Retroaktivní zmetky

Co jsme se kdysi učili ve škole, je dnes už mnohdy překonané, což platí i o legislativě coby nejsložitější činnosti, jíž se absolvent práv může věnovat. Zákony dnes často tvoří děti, jež si s legislativní technikou příliš starostí nedělají. A tak se stává, že ve Sbírce zákonů vycházejí zmetky, které je třeba opravovat. A kdyby jen to.

Každé právní pískle zná článek 52 české ústavy, dle něhož je k platnosti zákona nezbytná publikace ve Sbírce zákonů, a teprve nejdříve s ní může norma nabýt účinnosti. Zákon publikovaný v únoru tedy nemůže nabýt účinnosti v lednu.

Dále máme zákon o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv z roku 1999, jehož paragraf 3 uvádí právní notorietu, podle níž právní předpisy nabývají platnosti dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů, tedy datem rozeslání její příslušné částky. Není-li určena účinnost pozdější, nabývá předpis účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení, výjimečně lze stanovit datum dřívější, nejdříve však dnem vyhlášení. Totéž uvádí článek 53 Legislativních pravidel vlády.

Řekli byste, že nejde o nic složitého. Prostě předpis působí nejdříve ode dne, kdy se s ním veřejnost může seznámit. Ale obecná právní zásada, že neznalost (platného) práva neomlouvá, už je dnes jako mnohé jiné minulostí. Ve Sbírce zákonů rozeslané 14. února 2017 byl publikován zákon č. 33/2017 Sb., který novelizuje zákon o dani z přidané hodnoty a mění sazbu daně u některých výrobků. Jeho účinnost však nastala již 1. ledna 2017, tedy o jeden a půl měsíce dříve!

Chybné datum usvědčuje stát z něčeho mnohem horšího, než je pravá retroaktivita. Přehlédnutí? Šlendrián? Úmysl záškodníka? Vědí o tom i jiní? A nesnaží už se to někdo napravit? Hledám ve Sbírce zákonů sdělení o opravě chyb, ale namísto spásy nalézám další normy s retroaktivní účinností (třeba zákony č. 23/2017 Sb. a č. 24/2017 Sb., vztahující se k rozpočtové odpovědnosti – publikované 6. února, ale účinné zpětně od 1. ledna). Rychle zaklapnu počítač – kdo hledá, nalezne často věci, které si nikdy nepřál objevit.