Turné nebezpečného teplouše
Provokatéra alternativní pravice Mila Yiannopoulose diskvalifikovala pedofilie, poslední tabu americké společnosti
lošská kultura evropského původu, aby bělochů byla a zůstala většina, a tudíž byla ukončena imigrace nebělochů. Druhý postoj představují především mladí pravicoví radikální publicisté, pro které jsou republikánská strana i konzervativci hlavního proudu příliš umírnění – k nim patří Yiannopoulos. Útočí zejména na politickou korektnost, útlocit k rasovým a jiným menšinám a na feminismus. Třetí postoj je spojen s internetem – většinou jej vyznávají anonymní internetoví „přispěvatelé“, kteří tvrdě napadají všechny menšiny a často jsou to rasisté a antisemité.
Milo Yiannopoulos je gay, ale proti právům leseb a gayů, a tedy proti hnutí leseb, gayů, bisexuálů a transgenderových osob (LGBT). Podle něho by homosexuálové neměli svou identitu zveřejňovat. On sám to však dělá… Navíc tvrdí, že je katolické církvi vděčný za to, že ho prý v minulosti jeden kněz naučil orálnímu sexu.
S ohledem na svůj původ a sexuální orientaci není zcela typickým představitelem hnutí alt-right, navzdory tomu – či u něho spíše právě proto – jím je. Přede- vším je však provokatérem, který rád šokuje, čímž se proslavil. Je proto žádaným řečníkem, což zase přináší příjmy.
Anglický fenomén
Yiannopoulos kritizuje politickou korektnost a privilegia barevných menšin, při- čemž obvinění z rasismu odmítá s tím, že rasistou není, protože jeho „ložnicová politika“je „protibělošská“– jeho milenci jsou zásadně černoši. Vystupuje proti feminismu, který označuje za „rakovinu“, a o prezidentu Trumpovi říká, že je jeho „daddy“– „taťka“.
Přidá-li se k tomu exhibicionismus v rétorice i oblékání, máme fenomén Milo Yiannopoulos, který se někdy obléká jako ministři vlády Margaret Thatcherové – britsky konzervativně –, ale jindy vypadá jako parodie na transvestita, včetně perlových náhrdelníků a náramků. Tento fenomén vznikl i díky jeho talentu k vlastní propagaci – své přednáškové turné po amerických univerzitách nazval Turné nebezpečného teplouše (Dangerous Faggot Tour), čímž myslel sebe, a od toho i titul knihy Nebezpečný. Yiannopoulos se řídí zásadou: Je jen jedno horší, než že vás pomlouvají – když se o vás nemluví vůbec.
Fenomén Yiannopoulos je i dílem jeho anglického přízvuku, jenž Američany fascinuje mnohem více než americký přízvuk Angličany. Pro Američany je anglický přízvuk elitnější a honosnější než ten americký, což si Angličané o americkém nemyslí. Američtí lingvisté a společenští vědci dobře znají mnohokrát opakovaný experiment se vždy stejným výsledkem.
V místnosti s několika Američany a za plentou s Angličanem s nedokončenou střední školou, jenž mluví tak, jak se mluví v Anglii, a s Američanem z Kentucky s doktorátem, který mluví, jak je v tomto státě obvyklé, Američané pokaždé řeknou, že Angličan je vzdělanější a inteligentnější než ten venkovský „balík“z Kentucky. Milo Yiannopoulos mluví s anglickým přízvukem, což Američany fascinuje.
Právo na svobodu projevu
Letos na začátku února měl Yiannopoulos vystoupit na jedné z nejlevicovějších amerických univerzit, Kalifornské univerzitě v Berkeley, zvané též „socialistická republika Berkeley“, kde mu však znemožnili promluvit. Americká studentská levice je totiž přesvědčena, že nikdo nemá právo na svobodu projevu na veřejnosti s jinými než jejími názory, přičemž se opírá o myslitele neomarxistické Frankfurtské školy Herberta Marcuse (1898–1979), dle něhož svoboda projevu v západní společnosti vede i k přetrvávání pravicových, prokapitalistických a buržoazních názorů, a tedy společenské nespravedlnosti.
Právo na svobodu projevu mají mít pouze názory levicové, pokrokové a socialistické – ostatní mají být umlčeny a jejich představitelům znemožněno veřejně promlouvat. Například tak, že se na jejich přednášce vyvolá takový hluk, chaos, nepořádek, že nejsou slyšet, čímž se stane bezpředmětnou, což udělali studenti v Berkeley – svolali demonstrace, ničili veřejný majetek, napadli policii, zapálili budovy a Yiannopoulos musel být z univerzity odveden pod policejní ochranou, aby ho rozvášněný dav nezlynčoval.
Tím mu však velmi pomohli, nemohl si přát nic lepšího. Počet předplatitelů jeho nenapsané knihy Nebezpečný narostl, stal se ještě větší celebritou, tentokrát s aurou mučedníka. A protože mu nedovolili promluvit na univerzitě v Berkeley, byl pozván na již zmíněnou Konzervativní politickou akční konferenci, jež se koná každoročně od roku 1973.
Její organizátoři ještě před pár lety řešili, zda pozvat skupiny, jež sdružují pravicové republikány se stejnopohlavní sexuální orientací – poprvé to učinili v roce 2010 a letos měl přijet exhibicionista Yiannopoulos. Signál byl jasný: levice mu zabránila promluvit a my ho zveme přednést řeč, kterou měl mít v Berkeley – jsme tolerantnější než levice, i k lidem, jako je on.
Pak přišla rána. Týden před CPAC bylo zveřejněno video, v němž Yiannopoulos obhajoval sex mužů s třináctiletými mladíky. Poté se sice omluvil, že to nemyslel vážně, jen žertoval, ale CPAC zrušila jeho pozvání, on rezignoval na post redaktora serveru Breitbart.com a nakladatelství Simon & Schuster s ním rozvázalo smlouvu na knihu Nebezpečný.
Milo Yiannopoulos kritizuje privilegia barevných menšin, přičemž obvinění z rasismu odmítá s tím, že rasistou není, protože jeho „ložnicová politika“je „protibělošská“– jeho milenci jsou zcela zásadně černoši
Případ Charlese Murrayho
Pokračování kariéry Mila Yiannopoulose nyní není zřejmé, ale časem ho určitě „napadne“, jak opět změnit podobu. Zajímavější než on sám je však celkový obraz USA, jenž vyplývá z jeho 1,5letého působení jako enfanta terrible. Za prvé, situace na amerických univerzitách je tristní. Nejde jen o Berkeley a provokatéra Yiannopoulose – přednášejícím nebylo mnohokrát umožněno promluvit, naposledy na začátku března na Middlebury College ve státě Vermont, kam byl pozván k diskusi se studenty Charles Murray, přední americký společenský vědec a zaměstnanec washingtonského think tanku The American Enterprise Institute.