Soud o práci provětrá peněženku

Spor o vyhazov

Jít do pracovního sporu před soudem je složitá anabáze, která trvá řadu let a spolkne desítky, až stovky tisíc korun za advokáty. Lidé se obvykle soudí o neplatnost výpovědi, vyplacení peněz nebo odškodnění za pracovní úraz. Experti varují i před psychickým náporem.

Do pracovního sporu s firmou se může dostat opravdu každý. Chabě odůvodněná výpověď, nevyplacené prémie nebo odškodnění za zranění na pracovišti – to jsou podle expertů nejčastější důvody, proč se lidé soudí se svými zaměstnavateli. „Nejčastěji jde o spory z žalob na plnění. Zaměstnanci žalují o dlužnou mzdu, odstupné, různé bonusy nebo plnění z konkurenční doložky. Patří sem i spory z pracovních úrazů. Zaměstnavatelé žalují například náhradu škody způsobenou zaměstnancem nebo vrácení omylem vyplacených peněz,“líčí soudkyně Hana Kadaňová, která má pracovní agendu na starosti na Obvodním soudu pro Prahu 4. Pod ten spadá řada velkých firem a ročně řeší dvě stovky pracovních sporů.

Na druhém místě co do četnosti jsou spory o neplatnost rozvázání pracovního poměru. „Bývá to půl na půl výpověď a okamžité zrušení. Neplatnost dohody a zrušení ve zkušební době jsou žalovány jen zřídka,“popisuje Kadaňová. „Zbytek je takový mix všeho možného. Třeba žaloby související s přechodem práv a povinností na nového zaměstnavatele,“dodává soudkyně.

Anabáze na dlouhé roky

Pracovní spory před soudy mají řadu zvláštností oproti jiným civilním soudům. První odlišnost spočívá v tom, že o žalobách rozhoduje senát složený z profesionálního soudce a dvou laických přísedících. „Jednotlivé dvojice přísedících chodí k soudu přibližně jednou za měsíc až za dva měsíce. Při nařizování jednání musím re- spektovat, k jaké dvojici je kauza přidělena dle rozvrhu práce, a jednání musím nařídit na den, kdy má tato dvojice přijít. To je organizačně náročné a často to odsouvá termín jednání,“popisuje Kadaňová. Při hlasování o výsledku případu má každý člen senátu jeden hlas, není ale obvyklé, že by přísedící soudce přehlasovali.

I kvůli přítomnosti přísedících se pracovní spory táhnou dlouhé roky. „Není neobvyklé čekat na pravomocné rozhodnutí soudu tři roky, ale ani mnohem více. Mám jednu kauzu z roku 2006, která je již poněkolikáté před soudem prvního stupně, takže zdaleka nekončí,“říká advokátka Marie Janšová z kanceláře Legalité. „Strany to nechává v nejistotě a kauzu to velmi prodražuje,“dodává s tím, že na vině jsou především soudy, které nestíhají nápor agendy.

„Řízení nejvíce prodlužují emoce a advokáti, co si hrají na Ameriku a vytahují důkazy na jednání, aby překvapili druhou stranu. Problém ale je, že překvapí i soudce, který jednání odročí, aby se sezná- mil s novými důkazy. Další jednání může být až za půl roku,“říká advokátka Nataša Randlová.

Hana Kadaňová z pozice soudkyně vidí jako hlavní problém složité a časově náročné dokazování, které se v pracovních kauzách zpravidla vede. „Když jsem rozhodovala klasické civilní spory, měla jsem nařízených šest až deset jednání denně, klidně i po půl hodině. Svědka jsem vyslýchala zhruba jednou zaměsíc. Teď zvládám jen dvě až tři jednání denně a není týden, abych nevyslýchala svědky,“popisuje náročnost pracovněprávní agendy. „Objevují se samozřejmě i zdržení na straně účastníků, ať už neúmyslná, nebo obstrukční. Patří sem různé omluvy z jednání, využívání opravných prostředků či vznášení námitek,“dodává soudkyně.

