Jestřáb na obzoru
Ať už to bylo s Trumpem a Ruskem jakkoli, tlak Kongresu, expertů a médií si vynutil změnu
Americký raketový útok na syrské vojenské letiště postavil USA v zásadním ohledu proti Rusku a jeho zájmům. Jde ale jen o logické vyústění vývoje, který je patrný už týdny. Není to jediné, co je ve hře, ale Donald Trump se nutně potřebuje zbavit nálepky politika, který je ve vleku ruských zájmů a jehož okolí je zapleteno do kremelských pavučin.
Jak to bylo s Trumpovým vztahem k Rusku doopravdy? Dozvíme se něco podstatného, až bude bývalý národně bezpečnostní poradce Michael Flynn vypovídat výměnou za imunitu? Uvidíme. Zatím to ale můžeme shrnout tak, že ruské snahy o Ameriku vlídnější ke Kremlu selhaly. Nejen kvůli Sýrii. Lidé jako bývalý národně bezpečnostní poradce Michael Flynn, volební manažer Paul Manafort už jsou z okolí Trumpa pryč. A strategický poradce Steve Bannon, který sní o alianci západních konzervativců s Ruskem, byl právě odvolán z výboru pro národní bezpečnost.
Velký posun
Diabolizace Trumpa jako ruského agenta ale ani po včerejšku ještě úplně neochabne. Na místě je tedy malá inventura americko-ruských vztahů. Ještě v roce 2005 Rusko podporovalo americké operace v Afghánistánu a pronajímalo Američanům svou základnu v Kyrgyzstánu. Americká vojenská technika proudila po železnici postavené kvůli ruské invazi do Afghánistánu o dvacet pět let dříve. Američané používali ruský vzdušný prostor.
V roce 2002 byl George Bush v Moskvě a pěl na Putina písně chvály, potřeboval totiž podpořit v Afghánistánu i Iráku. Ještě Barack Obama v době „resetu vztahů s Ruskem“potřeboval, aby Američané mohli využívat základnu v ruském Uljanovsku.
Pokud je dnes Trumpovo okolí vyšetřováno kvůli „kontaktům s cizí mocností“, tak Holman Jenkins z deníku The Wall Street Journal správně poznamenává, že mezi lety 2004 a 2013 navštívili američtí prezidenti Rusko celkem čtrnáctkrát.
Takže bude dobré, když nějakým auditem projdou celé americko-ruské vztahy a jejich výkyvy za posledních dvacet let.
Samozřejmě jsou tu zásadní rozdíly. Trump dosud neřekl o Putinovi křivého slova. To, že se poradci Trumpa scházeli tolik s ruskými diplomaty a někteří se nechali platit ruskými firmami, také není normální. Navíc o tom lhali. A bylo už po anexi Krymu, po ruské agresi na východě Ukrajiny, po ruském vpádu do Sýrie apod.
Ať už to bylo s Trumpem a Ruskem jakkoli, tlak Kongresu, expertů a médií si každopádně vynutil změnu. Jak upozorňuje Adrian Karatnycky z Atlantic Council, mluvčí ruského prezidenta označil před týdnem aktuální stav americko-ruských vztahů za „nejhorší, jaký může být“. Kdyby mohl mluvit po včerejším útoku v Sýrii, pomyslné propadliště by se ještě dál propadlo.
Odehrává se velký posun. Ještě nedávno přece Trump označil NATO za „přežité“a naznačoval, že by USA mohly akceptovat anexi Krymu. Steve Bannon doufal v alianci mezi Západem a tradicionalistickým Ruskem proti sekularismu a islámu.
Jenže za pár týdnů se vůči Rusku přátelská Trumpova administrativa proměnila v jestřáby. Ruská média mluví „o konci iluzí“a označují Trumpa za narcise. Ruský premiér Dmitrij Medveděv říká, že sankce budou „trvat do nekonečna“. A to bylo před včerejším americkým útokem.
Není to ale jenom změna na straně Američanů. Rusko po nástupu Trumpa do funkce eskalovalo násilí na východě Ukrajiny a rozmístilo zakázané střely s plochou dráhou letu. A ruští piloti zjevně „testují“americké lodi v Černém moři.
Návrat k normálu
Trump je pod tlakem. Na jedné straně jsou tradiční republikánští jestřábi, na druhé demokraté, kolektivně rozezlení kvůli ruskému vměšování do voleb. Hlavně je tu ale celá expertní obec, to, čemu se v USA říká „zpravodajská komunita“a „národně-bezpečnostní establishment“. Trump nakonec musel uznat, že tu byly ze strany Ruska pokusy ovlivnit americké volby.
Expertní názor na Putina je podle Karatnyckého tak jednoznačný, že by Trump nedokázal dát dohromady národně-bezpečnostní tým přátelský ke Kremlu, ani kdyby stokrát chtěl. A dodejme, že kdyby to zkusil, tak mu Kongres takový tým neschválí.
Vezměme si pár výroků z nedávna: Americká velvyslankyně u OSN Nikki Haleyová prohlásila, že USA „stojí jasně za Ukrajinou“. Šéf diplomacie Rex Tillerson pravil, že „americká podpora ukrajinské suverenity a teritoriální integrity zůstává pevná“.
To, že Trump drsně tlačí své evropské spojence, aby zvýšili výdaje na obranu, také Putina moc nepotěší. Brexit nevede k tomu, že by Londýn byl přátelštější k Rusku. Oba favoriti na post německého kancléře jsou kritičtí k Putinovi a favoritem na francouzského prezidenta je Emmanuel Macron, který ve svých reálných šancích jasně vede nad dvěma proruskými kandidáty.
Korunu tomu nasazuje Trump svým nedávným tweetem: „Osm let Rusové válcovali Obamu, posilovali a posilovali, vzali si Krym a rozmístili střely. Slabost!“
Takže – pokud se vám zdál před dvěma měsíci svět vykloubený z pantů a postavený na hlavu, nyní to už vypadá o dost podobněji tomu, jak jsme to v posledních dekádách znali. I v tom, že USA cosi bombardují a Rusko se zlobí.