Zachraňme hájenku pod Roklanem

Historickou stavbu z 30. let Národní park Šumava nejdříve načerno opravoval a nyní ji chce zdemolovat

V nejodlehlejší části Šumavy na úpatí Velkého a Malého Roklanu stojí letitá hájenka. Stojí a chátrá. Pokud správa Národního parku Šumava něco urychleně nepodnikne, takzvaná rochelská chalupa brzy spadne. A s ní zmizí jedna z posledních stop lidské přítomnosti v této části Šumavy.

čených osad a samot na Šumavě. A přitom je opravdu zázrak, že hájenka pod Roklanem přečkala až dodnes! Stejně jako Březník, byl celý rokytecký revír už „za plotem“, ale pohraniční stráž tam měla nějakou dislokovanou strážní četu.

Ze světa lesních samot

Proč bychom měli usilovat o záchranu jedné staré hájenky?

Za prvé jde vedle Březníku o místo, o němž píše Karel Klostermann v knize Ze světa lesních samot. Stojí v jednom z nejtajemnějších a nejpoetičtějších cípů Šumavy, který býval obýván a oblíben (samot zde bylo vícero), byť pro svou špatnou přístupnost nebyl nikdy dost dobře znám. Kromě Klostermanna znal a umělecky ztvárnil kouzlo tohoto kraje také Josef Váchal, například v knize Očarovaná Šumava aneb Myslivec Weitfällernský.

Za druhé jde o končinu, kterou je nutno projít, chceme-li se dostat z Čech na bavorský Roklan, druhou nejvyšší horu Šumavy, respektive Böhmerwaldu, která skýtá jedinečné výhledy do Bavor i do Čech. Na jejím bavorském úpatí (stejně jako na úpatí nedalekého Luzného) je horská chata s možností občerstvení i přenocování – podobně jako tomu bývalo na straně české až do roku 1945 právě například v chatách pod Roklanem či na Březníku. Dnes se celý ten kraj pozvolna obrací v neprůchodný (případně průchodný „na vlastní nebezpečí“) prales. Když bývalo jinak, lépe, proč by nemohlo být tak znova?! Záchrana je stále ještě možná!

Za třetí je chata pod Roklanem důležitá právě proto, že stála (a ještě stojí) v tak odlehlé, těžko přístupné končině. Na Fastrově automapě ČSR z třicátých let minulého století (část Jihozápadní Če- chy) je vedle Březníku dokonce „Rochelská Chalupa“zakreslena jako jediné ze dvou lidských sídel v tom kraji. Široko daleko tam není, ale ani nebývalo „ani živáčka“– a teď už hrozí, že ani posledních živáčků tam nebude!

V Kubištově průvodci Z Klatov k šumavským jezerům, vydaném v roce 1921 v nakladatelství Pavla Körbra, se dočítáme toto: „Chata Roklanská (něm. Rachelhaus, 1173 m) je po celý rok obývána lesním zřízencem a přeměněna v turistickou útulnu, kde nejnutnější občerstvení i nocleh (4 lůžka) dostati možno. U chaty nalézá se vodní nádrž (Rachelschwelle) napájená vodami Roklice (Rachelbach)...“

10 lůžek s peřinami

Av Dostálově průvodci, vydaném v roce 1938: „Roklan. chata je stát. hájenka vedle domku lesních dělníků. V hájence noclehárna, 10 lůžek s peřinami v bílých povlacích (velmi čisté), dostaneme mléko i pokrmy. Bývala myslivnou revírníka Malého (Ze světa lesních samot) /.../ Od chaty je půl hod. na hranice, na kotu 1238. Ku přestupu na bavorské území je třeba propustky – a i tehdy dobře si za nynějších poměrů rozmyslíme přechod přes hranice.“

Dnes není po čtyřech, neřku-li deseti „lůžkách s peřinami“v posledním stavení na české straně pod Roklanem ani památky. Co by šlo udělat, aby ke zkáze nedošlo, aby třeba jednoho dne bylo zase možno zde přenocovat před náročným výstupem na Roklan – dnes už bez propustky a bez nutnosti takovouto cestu „si dobře rozmyslet“?

Apelujeme tímto na správu NP Šumava: Nedopusťte, aby tato hmotná kulturní památka byla zničena! Mluvčí potvrdil i informaci Antonína Schuberta, že opravy hájenky prováděl NP Šumava načerno. „Tehdejší oddělení investic Správy NP požádalo státní správu o souhlas s udržovacími pracemi, státní správa požadovala upřesnění záměru a nějakou projektovou dokumentaci, načež investice odpověděly, že práce už byly zrealizovány (!) v tom a tom rozsahu. Nakonec byla věc státní správou odložena formálně z důvodu nedolo-