Dal špatně „padáka“. Teď podnikatel krachuje
PRAHA Vladimír Labuda dvacet let vedl malou mediální agenturu v pražských Nuslích. Ta se zabývala pořádáním osvětových debat na školách, například o energetice či obezitě. Teď musel skončit, protože firma prohrála soudní spor se svým bývalým zaměstnancem.
„Musím mu zaplatit milion korun, dalších 350 tisíc jsem utratil za právníky,“líčí podnikatel své trable.
Na počátku stála formální chyba – prachbídně formulovaná výpověď z práce. „Doplatil jsem na svou absolutní právní nevědomost a příliš jsem důvěřoval advokátům. Soudci pak rozhodovali jen podle litery, ale bez ohledu na smysl zákona,“dodává s tím, že jeho případ ukazuje některá slabá místa českého pracovního práva.
Experti ale zdůrazňují, že firmy musejí být extrémně obezřetné, jak písemnou výpověď zformulují. Jinak riskují prohraný soud.
Pro Labudovu agenturu deset let pracoval pan Pick, bývalý novinář. S blížícím se důchodovým věkem přestaly jeho výkony stačit.
„Vyvrcholilo to na jaře 2013, kdy ledabylým přístupem k práci ohrozil zakázku v hodnotě deseti procent našeho ročního obratu. V rámci vyšetřování jsem zkontroloval jeho služební počítač. Byl to šok. Ve služební e-mailové schránce jsem našel desítky zpráv, které s prací neměly nic společného. Stejně tak stovky webových stránek navštívených v pracovní době. V té době totiž pan Pick organizoval stavbu rodinného domu,“popisuje Labuda. Jeho zaměstnanec také psal texty pro jiné subjekty a ve služebním počítači je ukládal do složky nazvané „Melouchy“.
„Lempl“u soudu vyhrál
Když pracovník odmítl nabídku na čtvrtinový úvazek, Labuda mu předal okamžité zrušení zaměstnaneckého poměru pro zvlášť závažné porušení pracovní kázně. Napsal mu ho jeho známý advokát s poznámkou, ať zaměstnance klidně vyhodí. „Když mi přišla žaloba, tak stejně suverénně prohlásil, ať se soudí, že dostane nejvýš šest platů,“dodává Labuda.
Jenže jak se ukázalo, dotyčný advokát se zabýval primárně trestní obhajobou a pracovní právo dělal jen okrajově. „Při hodinové výpovědi soud posuzuje to, co se událo dva měsíce před výpovědí, a nic jiného. A posuzuje jen to, co je v dokumentu výslovně napsáno. Můj právník tam nenapsal všechny výhrady. Uvedl sice, že zaměstnanec nesplnil úkol, vyřizoval si v pracovní době soukromé věci a měl písemnou důtku, ale nenapsal doslova, že během pracovní doby surfoval po internetu. Soud pak surfování nebral vůbec v potaz. A to i přesto, že jsme prokázali, že právě tím za dva měsíce proflákal víc než polovinu pracovní doby,“říká Labuda.
Soud o neplatnost okamžité výpovědi prohrál. „Na počátku byla chyba – formální nedostatek, kte- rý pak už nešlo zhojit. Žalovaného jsem od počátku na jeho složité postavení upozorňovala, ale on trval na svém. I proto náhrada mzdy tolik narostla,“řekla LN soudkyně Andrea Lomozová, která kauzu v prvním stupni řešila.
Její rozsudek sice potvrdil i odvolací senát, z celého případu jí však zůstává pachuť. „Žalovaného mi bylo líto. O žalobci jsem při odůvodnění rozsudku řekla, že je lempl. Byl nespolehlivý, nevěnoval se práci, úkoly dělal povrchně. A i přesto jsem musela žalobě vyhovět. Sice jsme zjistili, že žalobce si někdy, zejména v době nepřítomnosti šéfa, podstatnou část pracovní doby vyřizuje soukromé věci, nicméně vytčena mu byla jen e-mailová komuni- kace. A ta nepřesáhla běžný rámec, pár minut denně lze u administrativních pracovníků tolerovat,“vysvětluje Lomozová.
