Kam si to šine Trumpův válec
vyznání (či jiné naopak nábožensky upřednostnit). Trojice soudců ze státu Washington poměrem 3:0 smetla Trumpův dekret ze stolu – proti hlasoval i soudce, jehož do úřadu jmenoval republikán George W. Bush.
Trumpovi se do cesty postavily i další instituce. Třeba média. Ta liberální – v čele s The New York Times, The Washington Post a The New Yorker – zažívají nárůst předplatitelů. Podobnou finanční podporu hlásí i jiné organizace, například ACLU – Americká unie na obranu občanských svobod. Pokud ACLU za rok od veřejnosti dostává v průměru asi čtyři miliony dolarů, pak od Trumpova prvního imigračním dekretu dorazilo podle deníku The New York Times na účet této organizace už 80 (!) milionů dolarů.
Tato podpora, jež by se dala interpretovat jako snaha o posílení plurality, kritického přístupu a ochrany občanských práv, vychází především z řad progresivně smýšlejících Američanů. Ti se dnes stali politickými aktivisty a v mnohém připomínají vzporu konzervativců seskupených v hnutí Tea Party z roku 2009, které čelil Barack Obama.
Liberálové – tak jako předtím členové Tea Party – dnes zaplavují kanceláře kongresmanů telefonáty a dopisy s požadavkem ideové neústupnosti vůči trumpistům. Rovněž se masově zúčastňují takzvaných „town halls“(setkání určitého politika s voliči ze svého okresu).
Podobným aktivitám ovšem čelí i někteří republikánští kongresmani. Část konzervativců se totiž obává, že ztratí dostupné zdravotní pojištění, jež jim dopřál prezident Obama, a rovněž se jim nelíbí Trumpovy „ruské kontakty“.
Záhadných čtyřicet procent
Trump tudíž brzy může narazit i na další instituci, jež mu nepůjde na ruku – Kongres. Ten sice ovládají republikáni, část z nich se nicméně začíná vůči Trumpovi vymezovat. Kalifornský konzervativní kongresman Darrel Issa se před pár dny veřejně vyslovil pro zřízení úřadu zvláštního žalobce, jenž by zjistil, nakolik Kreml pomohl Trumpovi ovlivnit americké prezidentské volby. Issa se posléze od svého postoje distancoval, nicméně se dá očekávat, že Trump bude svádět boj i s částí republikánů.
A pak je tu odvěká rebelie jednotlivých amerických států vůči federální vládě. Podobně jako konzervativní státy za Obamovy éry se nyní pro změnu ty liberální staví do otevřené vzpoury vůči prezidentovi. Když Trump vyzval města jako New York, Boston či Chicago, aby jejich policisté začali vydávat federálům nelegální imigranty, starostové těchto metropolí Trumpovi vzkázali, že tak neučiní. Newyorský starosta Bill de Blasio nedávno zopakoval, že pokud se daný nelegální imigrant nedopustí vážného trestního činu, bude město nadále jeho bezpečným útočištěm. Jen pro zajímavost: ani řízení vozidla v opilosti není dle Blasia důvodem k vydání takového přistěhovalce bez řádných dokumentů federálním agentům. New York vnímá imigranta jako potenciál, nikoliv jako hrozbu.
Trump ten houževnatý odpor, jemuž čelí prakticky od prvního dne prezidentství, nese s nelibostí. Soudce, novináře, tajné agenty (ti, co na veřejnost vynášejí zprávy z Bílého domu, CIA či Pentagonu) či aktivisty uráží, zesměšňuje, hrozí. Všichni jeho kritici patří do kulis filmu La La Land. „Trump je lstivý. Řekne například, že nezaměstnanost je čtyřicet procent a kryje si tím záda, kdyby náhodou počet lidí bez práce vzrostl z nynějších pěti procent na deset. Nárůst by tak podle něj byl poklesem,“sdělila mi diplomatka z ministerstva zahraničí, jež si přála zůstat v anonymitě. Podle ní na ministerstvu panují obavy, frustrace a hněv směrem k prezidentovi, který podle mnohých veteránů zahraniční diplomacie ničí léta jejich tvrdé práce. Často se ve světě i celé dekády snažili Ameriku představovat v nejlepším světle a budovali nejrůznější Tohle je teda svět, myslíš, že Trump nás z té bryndy vytáhne? spojenectví a kontakty. Ostatně na tisíc zaměstnanců ministerstva zahraničí se nedávno podepsalo pod tzv. disidentský dopis, v němž kritizovali prezidentův dekret a rétoriku. Výše citovaný zdroj z ministerstva zahraničí Lidovkám sdělil, že mnozí zaměstnanci tohoto úřadu se dnes rozmýšlejí, zda pro Trumpovu administrativu vůbec pracovat.
