Odborářské mzdy v hrsti a sliby na střeše

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. Neúměrný tlak na růst mezd může vést buď ke ztrátě konkurenceschopnosti, nebo k rychlejšímu nahrazení práce stroji či roboty.

Vyšší mzdy nelze nařídit ani vyvzdorovat Tomáš Ježek: Tlak odborů vede k inflaci Helena Horská: Budou mít roboti odbory? Zdeněk Kudrna: V podstatě nemožné

době se u nás živě diskutuje o tom, že české mzdy jsou příliš nízké, a to především v odvětvích a ve firmách s vysokou a setrvalou ziskovostí a vysokou dividendou, která odchází do zahraničí.

Jsou české odbory příliš slabé? Neměly by mít odvahu vyvíjet větší tlak? A jaká má být role odborů v tržní ekonomice? Je lepší, když se mzdy odvíjejí pouze na základě nabídky a poptávky? Nebo je lepší, když svůj zájem prosazují silně a hlasitě i odbory?

Autor je předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost

by chtěl vyšší mzdovou úroveň. Zaměstnanci. Podnikatelé, kteří prodávají zboží a služby zaměstnancům. Banky, pojišťovny a investiční společnosti, jež spravují peníze zaměstnanců i podnikatelů. Úroveň mezd je ale jedním zmnoha aspektů rovnováhy každé ekonomiky. Nenímožné vyšší mzdy prostě nařídit nebo si je vyvzdorovat hrozbou stávek.

Ekonomika, kde není mnoho omezujících podmínek, má tendenci směřovat k optimální rovno- váze, a pokud právě netrpí válkou ani krizí, lidem se postupně žije lépe. Pokud ale netrpělivost převládne a politici se začnou snažit vylepšit realitu zákonodárnými aktivitami, výsledkem je vždy suboptimální rovnováha.

Příklad: jihoevropské země, ve kterých se levice snažila uměle vylepšit postavení zaměstnanců pomocí „ochranářských“zákonů, trpí chronickou katastrofální nezaměstnaností. Proč žijí statisíce mladých Francouzů, Italů, Španělů a Řeků v Londýně? Jistě ne kvůli počasí. Je to kvůli trhu práce. Ten britský funguje proto, že tamní vlády neměly nikdy donquijotské sklony bojovat proti zákonu nabídky a poptávky jako Don Quijote proti větrným mlýnům.

Česko je bohužel závislá, subdodavatelská ekonomika, která má malý prostor pro tvorbu zisků. Totéž platí pro růst mezd. Jedině dlouhodobé trpělivé pěstění domácího kapitálu může posunout ekonomickou rovnováhu žádoucím směrem. Domácím kapitálem se v tomto případě rozumí malé a střední podniky, ze kterých časem vyrostou velké. Privatizační magnáti ani dotační baroni českou ekonomiku nezachrání. Partners určuje produktivita práce. Odbory sice mohou svým tlakem mzdy zvýšit, ale jen za cenu inflace. ekonom

odbory je slyšet. Už několik let volají po konci levné práce a výraznějším růstu mezd. Zatímco zaměstnanci tleskají, zaměstnavatelé protestují. Jedná se o učebnicový konflikt mezi dvěma zájmovými skupinami. Nic neobvyklého na tom není, tedy nebýt faktu, že český trh práce se pře- hřívá, firmám chybí zaměstnanci. Přesto mzdy nerostou tak rychle jako před vypuknutím globální finanční recese. Proč? Protože jsou odbory slabší a slabší?

Nezávislé statistiky OECD do roku 2014 říkají, že angažovanost našich zaměstnanců v odborech za 15 let klesla na polovinu. Členů je sice méně, ale odboroví předáci jsou slyšet hodně. Problémem odborů je, že chtějí konec levné práce v ekonomice, ve které převažuje pracovně náročná výroba. Ekonomika, která si neuhlídá růst nákladů včetně mezd, přijde o konkurenceschopnost a po letech začne kolabovat (příběh Řecka netřeba připomínat).

