Masaryk jako první letadlová loď

Ocelovou chloubu české armády mají údajně vybudovat čínské loděnice Čchang-sing

České ministerstvo obrany se připravuje na těžkou bitvu. V rámci posílení obranného rozpočtu od roku 2020 chce po ministerstvu financí, vládě i parlamentu záruky, že nejméně 15 let se nebudou škrtat výdaje pro armádu. Kvůli novým hrozbám chystá výstavbu historicky první letadlové lodě a tím chce přispět na obranu NATO. Některá jména a výroky v článku jsou smyšlené, řada historických odkazů se však zakládá na ověřených faktech.

Čína dodala prázdnou schránku, loď jako takovou. Zbraně nebo komunikační technologie by však mohly představovat pomyslného trojského koně. Stejně jako v případě Turecka, které uvažovalo o nákupu čínských střel,“konstatoval údajně generální tajemník NATO Jens Stoltenberg před dubnovou schůzkou ministrů zahraničí, kde má být český projekt oficiálně představen.

Spor o pojmenování

Bouřlivá debata se už nyní strhla o pojmenování české letadlové lodě. Do úzkého finále postoupila dvě jména, jež rozdělila odbornou společnost na dva nesmiřitelné tábory. Jedna se přiklání ke jménu českého krále a římského císaře Karla IV. Argumentují, že byl v minulosti v rozsáhlé anketě zvolen lidmi jako největší Čech historie. Odpůrci namítají, že v angličtině by jméno lodi znělo „King Charles IV.“, což by vzhledem k podobnosti s britskou vlajkovou lodí mohlo popudit britskou královskou rodinu – především prince Charlese jako následníka trůnu.

Plavidlo proto zřejmě bude pojmenováno po prvním československém prezidentovi Tomáši Garrigueovi Masarykovi. Ten sice v anketě skončil na druhém místě, jeho jméno však v minulosti už bylo s námořnictvem spjato. Největším československým válečným plavidlem totiž byla říční hlídková loď President Masaryk, slavnostně zařazená do služby v roce 1932 – 50 metrů dlouhá, šířka paluby šest metrů, výtlak 214 tun, maximální rychlost přes 30 kilometrů v hodině, výzbroj čtyři 66milimetrové kanóny, čtyři kulomety a deset min a posádka 46 mužů.

Na říční poměry šlo o relativně velkou loď. Po mnichovské dohodě však ztratila pro obranyschopnost země význam. Slovenský štát pak byl donucen předat všechna větší vojenská plavidla německé říši a hlídková loď byla odeslána do Lince. V roce 1945 ji ukořistily americké jednotky. Bez výzbroje a ve vleku se do Bratislavy vrátila až na konci roku 1947. V roce 1948 dostala nový název – Hlídková loď PM. Vojenské využití ale s postu- pujícím časem ztratilo smysl. Po přemístění do Komárna trup plavidla sloužil jako ponton. Smutnou tečku pak udělala roku 1978 aktivita členů Socialistického svazu mládeže, kteří v rámci Akce Z rozřezali trup do šrotu.

Drahé loďstvo

Zastánci pojmenování po českém králi Karlovi upozorňují, že Masarykovo jméno nebylo s námořnictvem spjato vždy v dobrém. Ještě za Rakouska-Uherska se jako poslanec podílel na zamítnutí žádosti armády o uvolnění financí na výstavbu bitevních křižníků. „Nutno poukázati na nepříznivé finanční poměry státu,“zdůvodnil podle dobového tisku negativní postoj poslanec Masaryk po jednání 25. října 1910.

Každá bitevní loď typu „dreadnought“by totiž přišla státní pokladnu na 60 milionů rakouských korun, což představovalo pro srovnání dnešních zhruba šest miliard českých korun. Stavbu podle Masaryka předražovaly především „lichvář- ské ceny Rothschildova ocelářského impéria v ostravských Vítkovicích“, které dodávalo lodím pancíře. O výstavbě nových válečných křižníků jednala delegace poslanců rakouského parlamentu s ministerským předsedou Richardem Bienerthem a velitelem rakousko-uherského námořnictva admirálem Montecuccolim.

