Centrále chybí srdce
Z neznalosti. Existují případy, kdy se státní zástupce dohodne s příslušným velitelem útvaru na složení konkrétního vyšetřovacího týmu. Jde ale o dohodu obou stran, kdo v něm bude působit. Není to tak, že bychom mohli direktivně rozhodnout.
Za dobu mého působení na VSZ v Praze si dovoluji odhadnout, že to bylo do deseti případů.
Zásadně. Státní zástupce se často stává aktivním aktérem při provádění úkonů. V závažných věcech někdy převezme vedení výslechu namísto policisty, třeba když ho policista neprovádí v souladu s jeho představou. To by už nemohl. Stal by se pasivním pozorovatelem a nemohl by aktivně předcházet vadným postupům. Pak by ale nemohl nést odpovědnost za zákonnost trestního řízení. Nezapomínejme, že právě státní zástupce musí jít s důkazy před soud a je odpovědný za výsledek. Zpochybňovat nesystémově tuto roli je nebezpečné.
Nechci spekulovat. Ale od každého takového návrhu bych očekávala řádné odůvodnění. Každá změna trestního řádu by měla být koncepční. Usnesení ve zprávě vyšetřovací komise taková vysvětlení postrádala. Když se nad celou situací zamýšlím, vybaví se mi postřeh jednoho mého kolegy. Řekl: „Když si srovnám mediální sdělení na adresu státních zástupců, před zhruba šesti lety se psalo: Proč nikoho nestíháte? V posledním období jsou spíše titulky: Proč nás stíháte? Proč tolik lidí stíháte?“
Souhlasím s tím, že veřejná žaloba a policie musí pracovat kontinuálně standardně, bez výkyvů. Nemá to být ve vlnách, že nejdříve není stíhán nikdo a poté následuje vlna nedůvodných stíhání. To by bylo jistě špatně. Ale tak tomu není. O tom, zda je stíhání důvodné, či nedůvodné, svědčí tvrdá statistická data. Hodnocení nesmí být založeno na pocitech, kterémohou vyvolat sdělení různých zájmových skupin.
Za posledních pět let, co jsem ve funkci vrchní státní zástupkyně, podali žalobci Vrchního státního zastupitelství v Praze 72 obžalob v závažných hospodářských a korupčních případech. Soud již 36 věcí odsoudil, pouze tři věci byly zproštěny. Ani jednu kauzu soud pravomocně nevrátil. Až teď – v druhé větvi kauzy exhejtmana Davida Ratha. Proti tomu jsme však ani nepodávali stížnost, protože v mezidobí došlo ke změně zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Musíme tuto změnu zákona akceptovat a doplnit vyšetřování.
V roce 2016 zmiňovaný odbor eviduje 31 nových trestních stíhání proti 106 osobám. V minulém roce jsme se zabývali 256 věcmi. Ještě bych zmínila celý obvod Vrchního státního zastupitelství v Praze – tedy i okresy, kraje. V tomto obvodu bylo v uplynulém roce předloženo soudu zhruba 54 000 věcí. Zproštěna v roce 2016 byla necelá čtyři procenta. Takže vidíte, jak velkou úspěšnost máme. V minulosti se množství zproštěných případů pohybovalo kolem 10 procent a ani to nebylo považováno za špatný výsledek. Statistika tedy svědčí o kvalitní práci a dobré kondici státního zastupitelství.
Průměrná délka přípravného řízení od doby, kdy policie zahájí trestní stíhání nebo kdy sdělí konkrétní osobě podezření, do předložení věci soudu je 64 dnů. Celkově tedy data vůbec nemluví o tom, že by státní zastupitelství a policie obecně neměly úspěchy. Je důležité uvědomit si, že spravedlnost se častokrát hledá poměrně dlouho. Oč jsou kauzy složitější a čím více se dotýkají veřejného života, tím složitější a delší trestní řízení je. Obhajoba se snaží vše- mi prostředky – včetně různých průtahů – dosáhnout co nejpříznivějšího výsledku pro klienta. V takových věcech se stává, že odvolací soud opakovaně vrací případy k novému rozhodnutí.
