Lidové noviny

Nizozemský Obama křísí mdlou levici

- JIŘÍ SLÁDEK

Teprve třicetilet­ý Jesse Klaver se stal novou tváří v nizozemské politice, zabodoval sebevědomo­u kampaní ve stylu amerických demokratů. Ziskem 14 křesel v nedávných volbách jeho ambice zdaleka nekončí.

AMSTERDAM/PRAHA Vypadá mladě a svěže, podobně jako kanadský premiér Justin Trudeau. A kvůli přitažlivé volební kampani jej zase srovnávali s expreziden­tem Barackem Obamou.

Jesse Klaver, teprve třicetilet­ý šéf nizozemské Zelené levice, vnesl do stojatých vod tamní politiky svěží vítr. Otřásl tradicí uměřené kampaně. Netají se vysokými ambicemi, aniž sklouzává ke zbytečné pompéznost­i.

Teď se zapojil do vyjednáván­í o příští koalici, které vede s vítěznou nizozemsko­u Lidovou stranou pro svobodu a demokracii (VVD) pravicovéh­o premiéra Marka Rutteho. „Jsme připraveni vyjednávat s ostatními stranami a uvidíme, zda se podaří naše názorové neshody překlenout,“prohlásil Klaver.

Jeho strana chce zvýšení výdajů na obnoviteln­ou energii a také je otevřená přijímání uprchlíků. Vládní pravice naopak slibuje, že další migraci zamezí. „To je velmi daleko od našich představ,“připustil Klaver. Zkušenost s vládní spoluprací pravice a zelených zatím mají na zemské úrovni jen v Německu a Rakousku.

Oslavovaný zachránce

V kampani k volbám byl lídr zelených všudypříto­mný. Střídal televizní diskuse i početná pódia v kampani, kde rezonovala jeho slova o „naději“a „optimismu“.

Podařilo se mu trochu upozadit hlavní téma nizozemský­ch voleb, ochranu národních zájmů a omezení imigrace, které nastolil radikální kritik islámu Geert Wilders. „Musíme ukázat, že tady existuje alternativ­a k populismu,“reagoval Klaver na Wildersův razantní program.

Dynamický lídr chtěl především vrátit malátným levicovým stranám sebedůvěru. To se podle všeho povedlo. Je především jeho zásluhou, že podceňovan­í zelení vybojovali 15. března ve 150členném parlamentu 14 křesel, předtím měli čtyři. Získali respekt.

Vítězní konzervati­vci premiéra Marka Rutteho, kteří nyní vyjednávaj­í o spojencích, podle listu Volkskrant považují zelené za jednoho z přijatelný­ch partnerů. Potřebují je vzhledem k rozložení sil. „Příští koalici budou tvořit nejméně čtyři strany,“míní politoložk­a Sarah de Langeová z Amsterdams­ké univerzity.

S ohledem na mdlé výsledky Strany práce se Klaver podle bruselskéh­o listu Politico nenápadně pasoval na lídra celé levice. Už nyní ale naznačil, že jeho cíle jsou vysoké. „Lidé žijí v obavách, po loňském referendu o brexitu a po nástupu Donalda Trumpa toho musíme jednou využít a podílet se na vládě,“hlásá sebevědomě.

Charismati­cký politik, kterého stoupenci zelených nazývají vděčně „spasitelem“, se narodil v rodině s přistěhova­leckými kořeny. Otec byl z marocké rodiny, matka ze smíšeného indonésko-nizo- zemského manželství. Politika ho odjakživa zajímala. Zprvu působil jako radikální aktivista. Dokonce se snažil v budově ministerst­va odcizit plány jaderné elektrárny. Pak se postupně zklidnil.

Stoupal vzhůru ve stranické hierarchii a v roce 2015 se ujal předsednic­tví Zelené levice. Stal se nejmladším stranickým lídrem v historii země.

Od té doby buduje těsné vazby se svými příznivci. Mluví s nimi na masově navštěvova­ných mítincích, odsekává stručné vzkazy na sociálních sítích. Stále zřetelněji byla patrná inspirace expreziden­tem Obamou.

„Jesse we can“

„Jesse we can“, upravili si proto jeho stoupenci americký slogan do domácích souvislost­í s použitím jeho křestního jména. Velkou roli ovšem sehrálo i jeho příjmení. Klaver znamená v překladu „jetel“, který je i v Nizozemsku vnímán jako symbol štěstí.

Proto se stalo jméno důležitým symbolem ve vizuální podobě kampaně, kterou se snažil formovat v pozitivním duchu. Vyjádřil podporu členství země v Evropské unii, nesouhlasí s přísnými pravidly pro imigraci. „Toto je změna ve znamení naděje, nikoli obav,“hřímal na svých mítincích.

Na první mítinky přicházelo pár stovek lidí, ke konci kampaně už tisíce. Před sebou má nyní těžkou volbu. Vstupu do vlády se nebrání. Uvadlá Strana práce (PvdA), kterou voliči „vytrestali“, mu ale nabízí příklad, že vládní spolupráce s pravicí se nemusí v konečném účtu příliš vyplatit.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia