Jan Šibík o reportážních cestách, o budoucnosti fotografie a o tom, proč není optimista

Schválně, zkuste si někdy spočítat, kolikrát za den někdo kolem vás začal mluvit o počasí nebo jak často jste byli účastni debaty, že je venku zase pod psa. Možná vám nebudou stačit prsty na horních i dolních končetinách. Proč ale stále řešíme, jak venku je, bylo či bude, když mnozí z nás většinu dne tráví v kancelářích, přesouváme se auty, vlaky, letadly a můžeme si být téměř jisti, že případnou neúrodu v jedné části země nahradí dovoz odjinud?

Volit, nebo na chalupu

Počasí se nás všech stále dotýká a vždy přitahovalo naši pozornost. „Zřejmě už pračlověk měl starosti, jestli bude při lovu mamutů pršet, padat sníh, nebo bude horko. Středověký zemědělec byl závislejší na počasí než ten dnešní. Neúroda v důsledku nevhodného počasí znamenala hlad a možnost nepřežití,“konstatuje Petr Dvořák, mluvčí Českého hydrometeorologického ústavu a letecký meteorolog.

Dnes už sice lovit mamuty nechodíme, to ale neznamená, že by bylo jedno, jak venku bude. „Lidé potřebují vědět, jaké je počasí na jejich trase, zda je potká námraza, nebo bude silnice suchá. Skoro každý řeší otázku, co si vzít na sebe. Ne všichni navíc mají pracoviště v kanceláři. Stále je spousta povolání, jako jsou údržbáři, strojvedoucí, řidiči, stavbaři, zemědělci nebo lesáci. Dokonce i politici přemýšlejí, zda lidi půjdou raději k volbám, anebo upřednostní výlet na chalupu,“nastiňuje Dvořák.

Předseda Amatérské meteorologické společnosti Tomáš Prouza, který pracuje ve stanici Českého hydrometeorologického ústavu v Peci pod Sněžkou, si myslí, že je naše společnost sice oproti minulosti odtrženější od prostředí, zároveň je však technologicky vyspělá civilizace na počasí stále závislá a vmnoha ohledech je dokonce mnohem citlivější na jeho změny. „Stačí se podívat, jaké škody na infrastruktuře dokážou napáchat intenzivní meteorologické projevy, jako byla třeba bouře Kyrill v roce 2007,“připomíná Prouza.

Dost dobře si prý nedovede představit, co by se dělo, kdyby se opakovaly silné mrazy z roku 1929, kdy se po šedesát dva dní držely teploty pod bodem mrazu. V Litvínově byla tehdy naměřena dosud nejnižší teplota na našem území (minus 42,2 stupňů Celsia), Praha se potýkala se 120 cm sněhu, na horách napadly čtyři metry a kvůli nedostatku uhlí byla paralyzována doprava a zavřely se školy.

Neutuchající zájem o meteorologické informace je zřejmě v dnešní době podpořen i tím, že není problém rychle si zjistit, jestli se nad našimi hlavami za chvíli neprožene bouřka s krupobitím či jiný nečas. Díky dobré technice jsou informace o počasí dostupné každému a kdykoli. „Před třiceti lety, když jsme jeli na čundr, museli jsme sledovat přírodu, abychom hrubě odhadli, co se bude v nejbližších hodinách dít. Dneska si vyrazíme na výlet do hlubokých lesů nebo někam k řece, kde vytáhneme telefon a zjistíme, jak vypadá radarový snímek, kam postupuje nejbližší bouřka a co bude za tři dny,“srovnává časy minulé s dneškem Petr Dvořák. Navíc, dodává Dvořák, se dnes lidé dozvídají i o jevech, o nichž se dříve moc nepsalo ani nemluvilo: „V současnosti přejde přes Česko supercelární bouře s tornádovým jevem a v mžiku je to v médiích, mluví se o tom na diskusních fórech.“

