Útok plynem: stál za ním Asad?

Západ má vinu syrského režimu v Idlibu za prokázanou Někteří analytici však tvrdí, že to nemá logiku

DAMAŠEK/PRAHA Zkraje tohoto týdne nevypadaly vyhlídky Baššára Asada vůbec zle. Po dobytí severosyrského Aleppa na konci loňského roku se mu dařilo konsolidovat územní zisky. Vytrvale drtil ohniska povstaleckého odporu. K tomu jej mohl potěšit vzkaz z Bílého domu, podle kterého Spojené státy uznávají fakt, že Asad je syrským prezidentem.

„Musíme přijmout politickou realitu,“konstatoval mluvčí Bílého domu Sean Spicer, podle něhož je boj proti terorismu větší prioritou než odstranění Asada.

Do toho však přichází zpráva o úterním smrtícím útoku na město Chán Šajchún v provincii Idlib a na Asada najednou míří kritika ze všech stran. Nastává vojenská odplata.

Proč by se ale Asad pouštěl do rizika, které vůbec nemusel podstupovat? S jakoumotivací? Půso- bí to téměř iracionálně, že by postupoval tak svéhlavě, bez ohledu na veřejné mínění.

Při úterním útoku zatím neznámým plynem zahynulo nejméně 80 lidí. To je také jediná informace, která stoprocentně platí. V ostatních věcech se hodnocení rozcházejí.

Strohé válečné argumenty

Spojené státy a jejich spojenci považují za bezvýhradně prokázaný fakt, že šlo o chemický útok, za který je jednoznačně odpovědný Asad. Jenže nezvratné důkazy pro to neexistují.

Damašek se spřátelenými zeměmi jako Rusko a Írán nabízejí jinou verzi. Podle ní zasáhl nálet sklad chemických zbraní islamistů. Mluvčí ruského prezidenta přitom kritizoval rychlost, se kterou Západ našel viníka tragédie.

Prvně zmíněnou verzi podporuje mimo jiné republikánský senátor John McCain, podle nějž ve skutečnosti nepostrádá sled uvedených událostí logiku. Umírněná vyjádření na Asadovu adresu z Washingtonu mohla v syrském prezidentovi navodit dojem beztrestnosti. Takže zaútočil.

Jenže to k němu úplně nesedí. Autokratický vládce Asad dosud platil za opatrného hráče, který se nepouští bez rozmyslu do bezhlavých dobrodružství.

Günther Meyer, německý politolog z mohučské Univerzity Johannese Gutenberga, proto upozorňuje, že ani argumenty Ruska a Íránu nepostrádají logiku. „Jedině ozbrojená protisyrská opozice může profitovat z chemického útoku,“řekl v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Deutsche Welle. Vojensky se nyní syrští rebelové nemohou s vládním silami měřit, reakce na chemický útok, ze kterého je následně viněn Asad, jim může přinést potřebnou podporu.

Jako podezřelá se jeví také skutečnost, že zprávy o údajném pou- žití sarinu předává Turecko, jedna ze stran konfliktu nepřátelská k Asadovi.

Verzi zpochybňující chemický útok syrských sil v Idlibu podpořil rovněž bývalý zbrojní inspektor Richard Lloyd, který uvedl, že z vývoje situace má nyní užitek především opozice.

Syrští povstalci také včera odvetný útok na leteckou základnu u Homsu uvítali a okamžitě vyzvali americké síly k dalším leteckým úderům.

I německá analytička Bente Schellerová, ředitelka berlínské Nadace Heinricha Bölla, připouští, že z vojenského hlediska působí chemický útok od Asada nesmyslně, přesto je možné, že násilí mohlo být zamýšlené jako krutý vzkaz rebelům.

„Mohlo to povstalcům naznačit, že nemají počítat s žádným slitováním, že jim nikdo nepomůže,“nabízí možný Asadův motiv Schellerová, citovaná listem New York Times. Je nakonec možné, že tragédie zůstane nevyšetřena.

Tak jako třeba útok v bosenském Sarajevu z února 1994, kdy minometný granát zabil na tržnici Markale 68 lidí. V podezření byli Srbové, ale dodnes se neví, kdo za ním stál. I tehdy tragédie přitáhla pozornost Západu.

Klíčová provincie

Jisté zatím je, že útok v Chán Šajchúnu a následná americká odveta situaci na bojišti proměnily. Islamisté z Fronty dobytí Sýrie, dříve známé jako an-Nusra, kteří podle agentur město kontrolují, mohou cítit povzbuzení.

Chán Šajchún leží v převážně sunnitské provincii Idlib, která je jednou z posledních bašt protiasadovské opozice. Její strategickou polohu určuje fakt, že leží na hranici s Tureckem a západně od ní se nachází provincie Latákie, hlavní opora režimu a kolébka klanu Asadů.