Robot na „lásku“

Těžko dnes sestrojit něco, co někdo alespoň ideově nevymyslel už dávno. Polský, či přesněji světový geniální autor sci-fi a taky myslitel Stanisław Lem napsal už v roce 1963 povídku Pračková tragédie. Je založena na předpokladu, že výrobci robotů uvedou na trh robotku, která bude plnit i necudná mužská přání. Aby však výrobci obstáli před morálkou a hlavně před zákony, je řazena do kategorie praček na prádlo. Vypadá sice jako svůdná žena a dokáže si tak i počínat, ale má v sobě vmontovaný prostor, kam se dá aspoň malinkaté prádélko vložit a vyprat.

Sice to trvalo, ale robotické povolné ženštiny se skutečně dostávají do výroby. Stanisław Lem se mýlil jen v předpokladu, že bude potřebné je nějak maskovat, třeba jako pračky. V dnešním světě kamufláž zapotřebí není.

„Zvrácená kultura“

Tedy alespoň v některých zemích. V jiných srážka se zákonem hrozí. V roce 2015 se do sporu s úřady dostali pořadatelé mezinárodní vědecké konference provokativně nazvané Sex s roboty, která se měla konat v Malajsii. Tématem měly být otázky jako emoce robotů, robotická osobnost, ale i roboti pro zábavu a inteligentní sexuální hračky.

Malajsijský generální policejní inspektor Khalid Abu Bakar konferenci označil za nelegální a varoval organizátory, že proti nim policie zakročí, pokud v jejích přípravách budou pokračovat. „V Malajsii je přestupkem i anální sex, natož sex s roboty,“zdůraznil. Konference by podle něj byla v rozporu s konzervativními hodnotami země a podporovala by „zvrácenou kulturu“.

Loni v prosinci se podobná mezinárodní konference, pod názvem Láska a sex s roboty, uskutečnila v Londýně, a policie ji nerozehnala. Účastníci tam řešili i otázky, jestli se striptýzové bary a veřejné domy s robotickými kráskami stanou běžnou součástí moderních měst, jak to předpovídá v knize Budoucnost sexu britský futurolog Ian Pearson, anebo jestli se může stát, že se lidé do robotů opravdu zamilují.

Podvod v Barceloně

Na robotické reklamní vlně se pokouší jet veřejný dům otevřený v únoru v Barceloně, který naznačuje, že v něm místo lidských pracují robotické kněžky lásky. Zprávy o něm proběhly i seriózními médii.

Jak už to s reklamou bývá, i tato je přehnaná. Ve skutečnosti má barcelonské zařízení ve výbavě čtyři ženské silikonové panenky o velikosti dospělé ženy s asijskými, evropskými a africkými rysy. Zaváděcí cena za hodinu strávenou s nimi byla 80 eur, plná pak 120 eur. Kdo si prý chce figurínu koupit domů, musí za ni dát pět a půl tisíce eur. Tyto výtvory jsou velmi pohyblivé a použitelné k účelům, k nimž jsou určeny, ale mluvit tu o robotice je opravdu nesmysl.

Nicméně pokusy o vytvoření a prodej sexuálních robotů se opravdu objevují. Zřejmě první sexuální robotku začala už v roce 2010 nabízet americká společnost TrueCompanion, kterou založil Douglas Hines, bývalý vývojář umělé inteligence v Bellových laboratořích. Jmenuje se Roxxxy a je náhražkou prodejných ženštin – dá se koupit asi za 7000 dolarů, vypadá jako žena, má jemnou pokožku, mluví, odpovídá – a samozřejmě nejen to. Společnost TrueCompanion je genderově vyvážená, a tak nabízí za stejnou cenu i robota Rockyho pro ženy.

Kompletní společnice

A prostor na trhu se má zahušťovat. Jiná americká společnost – Abyss Creations – zatím vyrábí v životní velikosti „panenky pro lásku“, nazývané RealDolls, zejména ženské, které ale neumějí mluvit ani se samy od sebe hýbat. Zákazník si však může objednat jejich zjev podle svých představ až po barvu nehtů. Ovšem jejich výrobce tento rok plánuje představit tytéž figuríny robotizované a doplněné umělou inteligencí, nazvané Realbotix.

Ty už by zvládaly pohyby i řeč a zákazník by si mohl navolit také jejich „osobnost“– společenskou, plachou, naivní, inteligentní... Jejich tvář prý bude schopna měnit se a vyjadřovat pocity. Mluva by měla odpovídat možnostem současné umělé inteligence, tedy robot rozpozná řeč k němu vedenou a bude schopen vést určitou více či méně předpokládanou konverzaci se svým majitelem. Robotka by měla být schopna i psát textové zprávy svému ma- jiteli, který je právě v práci, a přivítat jej, když se vrátí domů.