Dostupnost informací je také jedním z důvodů, proč přibývá lidí, kteří se o počasí aktivně zajímají a kteří nakupují různé „hobby“meteostanice. Co se týče amatérů, byl v minulosti patrný rozdíl mezi západem a východem Evropy, a to hlavně v technologickém Počet lidí, kteří se o meteorologii zajímají trochu hlouběji, stoupá podle Prouzy také, ale pomaleji. Teploměr za oknem má snad každý, vlastníků meteostanic jsou podle něj zcela jistě tisíce. Těch, kteří o meteorologii vědí něco více a dále se v tomto oboru sami vzdělávají, jsou řádově desítky. Tomáš Prouza pozoruje počasí ze své zahrady už od roku 1993.

Odpověď, proč nás počasí stále tak fascinuje, ale nemusíme hledat jen u specialistů na meteorologii. Vysvětlení mají i psychologové, podle nichž i za tímto jevem můžeme hledat tlak moderní doby na efektivní využívání času a s tím spojenou výkonnost. „Počasí je mnohdy při dosahování cílů prvkem, na který člověk nemá vliv. Snažíme se tedy plánovat tak, aby byl tento prvek co nejméně rušivý. Díváme se na předpovědi a můžeme díky nim přizpůsobit své aktivity vedoucí ke kýženému cíli,“míní Sylvie Navarová, vedoucí psycholožka Centra terapeutických služeb v Ostravě.

Psycholožka ale připomíná ještě jeden fakt, a sice naši snahu mít věci pev- ně v rukách a pokoušet se kontrolovat i to, co kontrolovat zcela nelze. Alespoň do jisté míry předpověď dává člověku pocit, že se může připravit na to, co bude. „Paradoxně se tak ale člověk dostává pod nepřiměřený tlak, stres, když předpověď nevyjde,“upozorňuje na možné důsledky Navarová, která uvádí ještě jedno možné vysvětlení, a to že lidé rádi unikají od života „tady a teď“. Dívat se totiž na víkendovou předpověď pro ně může být forma úniku v podobě denního snění, relaxace, opuštění pracovních myšlenek směrem ke dni volna a představám o příjemně stráveném čase. Takovéto krátké odreagování během dne povzbudí mozek, znovu jej nastartuje a člověk tak získá energii do dalších pracovních aktivit, na které se pak lépe soustředí.

Ostravská psycholožka ale varuje, že bychom neměli přestávat věřit vlastnímu rozumu: „Raději se podíváme na aplikaci v mobilu, než abychom se podívali z okna a nebo vyšli přede dveře zkusit na vlastním těle, jaká je teplota.“

Meteorologem na rovníku

Neustálé brblání, jak se meteorologové zase spletli, umocňuje možná i fakt, že předpovědět vývoj počasí nad naším územím není zrovna snadné. Česká republika leží v centru evropského kontinentu a díky tomu se u nás uplatňuje mnohem víc vlivů než třeba uprostřed Sahary nebo v Austrálii. Sezonní rozdíly jsou zde skutečně velké: například v zimě přináší východní proudění pořádný mráz, západní proudění teplejší počasí a deště, severní vydatné srážky a jižní takřka jarní počasí. V létě zas od východu přichází suché horké počasí, z Atlantiku studené a vlhké, od severu ještě studenější a ještě vlhčí, z jihu tropicky suché a horké. K tomu musíme připočíst ještě tvarovou rozmanitost terénu. Ve stejnou chvíli je jiné počasí v Krkonoších, na Českomoravské vysočině a v Polabí. Rozprostření hor a nížin, tedy česká pánev uzavřená podél hranic pohořími, zase výrazně napomáhá podzimním a zimním teplotním inverzím, které jsou plné mlhy a smogu, zatímco v okolních státech je často v tu samou dobu jasná obloha a sluneční svit. „Někdy závidím meteorologům kdesi v Kalifornii nebo na rovníku, kde je počasí podstatně stálejší. U nás je jedno z nejrozmanitějších klimat na světě,“říká Petr Dvořák.

