Poslat mu nějakou tu pětku?

Chlívek se svým čtenářům omlouvá. Místo aby se poškleboval Bohuslavu Sobotkovi (že se mu rozpadá partaj pod rukama), Andreji Babišovi (že načasoval svatbu s životní láskou zrovínka do volební kampaně) nebo Martinu Stropnickému (že jej nikdo nebude přemlouvat, aby se obětoval a kandidoval na prezidenta), bude se věnovat vážnějším, složitějším a nejednoznačným otázkám.

Příští týden by se dožil dvaaosmdesáti let jeden skvělý chlap. Narozený za hospodářské krize prožil dětství za okupace, školství za Nejedlého, maturitu za Stalina a nejplodnější roky života za normalizace, prostě idyla celé jedné trápené generace. Podstatné je pro tuto úvahu cosi jiného: už na studiích začal pracovat ve Fyzikálním ústavu Akademie věd a co se děje uvnitř tenkých feromagnetických vrstev, se snažil spočítat ještě den předtím, než vydechl naposled. Tenhle chlap, dej mu Atom věčnou slávu, by byl ostatně jako skoro celá česká vědecká obec z kandidatury fyzikálního chemika Jiřího Drahoše na prezidenta nadšený. Až tak, že by dost možná poslal na jeho transparentní účet nějakou tu pětku. A když tu už není, mohou to udělat jeho potomci.

Když si prohlédneme novinové a časopisecké texty, tak můžeme říci: v pražských redakcích nepanuje nad kandidatu- rou pana profesora Drahoše žádné velké nadšení. I autor Chlívku o něm psal několikrát velmi skepticky: „Kdyby hlavu státu volili poslanci a senátoři… Kdyby chtěli odbržděného politika nahradit uhlazeným akademikem… Kdyby byly v Dolní Lhotě ryby, Jiří Drahoš by byl ideální kandidát. Ale proč by jej lidé volili, když jej mnozí vůbec neznají?“Místy byl ještě příkřejší: „Místo připraveného projevu improvizuje. Místo do publika se dívá kamsi k zemi, jako by u špiček svých bot hledal nějaké nové molekuly...“Přesto skeptický komentátor v zastoupení onoho skvělého chlapa, co už tady není, pošle nějakou tu pětku na kandidátův transparentní účet.

Takřka všichni zkušení a světa znalí to autorovi rozmlouvali. Novinář přeci musí budit zdání holé nezaujatosti, iluzi nezávislosti a umanuté beznázorovosti. Někteří kolegové dokonce kvůli své práci rezignují na základní právo chodit k volbám. Snadno by mohl nějakou tu pětku poslat místo syna někdo jiný z rodiny, nebo soused. Ale proč?

Chlívek ví, že píše pro publikum převážně zkušenější, často chytřejší a zhusta vzdělanější. Tak už to je na světě zařízeno, že ty nejlepší mozky nepracují v novinách. P. t. čtenářstvo jistě dokáže odečítat všemožné vychylování textů dle majitelů, šéfredaktorů i autorů. Je to hračka, pokud mají dostatek informací. Proto Chlívek ohlašuje, že ačkoli se i nadále bude ze všech sil pokoušet při psaní fenomenologicky vyzávorkovat své předsudky, i nadále se bude snažit být ke všem kandidátům stejně kritický, ale kvůli tátovi pošle jednomu z nich nějakou tu pětku.

Chlívek ví, že píše pro publikum převážně zkušenější, často chytřejší a zhusta vzdělanější. Tak už to je na světě zařízeno, že ty nejlepší mozky nepracují v novinách.