Rozumím, že zdlouhavý proces může veřejnost znejistit, až utahat. Lidé pak přestávají sledovat výsledky. To pro nás nesmí platit. V závažných věcech se k rozhodnutí dospěje třeba až po mnoha letech. Až pak je možné věci hodnotit. Z různých sdělení mám ale pocit, že některé skupiny promyšleně razí strategii vyvolat falešný dojem neúspěšnosti státního zastupitelství. Objektivním datům to ale neodpovídá.
Na rozdíl od Zdeňka Koudelky, který o státních zástupcích a státním zastupitelství pravidelně píše články do médií, nemám žádnou potřebu se k němu vyjadřovat. Není osobou, která by v minulosti, ale ani v současnosti měla vliv na fungování státního zastupitelství – přestože se o to v minulosti pokoušel a svými články v současnosti nadále pokouší. Pro mě Zdeněk Koudelka v určitou dobu prostě jen byl na státním zastupitelství.
Kauza Davida Ratha není ukončena, není v ní pravomocně rozhodnuto. Proto nechci dělat účet dopředu. S odůvodněním vrchního soudu nesouhlasím – z odborných i věcných důvodů. Proto jsem předložila podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, který pan ministr spravedlnosti akceptoval. Řada právníků dopředu postup komentovala, aniž by přitom znala spis a obsah napadených rozhodnutí. Mrzelo mě to, protože obecně si myslím, že právníci mají povinnost bránit dezinformacím a prezentování neodborných a nepodložených informací. Zaplavuje nás množství sdělení a najít kvalitu je stále obtížnější. Spravedlnost se často hledá dlouho, vysvětluje Lenka Bradáčová. Oč jsou kauzy složitější a čím více se dotýkají veřejného života, tím složitější a delší je trestní řízení.
Připodobním to k jinému trestnímu případu – Mostecké uhelné společnosti, kterou řeší švýcarský soud. Ten v první instanci rozhodl velmi rychle. Titulky zněly, že švýcarská justice konala rychle a proč tomu tak není u nás. Jenže máme rok 2017 a kauza ve Švýcarsku stále není pravomocně ukončena, doteď nebylo ani rozhodnuto o odvolání. Můžeme tedy srovnávat. Případ Davida Ratha se začal vyšetřovat také v roce 2012, je rozhodnuto už o odvolání. Nejedná se tedy o nic v Evropě neobvyklého.
Proces je velmi složitý, a nedivím se tedy, že laická veřejnost se nedokáže zorientovat a zdá se jí, že spravedlnost kulhá a že při řešení věcí rozhodují nějaké zvláštní klíče. Musím zdůraznit, že podstatné je to konečné, pravomocné rozhodnutí soudu. My využijeme všechny zákonné nástroje, abychom maximálně a kvalitně hájili veřejný zájem.
Generální inspekce bezpečnostních sborů zahájila trestní stíhání. Budeme se snažit, aby řízení bylo co nejdříve skončeno. Skutkově nejde o složitý případ. koli podá podnět k výkonu dohledu, je povinností státního zastupitelství se jím zabývat. Ze zákona máme na vyřízení věci dvouměsíční lhůtu. Dohled obecně směřuje na posouzení námitek, zda státní zástupce procesně koná v souladu se zákonem, anebo došlo k porušení povinnosti či neodbornému postupu.
Statistika svědčí o kvalitní práci a dobré kondici státního zastupitelství
Ne. Policie ve věci koná a výkon dohledu nijak neznemožňuje ve věci rozhodnout. Až stížnost vyřídíme, bude podatel vyrozuměn. Jde o běžnou součást trestního řízení.
To s naším dohledem nemá nic společného. Týká se to dozoru Městského státního zastupitelství v Praze. Státní zástupce tím reaguje na podnět policejního orgánu. Lhůty se prodlužují, pokud policie státního zástupce vyrozumí, že není schopna ve stanovené lhůtě trestní řízení skončit.
Policie má povinnost konat, a pokud šetří i jiný k tomu oprávněný orgán, budou se muset s jeho závěrem policie a statní zástupce vypořádat. Jiný dopad takové šetření mít nemůže.