Zájem o počasí logicky prudce roste za extrémních situací, jakými jsou povodně nebo sněhová kalamita. Zimní období je podle zkušeností Dvořáka náročnější, to lidé chtějí vědět, kolik je kde sněhu a jestli budou mít sluníčko na sjezdovce. Hodně dotazů chodí k meteorologům, když hrozí ledovka, oblevy s povodněmi, vichřice nebo smogové situace.

Léto bývá naopak klidnější, lidé se zpravidla zajímají o bouřky a krupobití, případně o tropická horka. Pátrají také po souvisejících jevech, jako je například aktivita klíšťat. „Zahrádkáři a zemědělci zase chtějí vědět, jak dlouho potrvá sucho, starostové obcí potřebují znát stav podpovrchových vod, majitelé restaurací podle teplot odhadují, jestli lidi budou ležet u vody nebo chodit na túry, a kolik se spotřebuje nápojů,“vyjmenovává Dvořák, kdo všechno se na jeho pracoviště také obrací.

Předpověď pro každý dvorek

Předchůdci předpovědí jsou pranostiky. V průběhu 19. století do meteorologie vstupovala stále větší měrou fyzika a matematika. Velký rozvoj předpovědních metod nastal ve druhé polovině 20. století po nástupu výkonné výpočetní techniky. Teprve tehdy bylo možno přistoupit k řešení numerickýchmodelů a přejít od subjektivníchmetod předpovědí k objektivním.

Určité limity tu ale stejně stále jsou. „V našich zeměpisných šířkách platí, že se dá předpovídat maximálně na tři týdny dopředu. Je to dáno vlastnostmi atmosféry, která je jen částečně předpověditelná. Když máte dva jen nepatrně rozdílné stavy atmosféry, které se začnou nezávisle na sobě vyvíjet, tak za tři týdny dospějí do zcela odlišných stavů a nelze předpovědět, který z nich to bude,“vysvětluje Radan Huth z Přírodovědecké fakulty UK, jehož specializací je klimatologie a meteorologie.

Přesná předpověď nebude podle odborníků možná nikdy, na to bychom museli být schopni popsat stav celé atmosféry v jednom okamžiku a znát všechny procesy, které následně mohou proběhnout. „Občas se někdo rozčiluje, že jsme předpověděli denní teploty 18 °C a u nich na dvorku bylo jen 16, co jsme to za neschopáky. Často vycházejí stížnosti z neznalosti a špatné interpretace předpovědí. Meteorologové ale nemohou předpovídat počasí pro každou vesnici a každý dvorek,“brání se Dvořák.

Vývoj jde ale rychle vpřed, takže odborníci toho dokáží říci stále víc, respektive své předpovědi zpřesňovat a lépe lokalizovat. Družice už se nedívají jen na zemský povrch pouhým fotografic- kým pohledem, ale měří jej velmi přesně, zjišťují povrchovou teplotu nebo teplotu oblačnosti, radary už umějí změřit i pohyb oblačných částic. Dostupná a výkonnější výpočetní technika nám umožní v budoucnu řešit stále složitější úlohy. „Pak bude možné předpovědi počítat v daleko větším prostorovém rozlišení, tedy víc lokálně, a půjde do nich zahrnovat víc a víc aspektů. Poznáváme také stále více vlastnosti atmosféry, což se do předpovědí také promítne,“nastiňuje možný vývoj Radan Huth.

Jedním ze současných trendů je podle meteorologů zjišťování odhadu srážek z radarových dat, což pomůže třeba při předpovídání přívalových dešťů. Sem se také přesouvá jedna z částí současné meteorologie, tzv. „nowcasting“, předpověď „na teď“. Dříve či později budou prý meteorologové schopni říci, kde přesně a v kolik hodin spadne na určitou lokalitu 100 mm srážek a bude zaplavena například náves. Už to tedy nebude jen „odpoledne místy bouřky“, ale upřesní, že máme například v Příbrami za dvě hodiny očekávat bouřku s kroupami.

A kdo ví, co bude dál. Nakonec se třeba dostaneme i k té předpovědi „pro každý dvorek“.