko prokazatelné ruské propagandě a z ní vyplývající nejasnosti o směřování našich liberálnědemokratických společností západního typu. Přitom způsob, jak nabýt ztracených jistot, existuje.
ti liberálních demokracií uvědomí, že nečelí nástupu nové éry, ale rezonanci neschopnosti komunikovat emocionálně silné argumenty vlastní legitimity.
Tento problém se ale v liberálních demokraciích vnímá jako nelegitimní, protože liberální demokracie má zajistit správu věcí veřejných do formy lidských jistot a nevytvářet utopie, které jsme tu měli v dobách budování socialismu. To je mylná představa, neboť EU jako projekt politické entity zajišťující svobodu je tou vizí, ale už není dostačující. V momentě, kdy ho totiž dosáhne (a dosáhla), lidé začnou hledat cesty, kudy se vydat, aby se měli lépe, a to nutně nikoli z popudu osobní ekonomické situace. Nedostatek vize směřování EU je ten ústřední problém.
Jedna z nejpodstatnějších vášní posouvající lidstvo kupředu je prohlubování poznání, která začí- ná kvalitním vzděláním a pokračuje kvalitním výzkumem a uplatněním jeho výsledků. Říká se, že vědci by neměli být izolovaní od veřejnosti, protože pak nebude jasné, proč je třeba vědu financovat. To ale není problém vědců, nýbrž těch, kteří mají jejich výsledky komunikovat veřejnosti.
V NASA se desetiletí mluví o nutnosti komunikovat tzv. „spin-offs“– dnes běžně dostupné technologie. Veřejnost by měla vědět, že díky NASA má digitální fotoaparát, kardiostimulátor, termovizi, znalosti o kvalitní a vyvážené stravě, rentgen nebo třeba solární panely. Jsou ale projekty, které není třeba složitě vnucovat veřejnosti, protože v ní zažehnou vášeň. Máme padesát let od přistání na Měsíci v rámci programu Apollo, a přesto poslání takového jedinečného projektu v dějinách nechápeme správně.
Vesmírný výzkum vyžaduje překračovat nemožné, jít za horizonty představitelného a dokazovat si, že jako sjednocené lidstvo dokážeme ještě víc. Vynalezené technologie jen za programu Apollo naprosto nevídaně změnily naše životy k lepšímu už jen proto, že udržet člověka při životě v tom nejméně vhodném prostředí, kde každý zemře do pár vteřin bez technické podpory života, je ideální příležitostí pro vynálezy, které změní kvalitu života na Zemi, a to radikálně.
Měsíční vesnice a vesmírná kolonizace
Elon Musk založil firmu SpaceX a od jejího počátku tvrdí, že jediným smyslem je založit kolonii na Marsu o jednom milionu lidí. Řada odborníků se k němu staví s posměchem zády, problém radiace (Mars nemá elektromagnetic- ké pole), závislost na Zemi a v neposlední řadě celý smysl kolonizovat.
Zažil jsem posměšné komentáře světově vážených expertů hned minutu po Muskově představení transportního systému v mexické Guadalajaře. Vždy chyběla vůle se zamyslet, zda už jen ten nápad to celé zkusit udělat nemůže zažehnout vášeň nedozírných efektů. To může být idealistický argument, ale ony zmíněné „spin-offs“z programu Apollo jsou podstatné racionální argumenty.
Johann-Dietrich Wörner, šéf Evropské vesmírné agentury (ESA), od svého nástupu do funkce mluví o vizi multifunkční základny na Měsíci jakožto nástupci mezinárodní vesmírné stanice po jejím ukončení v roce 2024. Wörner našlapuje opatrně, protože příliš vizionářské cíle by moh- ly celý plán zhatit. Nicméně skrytou logikou měsíční základny je i ono zažehnutí dalšího směřování lidstva dál do vesmíru.
Apollo, přistání USA na Měsíci v roce 1969, bylo primárně zvýrazněním legitimity západního modelu liberální demokracie v kontrastu k ambicióznímu, ale chudému Sovětskému svazu. Pro prezidenta Kennedyho bylo po prohře s prvním satelitem na oběžné dráze (Sputnik), s prvním živým tvorem na oběžné dráze (Lajka) a s prvním astronautem (Gagarin) kritickou otázkou k poradcům, co USA mohou udělat, aby
Vynalezené technologie jen za programu Apollo naprosto nevídaně změnily naše životy k lepšímu už jen proto, že udržet člověka při životě v tom nejméně vhodném prostředí je ideální příležitostí pro vynálezy, které změní kvalitu života na Zemi, a to radikálně
zvrátily tento trend, který podlamuje důvěru v liberální demokracii západního typu. S takřka nulovým technologickým zázemím to dokázali do osmi let. Slovy Kennedyho: „Neuděláme to proto, že je to snadné, ale protože je to těžké.“
Evropská unie musí zcela seriózně začít uvažovat o definici nedosažitelných horizontů vědeckého poznání, které vyžadují dosud neznámé technické prostředky. Kolonizace vesmíru počínajícMěsícem a pokračujíc Marsem, ale i podporou jiných radikálních vědeckotechnologických projektů. Jsou totiž důležitou cestou, která nesmí být vnímána jako směšná, ale pro legitimitu liberálních demokracií typu Evropské unie jako kriticky důležitá. Pak celá ruská propaganda bude lichá báchorka a nástup radikálních politiků nebude myslitelný.