Vnímám, že nové policejní
Bude tomu pět let, co Lenka Bradáčová nastoupila do funkce vrchní státní zástupkyně v Praze. Tenkrát ji proslavilo spuštění vyšetřování tehdejšího hejtmana Davida Ratha. Na přelomu loňského a letošního roku se však kauza zasekla na soudech. Bradáčová s jejich odůvodněním nesouhlasí, víru v úspěšný konec ale neztrácí. Průtahy ve vynesení finálního verdiktu přirovnává k případu Mostecké uhelné společnosti souzené ve Švýcarsku, kde se případ táhne podobným způsobem. Před rokem Bradáčová nesouhlasila s policejní reorganizací. Jak tento zásah vidí dnes? „Ono to trvá, než si podřízení zvyknou na nového nadřízeného, než zjistí jeho představu, co po nich bude v práci požadovat. Hlasy policistů, které slyším, shrnu do krátkého vyjádření – nový útvar nemá srdce,“pronesla v rozhovoru pro LN.
Zatíženost některých policistů je stále neúměrná,
ba na počty kárných řízení se stáními zástupci. Ty ukazují, že systém funguje, má sebereflexi a že vedoucí státní zástupci, když identifikují pochybení, se je nesnaží zakrýt, ale podávají kárné návrhy. Pak tu také máme trestní věci, v nichž byli či jsou státní zástupci prověřováni a v nedávné době jeden pravomocně odsouzen. (Obvodní státní zástupce z Prahy 2 František Fiala dostal v roce 2015 trest 3 roky a 10 měsíců ve vězení a pokutu 150 tisíc korun – pozn. red.)
Nemám vysvětlení. Napadají mě však v této souvislosti paralely.
Bude následovat návrh, aby soudce nesoudili soudci? Anebo další příklad. Pokud příslušník Generální inspekce bezpečnostních sborů spáchá trestný čin a prověřují ho příslušníci GIBS, rovněž v těchto případech dojde ke změně? Neznám z poslední doby případ, kdy by bylo důvodné tvrzení, že státní zástupci v rámci falešné profesní kolegiality kryjí jednání svých kolegů.
To je jasné zpochybňování role státního zástupce v trestním řízení. To je pro mě nepřijatelné. Každý státní zástupce, který nechce být pouze pasivním státním úředníkem a chce vykonávat svoji práci tak, jak mu ji ukládá trestní řád a zákon o státním zastupitelství, pro to potřebuje mít účinné nástroje. Mezi ty významné patří oprávnění, aby mohl provádět jednotlivé úkony trestního řízení. Av případě, že policejní orgán provádí práci nekvalitně či nerespektuje pokyny státního zástupce, je často jediný způsob, jak zachovat zákonnost přípravného řízení, odnětí věci.
Tady se směšují dvě věci. První se týká oprávnění odejmout věc konkrétnímu policistovi. Proti tomu směřuje usnesení poslanců. V takových případech se věc odejme policistovi, ale nikoli útvaru. Pak existuje ještě jedno oprávnění státního zástupce, který může odejmout věc útvaru a přikázat ji útvaru jinému. Nikde v trestním řádu ale nenajdete oprávnění státního zástupce – podobná nařčení kategoricky odmítám – vybírat si policistu.
Můžeme sice policistovi věc odejmout, ale nemůžeme ji jinému přikázat. O tom, kdo bude v policii věc zpracovávat, rozhoduje vedoucí daného policejního útvaru.