Neekonomický rituál letního času

Uvažování Ústředních mocností bylo přímočaré. Posunutím časomíry na jaře o jednu hodinu dopředu a na podzim zase zpátky se ušetří na spotřebě elektrické energie i uhlí. A tyto uvolněné zdroje se potom mohou využít pro válečné účely.

Zítra v noci více než jedna a půl miliardy lidí na světě ztratí hodinu spánku. Jako každý rok se i letos poslední březnovou neděli na budících ve velké části Evropy posune čas z 1.59 rovnou na 3.00. Začne letní čas. Letní čas sice snižuje používání osvětlení večer, zároveň ale zvyšuje poptávku po topení ráno, zejména počátkem jara a koncem podzimu. A v letních dnech zvyšuje používání klimatizace.

Válečné úspory

To, že se jednalo o revoluční myšlenku, dokazuje fakt, že ostatní země následovaly jejich vzoru. V témže roce Belgie, Dánsko, Francie, Itálie, Nizozemsko a další posunuly hodinky o hodinu zpět v jarních a letních měsících. Dokonce i Spojené státy, které do války vstoupily později, zavedly změnu času na jaře 1918.

Nicméně válečná politika času se do civilního života nepromítla. Po válce se posouvání času zase v mnoha zemích rušilo. Například Rakousko, některé státy USA a Německo se vrátily k jednotnému celoročnímu času. Naopak Francie a Velká Británie u používání letního času zůstaly.

Velká změna nastala až s vypuknutím druhé světové války, kdy došlo k hromadnému přijetí ekonomicky výhodného letního času. Ve Spojených státech prezident Franklin Roosevelt zašel ještě dál. Roku 1942 rozhodl o zavedení tzv. celoročního letního času, aby USA šetřily energie pořád.

Na rozdíl od první světové války po té druhé pak zůstal letní čas běžnou praxí v mnoha státech. A to až dodneška.

O jedno procento méně...

Důvody pro zavedení změny času během světových konfliktů se zdají být jasné: úspory ve prospěch energeticky náročného válečného úsilí. To by se ovšem mělo promítnout nejen ve vojenském a obranném průmyslu, ale i v domácnostech.

V 70. letech minulého století ministerstvo dopravy USA vydalo první studii, která kvantifikovala dopady letního času na společnost. V ní porovnávalo spotřebu energií těsně před uvedením zákona o letním čase a po něm v roce 1973. Její výsledky ukázaly, že hodinová změna času mezi jarem a podzimem tehdy ušetřila přibližně jedno procento z celkové spotřeby energie v zemi.

Studie tedy dokázala, že státní regulace ranního vstávání má pozitivní dopady na úsporu energií, a tedy i nákladů. Nicméně svět se mění. Už nežijeme ve 20., 40. ani 70. letech minulého století. Je tedy otázkou, do jaké míry je změna času ekonomicky výhodnou regulací ve 21. století.

Během posledních let byla politika regulování času a její pozitivní dopady zpochybňovány. Nedávný výzkum profesorů ekonomie Matthewa J. Kotchena z Yaleovy univerzity a Laury E. Grantové z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře naznačuje, že by závěry ze 70. let měly být přehodnoceny.

V roce 2006 americký stát Indiana na východě USA uzákonil celoplošné používání letního času. Tato legislativa umožnila znovu zhodnotit dopady letního času na celkovou spotřebu energií a ekonomiku. Kotchen a Grantová sledovali spotřební trendy před provedením zákona a po něm a porovnávali je s trendy v ostatních státech americké federace. Studie přinesla překvapivé výsledky.

... nebo naopak více?

Podle jejich výpočtů zavedení politiky letního času přineslo zvýšení energetické spotřeby. Celková spotřeba elektrické energie vzrost- la o jedno procento. Největší nárůst byl pozorován ke konci léta a na počátku podzimu, kdy místní využití elektrické energie vyskočilo až o čtyři procenta oproti situaci bez regulace času.

Zvýšení spotřeby elektrické energie samozřejmě nebylo zadarmo. Roční účet za energie v průměrné domácnosti vzrostl o 3,29 dolaru za rok, pro celou Indianu to pak bylo kolem devíti milionů dolarů navíc. Podle Kotchena a Grantové je ovšem k vyšším nákladům na elektřinu ještě třeba přičíst sekundární náklady v podobě celkového znečištění životního prostředí, které ve své

Časy se mění

Co vysvětluje tyto překvapivé zjištění? Na jednu stranu je pravda, že letní čas snižuje poptávku po používání osvětlení ve večerních hodinách. Nicméně také zvyšuje poptávku po topení ráno, zejména na počátku jara a koncem podzimu. Navíc v teplých letních dnech regulace času zvyšuje používání klimatizace. Tyto efekty dohromady vedou k vyšší spotřebě elektrické energie.

Jako každá regulace, tak i státem nařízené ranní vstávání má mnoho následků. Některé dopady regulace jsou jasně patrné, jiné jsou vidět hůře. Navíc působení jednotlivých vlivů a jejich význam se mohou v průběhu času značně měnit.

Benjamin Franklin měl vlastně pravdu, ale nepočítal s vynálezem klimatizace. Ani ve své době nemohl. Nicméně svět se mění, a to rychle. A s ním by se měly měnit i naše názory a regulace.

Autor, ekonom specializující se na historickou organizaci trhů a odvětví, je spolupracovník redakce