Většina delegátů nové bitevní lodě odmítla, včetně Václava Klofáče, zakladatele České strany národně sociální. Jisté pochopení ale projevil poslanec agrární strany František Udržal. „Jsem přesvědčen, že máme zapotřebí loďstva,“prohlásil při setkání s premiérem. Přesto nakonec financování projektu nepodpořil. Výstavba se však nezastavila a do začátku první světové války vlastnilo mocnářství čtyři pancéřová plavidla – Prinz Eugen, Szent István, Tegetthoff a Viribus Unitis.

Námořní tradice

Čechoslováci v minulosti patřili mezi zdatné mořeplavce. Podle studie historika Ivo Pejčocha z Vojenského historického ústavu v Praze na počátku první světové války byl každý desátý rakouský námořník Čech. V náročných technických profesích – velitelé ponorek, potápěči, dělostřelci, telegrafisté, strojníci a podobně – byl jejich podíl ještě podstatně vyšší. České země byly podle něho rezervoárem lidí, kteří vyhovovali kladeným požadavkům.

Český podíl lze vysledovat i v některých dramatických událostech, například v únoru 1918 během takzvané vzpoury v Boce Kotorské v Černé Hoře. Na pancéřovém křižníku Sankt Georg tehdy začalo krátké povstání proti Rakousku-Uhersku. Zapojily se sice do něho asi tři tisíce námořníků, ale bylo záhy potlačeno a čty- ři vůdcové vzpoury, včetně českého námořníka Františka Rasche, popraveni.

Další kapitolou je československé válečné loďstvo. To se v zásadě omezovalo na říční plavidla. V květnu 1918 vznikl ve Vladivostoku první „námořní oddíl“československých legií na Dálném východě. Měl k dispozici dva parníky a ledoborec. Lodě se používaly především k dopravním účelům. V témže roce používali legionáři při obsazování přístavů na Bajkalu dva parníky, které vyzbrojili čtyřmi houfnicemi. V srpnu 1918 se legionáři dokonce střetli s rudými u přístavu Mysová, legionářské lodě tehdy zničily bolševický ledoborec Bajkal. Činnost oddílu byla ukončena v roce 1920.

V letech 1918 až 1939 měla armáda ve výzbroji řadu lodí – strážní a hlídkové čluny, dělové čluny a minonosku a také svou největší hlídkovou loď President Masaryk. Všechna plavidla byla v letech 1919 až 1921 zařazena do oddílů na Labi a na Dunaji. Po druhé světové válce byl v roce 1946 v Bratislavě vytvořen 14. ženijní prapor s lodní a minovou rotou. V roce 1959 byly lodní jednotky zrušeny.

Post admirála

České ministerstvo obrany i generální štáb už údajně týdny připravují založení nového vojenského odboru námořnictva. Velet mu bude důstojník, který by posléze měl zastávat admirálskou hodnost. Pro provoz letadlové lodi totiž bude třeba minimálně 2600 lidí. Posádku na lodi má tvořit 1100 lidí, ve službě na moři bude půl roku jako v současných zahraničních misích, pak se osazenstvo kompletně vymění.

Kdo bude nový post admirála zastávat, zatím není jasné. Spekuluje se o některých českých důstojnících, kteří v uplynulých letech sloužili v britském Northwoodu na velitelství protipirátské mise NATO u somálských břehů.

Mateřským přístavem chlouby české armády by podle návrhu mohl být chorvatský přístav Pula. Právě ten byl vminulosti hlavní vojenskou základnou rakousko-uherského námořnictva. Odsud by se česká letadlová loď mohla zapojovat do mezinárodních misí. Pro začátek se počítá s účastí v alianční operaci Sea Guardian ve Středozemním moři, zaměřené proti pašerákům migrantů do Evropy, a v boji proti terorismu.

Smělé plány však ještě může zhatit hlasování ve vládě a ve sněmovně. Vládnoucí koalice je zatím nejednotná. Zatímco ANO je údajně pro, sociální demokracie se k aprílovému návrhu staví rezervovaně a lidovci mohou překvapit. „Jsem přesvědčen, že máme zapotřebí loďstva,“podotkl prý lidovecký šéf Pavel Bělobrádek.

Autor je reportérem serveru NATOaktual.cz