„Kultovní“mašinista Jiří Kroha
tekt přechází ke konstruktivismu. Kdo by ale čekal střízlivé pravoúhlé stavby, byl by jistě překvapen. Krohův konstruktivistický styl je opět výstřední: jeho budovy jsou bohatě členěny rizality, arkýři, lodžiemi a balkony, na průčelí se objevují desítky různých formátů oken, římsy i segmentové prvky. Taková řešení samozřejmě jeho stavby často až neúměrně prodražovala, ale silný estetický účinek jim nelze upřít. Pro tento styl se vžil docela výstižný termín mašinismus. 3× průmyslová škola v Mladé Boleslavi:
Protože byl Kroha navíc také výtvarník, doplnil své stavby o reliéfy ovlivněné německým Bauhausem. Vlajkovou lodí této kuriózní architektury je právě Krohova průmyslová škola v Mladé Boleslavi z let 1922–1926. Jde o kolosální objekt, který se ani nevejde do jednoho fotografického záběru, zato obsahuje stovky zajímavých a výrazných prvků vně i uvnitř. Autor si pohrál s každým detailem včetně dodnes zachovaného vestavěného nábytku. Působivé je pak spojení moderní architektury a strojů, které se nacházejí ve velkoryse vybavených dílenských sálech. Škola je – navzdory náročné údržbě – dodnes ve velmi dobrém stavu. Čerstvý statut národní kulturní památky snad přispěje k tomu, že tento poněkud výstřední klenot moderní evropské avantgardy vejde ve větší známost.
Quia peccavi nimis
Pro Mladou Boleslav navrhl Jiří Kroha v tomto svém výstředním stylu ještě dal- ší budovy – nemocenskou pojišťovnu, dětskou nemocnici, Gellnerovu kavárnu, přestavbu hotelu Věnec nebo dva domy pro zaměstnance pojišťovny v nedalekých Kosmonosech. Dále poštu s muzeem v Benátkách nad Jizerou, domy vojenských gážistů v Kutné Hoře a krásný železobetonový most v Kralupech nad Vltavou. Další zakázky se pak pojí s Brnem, kde začal Kroha pedagogicky působit na tamní technice od roku 1926. O dva roky později navrhl v rámci Výstavy soudobé kultury pavilon se čtvrtválcovou střechou (později bohužel zbořený) a dům v rámci kolonie Svazu čs. díla. V Brně stojí také Krohova vlastní vila a Patočkův dům, který svými čistými a klidnými formami přináší jisté zklidnění.
V té době patřil Jiří Kroha k představitelům radikální levice. Navštívil Sovětský svaz, zabýval se tématem sociálního bydlení a na počátku 30. let vypracoval Sociologický a poté i Ekonomický fragment bydlení, jakousi soustavu diagramů na panelech, tvořenou výtvarně působivými kolážemi ve stylu ruských konstruktivistů nebo německého Bauhausu. Pro své radikálně levicové názory se dostal již ve 30. letech do problémů, za války ho nacisté věznili v Buchenwaldu, ale v roce 1940 byl na zásah Červeného kříže pro nemoc propuštěn.
Neblahá kapitola Krohova života se váže k období po komunistickém puči v roce 1948. Jako jeden z prvních českých umělců provedl takzvanou soudružskou sebekritiku, v níž zavrhl svou předválečnou tvorbu ve stylu úpadkového kosmopolitního konstruktivismu – a začal propagovat stalinskou sorelu. Psal obdivné stati o sovětské architektuře a projektoval v tomto stylu města pro novou budovatelskou éru na Ostravsku nebo na Slovensku (Nová Dubnica). V té době sbíral státní vyznamenání jak na běžícím pásu a vedl Mistrovský ateliér národního umělce Jiřího Krohy. Po skončení stalinské éry byl dokonce – snad jako jediný Čechoslovák – souzen za kult osobnosti. Poté zatrpkl a stáhl se ze scény, znovu na sebe upozornil až po sovětské okupaci v roce 1968. Zemřel v roce 1974.
Krohova raná tvorba – jakkoli je výstřední a zdánlivě jde proti střízlivým formám avantgardy – je bezpochyby osobitým příspěvkem k proudu meziválečné evropské architektury.
Volný seriál, věnovaný stavbám, které čerstvě získaly status národní kulturní památky, dnes pokračuje v Mladé Boleslavi. Přízně expertů se zde dočkala budova střední průmyslové školy, kterou navrhl architekt, výtvarník, scénograf a pedagog Jiří Kroha – muž, jehož životaběh poutá přinejmenším stejnou pozornost jako jeho dílo.