Společnost Abyss Creations tvrdí, že nevytvoří pouze sexuálního robota, ale kompletní robotickou ženu a společnici. Šéf této společnosti Matt McMullen říká, že poptávku čeká především od heterosexuálních mužů, a proto vytvoření robotického muže předpokládá až v delší budoucnosti.

Narušení vztahů k lidem i k robotům

I když vývoj kolem sexuálních robotů (zatím?) nevyvolává v Evropě nebo Spojených státech podobné zakazovací a výhrůžné tendence jako před necelými dvěma lety v Malajsii, neznamená to, že by se kolem něj nevedly diskuse. Přináší totiž velmi vážné etické, ale i zcela praktické otázky. Co existence sexuálních robotů udělá se vztahy mezi mužem a ženou či obecně lidskými partnery?

V Británii vznikla organizace nazvaná Kampaň proti sexuálním robotům (fakticky však vypadá spíše jako pár lidí, kteří si založili webovou stránku), vede ji etička Kathleen Richardsonová z De Montfortovy univerzity v Leicesteru. Na webu tvrdí, že vytváření realisticky vyhlížejících strojů sloužících k sexuálním hrátkám jen posiluje mužské sexistické vidění světa a chápání žen jako podřadných (sexuálních) objektů, nikoli živých a rovnoprávných bytostí.

Dění kolem sexuálních robotů přirovnává Kathleen Richardsonová vcelku logicky k prostituci a soudí, že takoví roboti jen otevřou dveře k ještě větší poptávce po živých sexuálních pracovnicích. Celkově pak prý tohle využívání robotů podporuje názor, že ženy jsou tu jen na sex, dehumanizuje společnost a snižuje mezi lidmi empatii, protože ta se může vytvářet jen při vzájemných mezilidských kontaktech a vztazích.

Tohle hodnocení se dá protáhnout i do celkové interakce lidí a inteligentních ro- botů, uvádí časopis New Scientist. Tady se platforma možné budoucí komunikace teprve buduje. Se sexuálními roboty se však mohou do jejích základů zabudovat stereotypní klišé a předsudky, které se pak mohou promítnout i do chápání jiných robotů.

Někteří teoretici soudí, že by žádní roboti vůbec neměli vypadat jako lidé, což by vytvořilo jasně danou hranici mezi člověkem a strojem. Vztahy lidí k robotům by se vyvíjely bez zátěže předsudků, které už vznikly mezi lidmi při vnímání ostatních. Tím by se současně ztratil smysl sexuálních robotů, které by pak asi stěží kdo chtěl vyrábět.

Vypadá jako povětrná ženština, chová se jako povětrná ženština, může tak i mluvit. Ale není to povětrná ženština. Je to robot, který má plnit poněkud specifická přání svého majitele. A samozřejmě vyvolává debaty odborníků na robotiku i etiku.

Nedostatečná technologie

Jiné výhrady má Lynne Hallová, profesorka počítačových věd na univerzitě v anglickém Sunderlandu. Pragmaticky připomíná, že humanoidní roboti, tedy ti, kteří se podobají člověku, se ve skutečnosti zatím od člověka také hodně liší. Chůze po dvou nohách je programátorsky obtížná, naprogramování plynulé chůze po předem neznámých schodech je téměř nemožné – proto také mobilní robotická zařízení zpravidla jezdí po kolech nebo ještě radši na housenkových pásech, což by ovšem kupce „sexbotů“pravděpodobně nenadchlo.

Ani robotická mluva ještě není přesvědčivá. Vytvořit základní komunikaci stroje s člověkem programátoři zvládají. Už několik let se prodávají zařízení, kterým se říká digitální asistent. Majitel jim slovně zadává úkoly („zjisti, jaké bude počasí“, „řekni mi můj dnešní program“, „přehraj mi nejpopulárnější písně loňského roku“, „najdi thajskou restauraci“...). Přístroj vše splní i díky připojení k internetu a majiteli odpovídá – jenom tón jeho řeči si s mluvou opravdového člověka prostě nespletete.

Neboli i když robot zvenčí vypadá jako člověk, jakmile začne chodit nebo mluvit, je nepřesvědčivý. „Tahle technologie tu prostě ještě není,“hodnotí profesorka Hallová. Podle ní však technika už dnes umožňuje vytvořit jiná sexuální potěšení. Dálkově ovládané sexuální pomůcky, oblečení obsahující digitální komponenty, které stimulují určité části těla a mohou být napojeny na brýle virtuální reality...

Producent sexuálních panenek Matt McMullen však na všechny takové nápady říká, že komerčně významné je přiblížení se k přirozenosti: „Můžeme udělat robota schopného sexu, který má sedm nohou, chapadla a ještě dvě hlavy. Ale nedokážu si představit, že by s ním lidé chtěli provozovat sex.“

Můžeme udělat robota schopného sexu, který má sedm nohou, chapadla a ještě dvě hlavy. Ale nedokážu si představit, že by s ním lidé chtěli provozovat sex.