Velký ostravský hlas utichl
Přestože měla zpěvačka Věra Špinarová za sebou velice úctyhodnou kariéru a dostalo se jí výsady stát na pódiu prakticky až do úplného konce života, zemřela v neděli nespravedlivě mladá. Bylo jí pouhých 65 let.
Herec Jiří Sovák byl sice autorita v jiných oborech, než je populární hudba, nicméně před lety uhodil hřebíček na hlavičku: „Kdyby měl každý zpěvák v repertoáru jednu jedinou píseň, u které by už při vyslovení jejího názvu bylo všem jasné, kdo ji zpívá, mohl by být šťastný. A vám se to podařilo. Když se řekne Jednoho dne se vrátíš, každý ví, že je to Špinarka.“Je smutné, že se tento trefný citát nyní musí uvádět u příležitosti zpěvaččina nekrologu.
Je ale opravdu nezpochybnitelné, že i ti, kteří od Věry Špinarové neznají další hity, jako je Meteor lásky, Bílá Jawa 250, Raketou na Mars nebo Fernando, určitě „zaberou“už po prvních tónech přeslavné písně italského skladatele Ennia Morriconeho ze spaghetti westernu Tenkrát na Západě.
Písničku s českým textem Zbyška Malého nazpívala Špinarová v roce 1976 a definitivně v této nelehké melodii stvrdila pověst o svém skvělém hlase a naturálním výrazu. Písnička nikdy nevypadla z jejího repertoáru a ani o desítky let později si na jejích mezioktávových skocích zpěvačka nelámala zuby. A když se v interpretaci tohoto hitu pokoušely se Špinarovou „soutěžit“někdy imnohem mladší a slavnější kole- gyně, vždycky se ukázalo, kdo je v této kantiléně více doma.
Zpěv z lístku
Rodačka z Pohořelic u Brna spojila svůj osud jednak s hudbou, jíž se začala profesionálně věnovat už jako patnáctiletá (v 60. letech byla členkou slavné kapely Flamingo), jednak z Ostravou. Na to, zda její setrvání v moravskoslezské metropoli bylo kariéře Věry Špinarové k dobru, či naopak, se liší názory.
Je pravda, že Ostravané svůj „malý drahokam“vždy milovali a měla mnoho možností ke koncertování. Na druhou stranu ale centrem českého showbyznysu, sídlem hlavních médií, agentur i vydavatelství bylo vždy hlavní město. Ale Špinarové nezaměnitelně nakřáplý hlas jako by in- dustriální ovzduší ke svému rozkvětu bytostně potřeboval. Což ostatně platí i pro zpěvaččin životní styl, v některých obdobích blízký na jedné straně rockerům, na druhé těm, kteří omývali útroby zaprášené uhelným prachem v ostravských putykách.
Po sedmdesátá a téměř celá osmdesátá léta, dokud se dočasně nestáhla z osobních důvodů do ústraní, byla Věra Špinarová pěveckou stálicí české populární hudby. Svým soulovým a rockovým cítěním i obdivuhodným hlasovým fondem dokázala povýšit sebebanálnější píseň, což bylo dotaženo ad absurdum při slavné televizní scénce, v níž dokázala udělat „pěvecké drama“i z textu na jízdence z pražské tramvaje.
Odvrácenou stránkou tohoto faktu je, že vlastně, až na pár výji- mek, nikdy nenašla spolupracujícího autora adekvátního jejímu pěveckému naturelu. Tedy někoho takového, koho měla například ve svých nejlepších letech Petra Janů v Otovi Petřinovi. Jistě však nebyla náhoda, že obě české pop-rockerky, Špinarová a Janů, k sobě našly cestu. Nejprve prostřednictvím velkého rock’n’rollového hitu To máme mládež, v posledních letech i několika společnými turné.
Věra Špinarová zažila po roce 2000 comeback, kdy s jejím nezmenšeným talentem dokázal dobře naložit nový manažer Václav Fischer. Zpěvaččiny většinou starší, vlastně už klasické nahrávky se dostaly znovu do hitparád a Špinarová našla nové publikum. Tleskaly jí i elitní hudební festivaly včetně Colours of Ostrava.