Zakladatelské dílo genetiky patří do Brna
Jakkoliv je to šokující, tato Mendelova převratná práce necestuje po okolních zemích poprvé. Rukopis geniálního augustiniána Gregora Johanna Mendela, do něhož roku 1865 vepsal základy své nauky o dědičnosti, se ztratil záhy po druhé světové válce.
Původně býval v trezoru brněnského Přírodozkumného spolku, ale po roce 1945 jako by se po něm slehla zem. Až v roce 1987 se dostal takříkajíc „na světlo boží“, když byl svěřen do opatrování vídeňskému vikariátu. V létě 1992 se pak objevila i faksimile Mendelovy rukopisné přednášky O pokusech s hybridy rostlin, kterou vydal v Darmstadtu profesor Walther Mann, Mendelův příbuzný v linii mladší sestry Terezie.
Kromě cenného materiálu, v němž je doslova z „první ruky“sepsána teorie, která rázně změnila náš pohled na svět, byla tehdy zveřejněna informace o držiteli originálu. Byl jím jistý páter Clemens Richter ze Stuttgartu, potomek Mendelovy starší sestry Veroniky. Jak se k němu dávný text dostal a zda měl právní nárok na vlastnictví, je dosud záhadou.
V roce 2009 pak ekonomický týdeník Euro upozornil, že česká diplomacie vyvíjí v diskrétní spolupráci s církví a s Masarykovou univerzitou úsilí o návrat této „svaté relikvie“genetiky do Česka. Tehdy se v této věci příkladně angažovali opat Lukáš Evžen Martinec i někdejší rektor Petr Fiala, dnešní předseda ODS.
Až poté začala o kauze psát rakouská a německá média, příběh složitých sporů o spis přinesl roku 2010 i americký list The New York Times. Díky dopisům i přímluvám se manuskript v roce 2012 do Brna dostal. A skončil v klášterních komnatách. „Je otázkou, zda by Mendelův rukopis neměl být prohlášen národní kulturní památkou, aby jej už žádný cizinec nechtěl privatizovat či vyvézt z obchodního či jakéhokoliv důvodu z naší vlasti,“řekl včera LN Martinec.
Tři Mendelovy zákony
Právě na Starém Brně, v prostorách opatství, konal Mendel v letech 1854 až 1864 pokusy s křížením rostlin. Zaměřil se především na hrách setý ( Pisum sativum), u něhož vysledoval, za jakých okolností se které znaky dědí. Zásadní přednášku proslovil na po- kračování ve dvou částech na měsíčních schůzích Přírodozkumného spolku dne 8. února a 8. března 1865 v Brně. „Únorovou přednášku ukončil kapitolou o potomcích hybridů spojujících více rozdílných znaků a tu březnovou začal pojednáním o pohlavních buňkách hybridů,“píše se v nejnovějším komentovaném českém vydání knihy Pokusy s hybridy rostlin (2008). Posléze byly formulovány tři takzvané Mendelovy zákony dědičnosti, za což bývá často nazýván „otcem genetiky“čili moderního oboru, který je dnes jednou z těch vůbec nejprogresivnějších vědeckých disciplín.
Oceněn byl až po Darwinovi
Mendelova stopa v dějinách vědy je skutečně značná. „Zatímco Darwinova evoluční teorie měla ihned mimořádný ohlas, význam Mendelova výzkumu začali oceňovat přírodovědci až po roce 1900,“uvedl v knize GregorMendel a počátky genetiky (2002) jeho znalec Vítězslav Orel.
O jméně i lokalitě se v odborných kruzích dobře ví. Třeba před pěti lety hovořil profesor Jiří Friml, jenž se zabývá genetikou rostlin, o plánované konferenci Evropské molekulárně-biologické organizace (EMBO).
„Teď máme pořádat konferenci a navrhovalo se několik míst. Nechtěl jsem Brno protlačovat, aby to nevypadalo jako protekce, ale všichni se sem chtějí podívat. Chtějí vidět, kde ten pověstný hrách rostl. Nevím o jiném místě, jež by bylo s biologií tak spjato; že bychom se třeba chtěli podívat, kde Charles Darwin chodil na procházky se svým psem nebo tak něco... Brněnské opatství je jednoznačný symbol všeho, co genetika znamená,“řekl Friml. Kouzlem osudu bádá ve Vídni, odkud se před pár dny rukopis vrátil.
Mendelův rukopis už byl jednou na dlouhá léta ztracen. Po druhé světové válce z Brna zmizel, aby se do starobrněnského opatství vrátil až v roce 2012! Událost tehdy zaujala i prestižní list The New York Times.