Jen nálady nestačí
V posledních volbách v Evropě uspěli antipopulisté
Mohou být považovány výsledky voleb týkající se necelého milionu voličů za směrodatné pro osmdesátimilionovou mocnost, jako je Německo? Případně pro Evropu? Možná ano, možná ne – záleží pouze na perspektivě a správné interpretaci.
Je jasné, že pro sociální demokraty, kteří v Sársku, regionu na jihozápadě Německa, minulou neděli jasně minuli cíl a nevyhráli, se jednalo pouze o regionální hlasování. Z jejich pohledu uspěla křesťanskodemokratická konkurence díky oblíbené premiérce. Ani zmínka o tom, kde se zasekl rozjetý vlak s celostátním volebním lídrem Martinem Schulzem v kabině, který má dovézt sociální demokraty k podzimnímu vítězství.
Protistrana to pochopitelně vidí jinak. V úspěchu šéfky zdejší vlády Annegret Krampové-Karrenbauerové, jíž se také přezdívá „malá Merkelová“, vidí předzvěst toho, jak dopadne celostátní hlasování. Proč také ne, vždyť voliči měli na výběr a rozhodli se pro političku, kterou dobře znají, je zkušená a má docela úspěšnou bilanci. A co víc, dokázala uspět i navzdory špatným průzkumům těsně před volbami.
Z voleb v Sársku se ale dá odvodit i obecnější poznatek. K úspěchu nestačí pouze vyvolávat nálady a očekávání u voličů. Přesně to byl dosavadní recept nového šéfa německých sociálních demokratů Martina Schulze a také vysvětlení, proč během krátké doby dokázal ve voličské podpoře téměř dohonit do té doby téměř nedostižnou Merkelovou.
Ano, může být dojímavé slyšet po x-té Schulzův životní příběh a smát se jeho vtipům či přikyvovat ostrým výpadům na adresu politické konkurence. Ale jenom na emoce se spoléhat nedá, a už vůbec ne, pokud suplují politický program.
Podobně jako v Sársku se již dříve rozhodli voliči v Nizozemsku, když dali překvapivě zřetelně najevo, že si nepřejí, aby v jejich vládě zasedli radikální zjednodušovači.
A i tam, kde již například stihli obsadit vládní úřady, jako například Donald Trump ve Spojených státech, museli vzít na vědomí, že ani oni nemohou vařit z ničeho a potřebují aspoň nějakou minimální expertízu.
Pro Evropu, která se loni třásla strachy před hrozící vlnou populismu v klíčových státech, to není úplně zlá zpráva. I nová hvězda francouzské politiky Emmanuel Macron slibuje věci nepopulární, a přesto má šanci stát se příštím prezidentem. Robert Schuster