Levné pádlo může přivést ke Grammy

Na této stránce věnujeme tentokrát hodně prostoru hudebním nástrojům pro fajnšmekry. Základním předpokladem ke vstupu do pomyslného klubu kytarových fajnšmekrů ovšem je: nemít hluboko do kapsy. Nějak mi to nedá nevyvážit povídání o úžasných „kusech dřeva“v hodnotách mnohdy převyšujících sto tisíc korun příkladem opačným. Tedy jedním z relativně mnoha skoro až pohádkových příběhů hudebníků, kteří naopak hráli na všechno, co jim přišlo do ruky. A přesto udělali velkou díru do světa.

Jmenují se Tinariwen a pocházejí z Mali, z nomádského etnika Tuaregů. V jejich rodné zemi vždycky hořela půda pod nohama a kapelu obestírá pověst těch, kteří čas od času museli vyměnit nástroje za samopaly. Jsou jedněmi z klasických představitelů žánru zvaného pouštní blues. Tedy hypnotické hudby stojící na zvuku kytar a perkusí, jež je evidentním kořenem opravdového, tedy afroamerického blues, jehož základy si z pravlasti přivezli do Spojených států černí otroci.

Tinariwen hráli několikrát i v České republice. Poprvé to bylo zhruba před deseti lety. Vypadali báječně, hráli fantasticky. Ale v rukou měli, stejně jako řada hudebníků přijíždějících z těchto zemí, levné neznačkové nástroje. Takové, na jaké by kdejaký český snob, který má za sebou tři vystoupení, už ani necvičil v klidu domova.

Pak přišel rok 2012 a Tinariwen dostali Grammy za svoje album Tassili. Od té doby se pohybují ve vysoké společnosti. Před pár dny vydali nové album Elwan, na němž se spolupodílel mj. zpěvákMark Lanegan, kytarista od Johnnyho Cashe, producent Queens of the Stone Age či zvukař Red Hot Chilli Peppers. Dnes už dorostli vybavení odpovídajícímu jejich pozici. Ale nebýt toho dlouholetého hraní na levná „pádla“, nikdo by o jejich existenci nevěděl.