Nápor na hlavu i peněženku

Lidé by měli před podáním žaloby proti firmě mít délku řízení na paměti, říká Nataša Randlová: „Bude to hodně dlouhé a bolestné a budou v tom vždy oni sami osobně zainteresováni. Kdežto zaměstnavatel už to řeší jen nákladově. Často je to spíše psychologie než právo – ze začátku je zaměstnanec bojovný, nechce ani slyšet o tom, že by se kdy narovnal, postupně ho ale bojovnost opouští.“

S vidinou táhnoucího se sporu se proto strany leckdy uchylují kmimosoudnímu řešení. „Je to relativně časté, z mé zkušenosti tak končí asi 20 procent případů. Někdy dojde k vyrovnání až po rozhodnutí soudu prvního stupně,“říká advokát Dominik Brůha.

S časovou náročností řízení jde ruku v ruce i finanční náročnost pracovních sporů. Záleží ale hodně na typu kauzy, regionu a také míře specializace advokáta. Pokladní z menšího města si najme lokálního advokáta, který spor vyřeší za pár tisícikorun, zatímco ředitel velké firmy z hlavního města si spíše najde špičkového specialistu na pracovní právo. Ten ho může vyjít klidně na půl milionu, pokud se spor potáhne roky a stráví se stovky hodin přípravou podání a na soudních přelíčeních.

„Pokud si chcete pořádně nastudovat judikaturu, připravit podání, otázky na svědky, tak je celá věc velmi nákladná. Navíc často cestuji po celé republice a jen na prvním stupni bývá okolo čtyř jednání. Když chcete vyhrát, musíte to prostě dělat na víc než 100 procent,“říká Nataša Randlová.

Pozor na formality

Investované peníze se ale zaměstnanci vrátí, pokud válku před soudem vyhraje. Zvláště patrné je to u neplatnosti „vyhazovu“, kde narůstá nárok na náhradu mzdy po celou dobu trvání soudního sporu a snadno se dostane do astronomických částek. „Je běžné, že se mzda nahrazuje i za mnoho let sporu. Zažil jsem i spor o patnáct milionů. U manažerských pozic navíc nejde jen o náhradu mzdy, ale i o ušlé bonusy, penzijní připojištění a podobně,“popisuje Ladislav Smejkal z mezinárodní advokátní kanceláře Dentons.

I lehce nadprůměrně vydělávající pracovník může při úspěšném napadení své výpovědi vyžalovat

Pokud je zaměstnanec vyhozen z práce (ať už výpovědí, dohodou, nebo okamžitým zrušením pracovního poměru), ale důvody se mu nezdají, může se bránit u soudu žalobou pro neplatnost skončení pracovního poměru. Podává se k soudu v místě sídla firmy. Obvyklé je před podáním žaloby zaslat zaměstnavateli předžalobní výzvu, žalobu je však třeba u soudu uplatnit nejpozději 2 měsíce ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit.

Případné vítězství ve sporu může znamenat i solidní finanční injekci, zaměstnanci totiž náleží náhrada mzdy za celou dobu soudního sporu. Výjimkou nejsou ani milionové částky.

Důležitou podmínkou pro přiznání náhrady mzdy je však stanovisko zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání. V mezidobí může člověk pracovat jinde, musí ale být připraven kdykoli nastoupit zpět do práce, ze které byl vyhozen.

klidně milion korun. Menší firmu to může snadno položit.

Advokáti proto radí, aby si firmy daly pozor na formulaci dokumentů, kterými ukončují pracovní poměr. Zákon na ně totiž klade přísné formální požadavky. „Pořád se setkávám s velmi nekvalitními dokumenty, jež jsou často připraveny šablonovitě a nezohledňují specifika daného případu. Je smutné sledovat, že zaměstnavatel sice měl oprávněný důvod k výpovědi, ale špatně jej popsal, špatně vyhotovil rozvazovací dokument, a spor prohrál,“říká Janšová. „Je levnější si specializovaného právníka najmout na tuto fázi než se pak roky soudit a stejně prohrát,“dodává.

Ladislav Smejkal považuje za nejriskantnější okamžité zrušení pracovního poměru: „Soudní spory o jeho neplatnost firmy obvykle prohrávají. Mnohdy třeba úplně chybí důkazy o pochybení zaměstnance. Zaměstnavatelé také často tvrdí, že zaměstnanec něco porušil, přitom taková povinnost z ničeho nevyplývá.“