Pozor, to není vtip
Osobní výběr ze světového tisku
ím více nových hrozeb se objevuje, tím víc se do debaty zapojují i vydavatelé novin, lidé, kteří spíše „menedžují“, než píší. Berthold Kohler z grémia vydavatelů deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung patří k těm psavým už povahou. Teď ale tlačí na pilu ještě víc. V článku Mámení světa upozorňuje, jak je v dnešní politice obtížné rozlišit mezi vtipem a skutečností.
Kohler to ilustruje větou z filmů. Jde-li do tuhého a někdo musí stisknout červený knoflík, z reproduktorů se ozve: „Pozor, to není cvičení.“A tak už to chodí v politice. I Donald Trump říká věci, u kterých si nejsme jisti, zda je myslí vážně a do důsledků. Proto by jeho mottem mohla být slova: „Pozor, toto není vtip.“
Je to zajímavý postřeh. Každý si ho může ověřit na široké škále politických výroků či „mediálních výstupů“, jak se pěkně česky říká. Pár ukázek pro inspiraci můžeme nabídnout.
*** Oblíbené téma je spor o „no-go zóny“v západoevropských městech s vysokým podílem muslimů. Existují skutečně? Nebo je to lež islamofobů? List Die Zeit to řešil experimentem. Reportérka Mariam Lauová (rodem z Íránu) se domluvila s ortodoxním rabínem Jehudou Teichtalem (rodem z New Yorku), že se hodinu budou procházet po třídě Sonnenallee, ose značně muslimské čtvrti Neukölln v centru Berlína. Co zažili?
Nic, co by naráželo na trestní zákoník, ale stejně... „Na rohu míjíme sotva osmiletého kluka. Kouří elektronickou cigaretu, ale nikdo si ho nevšímá,“píše Lauová. „Za ním vidíme ženu v oranžovém turbanu, která si drží u ucha řvoucí tranzistorák. Ani za ní se nikdo neotočí. Ale na ortodoxního žida zírají všichni.“Většina mlčky. Ale najdou se dva muži, kteří stáhnou okénko v autě a na rabína arabsky křičí: „Žid!“Jeden kolemjdoucí do Teichtala vrazí, jedna žena si před ním ZBYNĚK PETRÁČEK uplivne – u obou však nelze prokázat, že úmyslně.
Lauová shrnuje: „Není to žádná no-go zóna. Nikdo tam rabínovi nehrozí fyzicky. Ale necítí se tam dobře.“Za sebe dělá totéž Teichtal: „Pocházím z New Yorku. Tam jsem nikdy nezažil pocit jako tady na té ulici. To přece není možné, abych se musel bát tudy jít! Abych semusel obávat o své děti!“(Naráží na to, že jeho dceři muslimští spolužáci při tělocviku řekli, že nechtějí v týmu židovku, a nikdo neprotestoval.)
Takže úhrnem. No-go zóny v Berlíně formálně neexistují. Pozor, to není vtip.
*** UN Watch je nevládní organizace. Sídlí v Ženevě a monitoruje počínání OSN podle toho, jak dodržuje svou vlastní chartu. Komu to připomíná motivy a postupy Charty 77, není zcela mimo mísu. I proto jsou zajímavá sdělení UN Watch, třeba to z 1. března. Pozastavuje se nad tím, že Rada OSN pro lidská práva poskytla při zahájení sezony čestné místo Jeanu Zieglerovi, členu svého poradního výboru. Pro plné pochopení významu této věty i role Jeana Zieglera je zapotřebí malá exkurze o čtvrtstoletí nazpět.
V roce 1989, krátce po výbuchu letadla PanAm nad Skotskem (270 obětí), který byl dílem libyjských agentů, odjel švýcarský občan Ziegler do Libye, kde spoluzakládal Kaddáfího mezinárodní cenu za lidská práva. Mezi jejími laureáty najdeme diktátory typu Castra či Cháveze, antisemity typu Farrakhana či Mahathira Muhammada, ale i samotného Zieglera (2002, spolu s Rogerem Garaudym a dalšími). Ziegler popírá, že je s Kaddáfího cenou spjat. Jenže na YouTube existuje dokumentární nahrávka s titulem Jean Ziegler’s Lies Exposed: He DID Receive the Qaddafi Human Rights Prize.
Takže úhrnem. Radě OSN pro lidská práva radí muž, který radil už Kaddáfímu. Pozor, to není vtip.
Oblíbené téma je spor o „no-go zóny“v západoevropských městech s vysokým podílem muslimů. Existují skutečně? Nebo je to lež islamofobů?
*** Výbušným tématem jsou ambasády v Jeruzalémě. Jakmile někdo zaspekuluje, že by se tam mohla nějaká z Tel Avivu přesunout, je zle. Donald Trump cosi naznačí a Anna Ahronheimová už píše do Jerusalem Postu text s titulem: Přesune-li se americká ambasáda do Jeruzaléma, budeme čelit nové intifádě?
Eylon Aslan-Levy ale v magazínu The Tower vypočítává, že v Jeruzalémě působí devět generálních konzulátů: pět (britský, turecký, belgický, španělský, švédský) ve východní části, čtyři (americký, italský, francouzský, řecký) v západní. Jak je to, hrome, možné? Proč nikdo nehrozí intifádou? Inu proto, že tyto ambasády obsluhují Palestinskou samosprávu, aniž by musely působit z Ramalláhu.
Takže úhrnem. V Jeruzalémě smí být ambasáda, ale musí fungovat jen pro Palestince. Pozor, to není vtip.