Lidovecká ruleta

Kouzlo očekávané koalice se ne a ne dostavit

Vtipů na téma, kolik procent hlasů mohou získat lidovci se Starosty ve společné koalici, je spousta. A není se co divit. Přestože vůdcové obou subjektů hýří optimismem a čarují s čísly, sázka na úspěch je pořád docela riziková. Což o to, Starostové na víkendovém sněmu svého hnutí tuto myšlenku schválili 101 hlasem ze 116 možných. Staronový předseda hnutí Petr Gazdík mluvil nepochybně upřímně a bez postranních úmyslů, když říkal, že hnutí nemá co ztratit. Jenže mluvil jen za své, tedy Starosty, jejichž báze je v obcích a krajích. Kdyby se do sněmovny neprobojovali, opravdu se toho mnoho nestane, některý z funkcionářů přijde o místo, ale jistě to z nich neučiní stranu na odpis. Zájem o spolupráci od mnoha subjektů potrvá.

Lidovci jsou na tom hůř. Pro ně by znamenalo vypadnutí ze sněmovny po čtyřech letech velkou havárii. Zemětřesení ve vedení by bylo násobně mohutnější. Když Pavel Bělobrádek říká, že lidovci na 99,99 procent a půjdou do voleb společně se Starosty, tak předvádí činnost, které se říká útěk vpřed. Čím déle lidovcům toto odhodlání vydrží, tím složitější a nepříjemnější pak bude jejich případná samostatná kandidátka. Opuštění slabšího koaličního partnera může být vykládáno jako typický lidovecký podraz. A tuhle nálepku strana zoufale odmítá. A tak se v paláci Charitas vyhlíží každý průzkum preferencí s nervozitou, aby mohlo být opětovně konstatováno, že voliči přece nemohou podporovat koalici, která neexistuje. Záchrana může být ve skvěle sestavených kandidátkách plných osobností. Ale kam by se poděli lidovci? Martin Zvěřina