A ještě vysvětlení, kde se u prezidenta vzalo oněch čtyřicet procent nezaměstnaných. V tom právě podle diplomatky tkví Trumpova úskočnost. „Pokud totiž započítáme i děti, staré a nemocné, nezaměstnanost je skutečně tak vysoká,“vysvětluje diplomatka onen početní trik.
Takzvaný ryzí občan
Vlivný konzervativní komentátor Glen Beck popsal Donalda Trumpa jako boxera, který úder útočníka vrací hned dvěma těžkými výpady. Beck se obává, že pokud se budou Trumpovi protivníci nadále pokoušet bojkotovat jeho politiku, pochodovat ulicemi či ho zesměšňovat, situace může brzy eskalovat. „Kam to až dojde? To se začneme nakonec navzájem zabíjet?“vyslovil Beck obavu.
Donlad Trump se zřejmě cítí být i navzdory občanskému, politickému a jurisdikčnímu odporu silný v sedle. Ostatně, je to první „ryzí“občan v Bílém domě, který se na mocenský vrchol prodral bez politických či vojenských zkušeností. Tento historický triumf a vášeň jeho příznivců mu tak dodávají pocitu až spasitelského. A čistě početně se nesmí zapomínat na následující: ano, někteří republikáni v Kongresu se prezidentovi vzpěčují, nicméně republikáni teď ovládají obě kongresové komory. Nejvyšší soud se posunul ideologicky doprava poté, co Trump do úřadu jmenoval konzervativce Neila Gorsucha. Republikáni dnes ovládají lokální kongresy v dvaatřiceti státech. V sedmnácti z nich mají dokonce takovou převahu, že mohou vetovat jakoukoliv legislativu demokratů. Statisticky tak dnes republikáni „ovládají“na šedesát procent americké populace.
Trump u svých příznivců zůstává velmi populární. Pokud se v New Yorku lidé doslova tísnili na Druhé avenue při postinaugurační demonstraci, městečka typu Middletownu v Ohiu či Saginawu v Michiganu – tedy taková, jež zažila úpadek výroby a propadla se do chudoby – žádný protest nezažila. Tam má Trump nejzarytější přívržence. „Protesty po inauguraci? Frustrace a hněv elit,“komentovala masivní protesty výše již citovaná prezidentova příznivkyně Debra Menteyová.
Americký prezident v prvních týdnech své vlády zvolil cestu dominance založené na dekretech, hrozbách a „alternativních faktech“. Ubrání se země prezidentovi, který napadá demokratické instituce, nesnáší kompromis a opozici vnímá jako dotěrný hmyz?
Bubliny se ještě nafouknou
Přesto mají liberálové důvod k historickému optimismu. Bude to s velkou pravděpodobností nakonec ona „Obamova“Amerika, která přežije. Země se demograficky neustále mění. Běloši, hlavní segment Trumpových voličů, již nepatří k majoritní části USA (a za další čtyři roky bude jejich politický podíl ještě menší). Nastupující mladá generace zběhlá ve špičkových technologiích, vzdělaná na převážně liberálních univerzitách, která je v každodenním kontaktu s představiteli odlišných etnik a ras, si buduje vysokou míru tolerance. A dnes v drtivé většině podporuje demokraty či nezávislé politiky typu Bernieho Sanderse.
Takto argumentuje spisovatel a sloupkař časopisu The New York Times Magazine Jonathan Chait: „Posun kupředu má tendenci přicházet v dramatických výbuších, aby se poté věci opět ustálily. Prezidentství Baracka Obamy bylo jedním takovým výbuchem energie. Jeho vize byla inkarnací americké budoucnosti,“napsal Chait ve své letošní knize Audacity: How Barack Obama Defied His Critics and Created a Legacy That Will Prevail.
Autor se domnívá, že Obamovi protivníci touží po znovuzavedení rigidní sociální hierarchie, kde slabá vláda upřednostňuje ekonomicky mocné.
Problém demokratů ovšem tkví v tom, že tato generace se soustřeďuje především ve velkých městech liberálních států. V těch konzervativních má Trump nadále pevnou podporu danou pocitem existenciální hrozby. USA se za prezidenta Trumpa s největší pravděpodobností ještě více rozdrolí na červené a modré státy. Bude je pak ještě možné „slepit“dohromady? Trump svou útočnou rétorikou plnou urážek, výsměchu a populistických projektů zoceluje svou podporu na venkově. Na pobřežích jeho politika a osobnost zasévají nenávist. Ony pověstné sociální bubliny se za Trumpa ještě více nafouknou.
Navzdory Trumpovi mají liberálové důvod k optimismu. Bude to totiž s velkou pravděpodobností nakonec právě „Obamova“Amerika, co přežije.