Četník s osudem Ahasvera
PRAHA Údělem stovek českých vlastenců bylo prožít 20. století tak trochu jako biblický Ahasver, který kvůli svému provinění musí až do dne Posledního soudu bloudit po zemi. Tito muži se však provinili jen tím, že milovali svou vlast a byli ochotni pro její svobodu opakovaně nasazovat život...
To byl i případ četnického důstojníka Františka Divokého, který se narodil v Mladošovicích na Třeboňsku. Světová válka jej zastihla na Balkáně v rakouské četnické uniformě, kterou však časem vyměnil coby dobrovolník a „zrádce císaře pána“za uniformu srbskou.
31. března 1892
později Hitler napadl Polsko a před kpt. Divokým vyvstal odpovědný úkol, aby se jako velitel bronowického tábora vydal se svými muži 5. září z Krakova na východ za početnější skupinou pplk. Ludvíka Svobody.
Druhý útěk z Československa
Bylo to putování neozbrojeného houfu válkou rozvrácenou zemí, které po vyčerpávající cestě železnicí i pěšky pro 115 mužů skončilo 19. září na rumunských hranicích u města Vijniţa. Po krátké internaci se Divokého skupina dostala z přístavu Constanţa po moři do Marseille a odtud do Adge, kde kpt. Divoký stal velitelem oddílu polního četnictva u 1. čs. pěší divize.
Po porážce Francie a ústupu do Anglie vykonával tuto funkci i tam a později od října 1944 na frontě při bojích o obklíčený přístav Dunkerque.
Po návratu do osvobozené vlasti se již major Divoký stal příslušníkem nové bezpečnostní formace Sboru národní bezpečnosti, ale únor 1948 a komunistický režim se pro něj staly stejně nepřijatelnými jako kdysi nacistická okupa- ce. Proto odešel za hranice do dalšího exilu, kde 28. června 1972 v Londýně zcela zapomenut zemřel.