Líný jih? Šéf eurozóny zjitřil staré rány
Nedávný výrok šéfa euroskupiny Jeroena Dijsselbloema, že jih Evropy jen přijímá pomoc a „utrácí za pití a ženy“, tamní politiky značně popudil. Vyzývají proto nizozemského politika k rezignaci.
BRUSEL/PRAHA Ten výrok podle všeho nezněl právě korektně.
Předseda euroskupiny Jeroen Dijsselbloem se v rozhovoru pro německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung vyjádřil, že jihoevropské země v době dluhové krize jen čerpaly finanční pomoc od svých movitějších a odpovědnějších severoevropských sousedů. Doplnil, že solidarita vyžaduje také smysl pro povinnost.
„Nemůžu utratit všechny peníze za pití a ženy a pak žádat podporu,“nabídl příměr. A bylo zle.
Jihoevropští politici jen těžce hledali slova pro své rozhořčení. Jejich mínění shrnul portugalský premiér António Costa, když se podle tamního listu Expresso nechal slyšet, že vyjádření je „sexistické, xenofobní a rasistické“, takže nejlepším řešením by byla Dijsselbloemova okamžitá rezignace. To Dijsselbloem odmítl.
Dva odlišné světy
Kritikou nešetřili ani v Bruselu. Eurokomisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová ujistila, že ona by rozhodně nikdy nic podobného neprohlásila. „Myslím, že to byla chyba,“vyjádřila se.
Naopak zastání našel šéf euroskupiny o německého ministra financí Wolfganga Schäubleho. Tedy u muže, kterému jižní státy eurozóny v čele s Řeckem nemohou přijít na jméno.
Sečteno: emotivní podrážděnost a vzájemné neporozumění mezi bohatým severem a zadluženým jihem Evropy opět ožily. Oba světy k sobě přitom tradičně jen obtížně hledají cestu.
Dijsselbloemův mluvčí se koncem uplynulého týdne snažil zahladit škody. Sporné vyjádření bylo podle něj dezinterpretováno. „Nebylo namířeno proti žádné zemi ani regionu,“ujišťoval. Připomněl nizozemskou protestantskou tradici upřímnosti. Bez velkého úspěchu.
Ve Španělsku, Itálii, Portugalsku – a především v Řecku – vyvolala slova šéfa euroskupiny velké pozdvižení. Španělský ekonomický ministr Luis de Guindos se spokojil s poznámkou, že vyjádření byla „nešťastná“.
Bývalý italský premiér Matteo Renzi šel dál. Na svém facebookovém profilu napsal, že „pokud měl Dijsselbloem v úmyslu urazit Italy, měl to učinit někde ve sportovním baru, nikoli v roli bruselského úředníka“. Příměr v rozhovoru označil za „hloupý“.
Nebylo to poprvé, kdy se Dijsselbloemovi nevyplatila kalvinistická otevřenost. Nepochodil ani před třemi lety, kdy na adresu šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera poznamenal, že je „těžkým pijákem a kuřákem“.
Těžké časy eura
Kritická slovní roztržka mezi jihem a severem eurozóny nemohla přijít v horší dobu.
Eurozóna se stále nevymanila z vleklých potíží. Opožďují se řecké reformy, stejně tak jejich prověrky ze strany Bruselu. Blíží se volby ve Francii, kde favorizovaná kandidátka Marine Le Penová hovoří o odchodu z eurozóny.
Navíc má Dijsselbloem i další potíže. Je členem nizozemské Strany práce (PvdA), která utrpěla silné ztráty v nedávných parlamentních volbách.
A tomůže být problém. Šéf belgické státní kasy Johan van Overtveldt před týdnem připomněl, že šéfem euroskupiny vždy bývá ministr financí některé ze zemí eurozóny. Strana Dijsselbloema, jehož mandát má skončit v lednu 2018, se přitom zcela jistě členem příští koalice nestane. Nad Dijsselbloemovou politickou budoucností tak visí otazníky.
Nakonec našel zastání. Rakouský kolega Hans Jörg Schelling jej označil za vynikajícího odborníka. I šéf francouzských financí Michel Sapin uvedl, že „je velmi dobrým předsedou společných schůzek“. Na schůzce, která krátce předcházela zveřejnění problematického Dijsselbloemova rozhovoru, se ale nikdo z jižního křídla Unie šéfa euroskupiny nezastal.