Zabilo ho zlo, jemuž sloužil

Mocenský boj putinovských klanů nabírá stále vražednější otáčky

Ruského exposlance Denise Voroněnkova, zastřeleného minulý týden v Kyjevě, někteří ruští komentátoři přirovnávají k Alexandru Litviněnkovi zavražděnému před jedenácti lety v Londýně ruskými agenty. Ani jedna z obětí nebyla žádným čestným bojovníkem proti režimu ruského prezidenta Vladimira Putina, oba se ve své době podíleli na zločinných praktikách státních služeb a měli tu smůlu, že působili ve prospěch mocenských struktur, které byly v zákulisním boji poraženy. Nic to ale nemění na tom, jak podotkl komentář rádia Echo Moskvy, že oba muži jsou oběťmi zločinného režimu, který využívá vraždy coby nástroj udržení moci. Podobně se na pohřbu zavražděného vyjádřil i ukrajinský politik a zástupce ministra vnitra Anton Geraščenko: „Bude stát v jedné řadě s dalšími ruskými mučedníky – (Borisem) Němcovem a Litviněnkem.“

Asi nejpřesněji to glosoval známý exkomunisty Voroněnkova, bývalý poslanec za Spravedlivé Rusko Ilja Ponomarjov, který proslul coby jediný poslanec hlasující proti anexi Krymu. Podle něj za podobnými vraždami zhusta stojí zájmy „soukromých skupin“, ale ty by se k tomu nikdy neodhodlaly, kdyby si nebyly jisty, že mají od režimu zelenou. Kdo vydal rozkaz, nebude asi možné nikdy zjistit, ale indicií směřujících ke špičkám ruských mocenských orgánů („siloviků“) je přehršel.

Strach z vendety

Podle Ponomarjova se Voroněnkov, s nímž se v ukrajinském exilu často stýkal, bál vendety generála Federální bezpečnostní služby (FSB) Olega Feoktistova. Voroněnkov, bývalý vyšetřovatel již zrušené ruské služby pro boj s obchodováním s narkotiky (FSKN), měl přispět kolem roku 2006 k personálním čistkám mezi důstojníky tajných služeb, soudci, prokurátory, pracovníky prezidentské administrativy či celníky zapojenými do lukrativního pašování nábytku (sic!). Renomovaný list Novaja gazeta sice tvrdí, že Voroněnkov nebyl podle tří bývalých a poté vězněných vyšetřovatelů FSKN do věci zapojen, ale agentura TASS uvedla, že právě v inkriminované době měl být „kmenovým skrytým“pra- covníkem FSKN – podle jedněch majorem, podle jiných plukovníkem. Faktem je, že osobní vazby na šéfa této tajné služby a nyní komunistického poslance Viktora Čerkesova zůstaly pevné. Někdejší generál měl patřit k prvním osobám, které po vraždě vyjádřily soustrast Voroněnkovově manželce MarijiMaksakovové, rovněž exposlankyni (za vládní Jednotné Rusko) a proslulé operní pěvkyni.

Shodou okolností sice FSB svůj boj s konkurenty, jako FSKN, Federální služba ochrany či Státní vyšetřovací výbor, vyhrává, ale sám kdysi vlivný Feoktistov ztrácí půdu pod nohama. Jeho posledním podrazem se stalo obvinění a následné zatčení exministra hospodářství Alexeje Uljukajeva na objednávku Putinova nohsleda a šéfa gigantu Rosněfť Igora Sečina, pro něhož generál od léta loňského roku pracoval, ale počátkem března byl z vedení společnosti odvolán a údajně má i přijít o výložky. Uljukajev má naopak být zbaven viny. Voroněnkov si, byť o patra níže, počínal při organizování intrik a vydírání podnikatelů podobně jako generál. Nakonec se ovšem dostal do nepřátelských žernovů, když se zmenšil vliv ochránce jeho klanu – generálního prokurátora Jurije Čajky. Sněmovnou byl vydán ke stíhání, byl na něj vydán mezinárodní zatykač a až do jeho smrtimu nepřátelský klan bránil v nakládání s jeho majetkem v Rusku.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko, který loni svým výnosem udělil Voroněnkovovi ukrajinské občanství, doplnil další motiv vraždy. Ta prý nese „jasný podpis ruských tajných služeb“, ovšem prezident ji spojuje především s tím, že ruský politik měl v den vraždy vypovídat před ukrajinskou vojenskou prokuraturou o podílu svrženého prezidenta Viktora Janukovyče na „agresi proti Ukrajině a vstupu ruských vojsk“. Pokud na tom něco je, pak je máslo i na hlavách Ukrajinců. Zcela věrohodně totiž působí tvrzení Ponomarjova, že jeho exkolega byl vyděšen tím, že zprávy o jeho podílu na ukrajinském vyšetřování unikly na veřejnost ještě před jeho soudním slyšením.

Každý zářez do pažby vítaný

Buď jak buď, tvrzení Geraščenka, že vrahem Rusa byl „ruský agent“nasazený do silových struktur Ukrajiny (Národní gardy), dává smysl bez ohledu na motiv vražedného rozkazu. Vzhledem ke známému odporu Putinovy kliky ke „zrádcům vlasti“si bezpochyby jeho autor získá mnoho plusových bodů. Za situace, kdy se podle ruských analytiků před letošními parlamentními a budoucími prezidentskými volbami mimořádně vyostřuje vnitřní boj „siloviků“, je pro ně každý zářez do pažby vítaný. K zostření konfrontace ruských struktur podle Echa Moskvy přispělo i to, že docházejí prostředky, které mohli lidé v lampasech rozkrást vydíráním, zastrašováním či dalšími zločiny. O tom má svědčit i nedávné ubití exmanažera kosmické agentury Roskosmos ve vězení. Cílem prý sotva byla jeho smrt, leč exekutoři příkazu nátlak prostě „přehnali“.

Coby epitaf by mohla být na Voroněnkovově hrobu „na elitním hřbitově“v Kyjevě zapsána Ponomarjovova slova: „Neopustil hranice systému, ale v jeho hranicích byla část, co se do něj zahryzla.“