Vyhlášení rozsudku kromě Labudy špatně nesl také Pavel Dlouhý, jeden z laických přísedících. Po skončení jednání slovy „Picku, vypadni!“doslova vyhnal žalobce ze soudní síně. „V mých očích toto jednání svědčí o naprosté nezpůsobilosti takového přísedícího pro výkon funkce. Soudkyně na místě tento projev přísedícího odsoudila amému klientovi se omluvila,“říká Pickův advokát Ladislav Chundela. Dlouhý pak na Obvodním soudu pro Prahu 4 jako přísedící skončil.
Rovněž odvolací senát vyjádřil pochybnosti o kauze. „Předseda při slovním zdůvodnění rozsudku řekl, že senát chápe důvody, které nás vedly k okamžité výpovědi, ale potvrzuje rozhodnutí obvodního soudu, protože dokument měl formální nedostatky. Zkoumalo se jen to, jak byla napsaná výpověď,“říká Labuda. „Chápu, že jsem udělal chybu, ale zaplatil jsem za ni až příliš,“hořekuje.
Pozor na přísná pravidla
Byť si to mnohé firmy neuvědomují, české pracovní právo je takto nastaveno kvůli ochraně zaměstnance coby slabší strany. „Nechápu, jak může někdo označit tento případ jako chybu právní úpravy, když žalovaný sám připouští, že zcela flagrantně pochybil při přípravě dokumentu o oka- mžitém zrušení pracovního poměru. Pokud zaměstnavatel přistoupí k tak závažnému kroku, měl by vysvětlit, proč tak činí. Je nepřípustné, aby nejdřív pracovní poměr ukončil a až potom pro tento krok hledal důvody. V tom nevidím nic formalistického a myslím, že naše nároky byly nejen zákonné, ale i naprosto spravedlivé,“míní Ladislav Chundela.
„Tato kauza ukazuje naprostou nutnost, aby zaměstnavatelé vždy kvalitně sepsali dokument o rozvázání pracovního poměru. Bez toho je u soudu jakákoliv snaha bohužel marná,“říká soudkyně Lomozová.
Souhlasí s ní i oslovení advokáti specializovaní na pracovní právo. „Je smutné sledovat, že zaměstnavatel sice měl oprávněný důvod k výpovědi, ale špatně jej popsal, špatně vyhotovil rozvazovací dokument a spor prohrál. Je to bohužel časté. S ohledem na rizika související s vleklým soudním sporem by zhodnocení případu a následnému vyhotovení kvalitního dokumentů měla být věnována velká pečlivost,“míní Marie Janšová z pražské kanceláře Legalité.
Podobnou zkušenostmá i Ladislav Smejkal zmezinárodní advokátní kanceláře Dentons. Odrazuje zejména od takzvané okamžité výpovědi. Formální podmínky pro její uložení jsou totiž přísné a ani konzultace se specializovaným právníkem nemusí zajistit úspěch u soudu. „Nikdy nevíte, jestli soudce a laičtí přísedící budou stejného názoru jako vy, což vrhá zaměstnavatele do nejistoty. Zkušenost mě vycvičila, že soudní spory o neplatnost okamžitého zrušení bývají prohranou záležitostí,“popisuje advokát.
Často jde podle Smejkala o osobní vendetu šéfa. „Někdy to bývají až absurdní případy, kdy někdo z vedení firmy výslovně žádá, aby daný člověk druhý den nechodil do práce. Mnohdy přitom naprosto chybějí důkazy. Zaměstnavatelé také často tvrdí, že zaměstnanec něco porušil, přitom daná povinnost z ničeho nevyplývá,“podotýká.