Borisov pomýšlí na třetí mandát

SOFIE/PRAHA Byl to krok, který se ještě před pár měsíci mohl jevit jako dobrý nápad. Vyslat k předčasným volbám na sedm milionů voličů a vrátit se na výsluní se silnějším mandátem.

Psal se listopad loňského roku a druhé kolo přímé prezidentské volby tehdy drtivě vyhrál Rumen Radev, někdejší velitel letectva, jehož jako nezávislého kandidáta podpořili bulharští socialisté, kteří jsou přímou nástupnickou stranou někdejší vládnoucí komunistické partaje. Právě tehdy, ve světle jeho vítězství a porážky vlastní stranické kandidátky, šéfky parlamentu Cecky Cačevové, začal bulharský premiér Bojko Borisov hrát vabank a rezignoval.

Zdá se ovšem, že vysvědčení, které jím vedené straně Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB) voliči vystavili, nebude tak příznivé, jak si zjevně představoval. Ačkoliv totiž Borisov vyšel z voleb s 32,6 procenta vítězně, na rozdíl od let 2009 a 2014, která ho katapultovala do čela vlády, poprvé zažil, jaké to je, když mu jeho největší rivalové dýchají na záda. Od druhých socialistů (BSP), posílených nedávným triumfem v prezidentské volbě, ho dělilo jen 5,5 procenta hlasů.

Do parlamentu se přitom nedostali Borisovovi dosavadní koaliční partneři z Reformního bloku. Dlouholetému premiérovi a jeho spojencům zřejmě ubral politické body fakt, že za poslední více než dva roky ve vedení země nebyli schopni provést dlouho odkláda- nou reformu justice a že zemi dál mocně svírá korupce.

Vedle debaklu v boji o prezidentský úřad přitom loni zčásti na Borisovovu hlavu padlo i další fiasko – v klání o post generálního tajemníka OSN. Bulharsko mělo dlouho želízko v ohni v podobě šéfky UNESCO Iriny Bokovové. Když však narazila na nevoli části západních zemí kvůli možným vazbám na Moskvu, Borisovova vláda dlouho váhala, jak se k věci postavit, aby posléze v rozporu se všemi zvyklostmi poslala do boje paralelně s ní i někdejší eurokomisařku Kristalinu Georgievovou. Nepochodila nakonec ani jedna.

Teatrální gesta a ostré výroky na adresu soupeřů utichly. S výsledky nedělních voleb v Bulharsku vyplnil politickou arénu smířlivý tón ve světle hledání možných aliancí. Zdá se přitom, že balkánskou zemi přímočará cesta k nové vládě nečeká.

Uspěl i bulharský Trump

Ve světle toho, že ani jedna ze dvou nejsilnějších stran není s to sestavit jednobarevnou vládu a širokou koalici odmítají, tak balkánskou zemi zjevně přímočará cesta k nové vládě nečeká. Jedna ze stran bude muset hledat koaliční partnerymezi trojicí menších partají, jimž se podařilo překonat čtyřprocentní práh a získat část z celkem 240 křesel v jednokomorovém parlamentu.

To se s devíti procenty podařilo nacionalistické platformě Spojení vlastenci a Hnutí za práva a svobody (DPS), tedy sekulární straně zastupující na 600 tisíc bulharských Turků, kteří jsou reminiscencí na bezmála pětisetletou nadvládu Osmanské říše. Těsně se přes hranici dostala ještě strana Volja podnikatele Veselina Mareškého, který sám sebe opakovaně přirovnal k Donaldu Trumpovi. Právě Mareški se už nechal slyšet, že je za jistých podmínek ochoten jít do vlády s pravicovou stranou expremiéra Borisova a nacionalistickou platformou.