Vedle stupně rozvoje naší ekonomiky sehrály v (ne)růstu mezd silnou roli i vnější faktory: zdrcující cenová konkurence a nepřetržitý tlak na cenu našich výrobků na všech vývozních trzích (ceny průmyslových produktů v Evropské unii tři roky klesaly). Firmy z Česka našly cestu, jak se s tím vypořádat. Díky přísné kontrole nákladů – včetně mzdových – a podpoře ze strany slabší koruny přicházely do české ekonomiky stále nové zakázky, které dávaly firmám práci. Firmy zase dávaly práci lidem. Výsledkem byla – a stále je – rekordní zaměstnanost: tři čtvrtiny osob produktivního věku pracují.

Přesto růst mezd netrhá žádné rekordy. Odboráři v mnohých podnicích volali po výraznějším růstu mezd, někdy se i stavěli na hlavu, ale prosadit jejich výraznější plošný růst se jim nepodařilo. Česká ekonomika šla místo růstu mezd při nižším počtu zaměstnanců jinou cestou – cestou výrazného zvýšení zaměstnanosti při mírném růstumezd kopírujícím zhruba růst produktivity práce.

Ale i na této cestě se začínají objevovat stále větší překážky v podobě nedostatku zaměstnanců. Odbory, ale i samotní zaměstnanci mají ve mzdových vyjednáváních lepší pozici. Je ale na zaměstnavatelích, aby zhodnotili své možnosti a podle nich navyšovali mzdy. Neúměrný tlak na růst mezd může vést buď ke ztrátě konkurenceschopnosti, nebo k rychlejšímu nahrazení práce stroji či roboty. Budou mít i roboti své odbory? hlavní ekonomka Raiffeisenbank

se německým či rakouským mzdám bez aktivních a silných odborů prakticky nejde. Tamní výplaty jsou výsledkem desetiletí hledání inovativních kompromisů mezi zástupci firem a zaměstnanců na několika úrovních: od fabrik po celostátní tripartitu. Konkurenceschopnost těchto ekonomik stojí na postupných inovacích a zvyšování produktivity, které jsou důsledkem hluboké specializace klíčových skupin zaměstnanců.

České přešlapování

Tato míra specializace však vyžaduje přístup ke vzdělání a dlouhodobý kariérní horizont pro zaměstnance i ochranu firemních investic do lidského kapitálu. Obojí zaručuje rovnocenné vyjednávání mezi silnými firmami a odbory, které navíc mají vliv i na politiku státu v klíčových oblastech, jako je vzdělávání či průmyslová politika (alias podpora inovací).

Česká ekonomika je na tato odvětví úzce napojena, takže silnější role odborů by dávala smysl. Ovšem odbory mají příliš málo členů a jen chabý vliv na politiku státu, takže nemají moc co nabídnout při vyjednávání o mzdách či o lokaci koncernových investic a výzkumných aktivit. I kvůli absenci nápadů a vlivu odborářů proto Česko přešlapuje na nízké úrovni specializace, a tedy i na nízkém průměrném ohodnocení.

Začarovaný kruh odborářů

Odbory neumějí rozetnout začarovaný kruh, kdy mají málo členů, a tedy malý vliv, jenž zase snižuje motivaci k členství. Případná levicová vláda by jim mohla pomoci napojením zaměstnaneckých výhod na členství v odborech. Ovšem s rostoucím vlivem by rostlo i riziko, že se odbory nadchnou pro konfrontaci ignorující globální konkurenci.

To by mohlo ekonomiku poškodit, ale přijde mi to menší riziko než nechat frustraci z nekonvergujících mezd přelít do podpory populistů. Silnější odbory by měly zatraktivnit rychleji rostoucí mzdy v hrsti na úkor ekonomicky nesmyslných slibů na střeše. University of Vienna

Debata je redakčně krácena. Celé texty najdete na www.lidovky.cz