Postfaktický svět je už realitou
Prezident USA Donald Trump a britská premiérka Theresa Mayová usilují o návrat státu, jenž na svém území určuje pravidla
(TTIP) nebo Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA), sympatizovat s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a ukončit americký imperialismus.
Útěchu neposkytuje ani nostalgie po předchozím americkém prezidentu Baracku Obamovi. Tento nositel Nobelovy ceny míru za rok 2009 vedl během svých dvou prezidentských období válku na Blízkém východě, nesplnil slib, že uzavře vojenskou základnu Guantánamo, pronásledoval hackerské aktivisty a v zahraniční politice snížil význam USA natolik, že o osudu Sýrie rozhodují Rusko, Turecko a Írán, přičemž Washington není k jednáním ani přizván.
Ofenzivní politiku ukazují autoritativní lídři, jako je turecký prezident Recep Tayyip Erdogan či ruská hlava státu Putin, kteří prosazují zájmy svých zemí, přičemž Brusel ani jednotlivé evropské země neznají náležitou odpověď. Brexit a zvolení Trumpa nejsou příčinou, ale důsledkem a reakcí na změnu situace.
Pokrytecké poučování
Objevuje se nový tandem Donald Trump a britská premiérka Theresa Mayová, kte- rý připomíná ten Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové. Toto srovnání je však nepřesné, protože politika Reagana a Thatcherové vedla k deregulaci, čímž vznikl základ pro globalizaci. Donald Trump a Theresa Mayová jsou odpovědí na ni a jejich receptem je posílení národního státu a obrana hranic. V ekonomice je to pak odchod z mezinárodních dohod nebo společného evropského trhu a upřednostnění bilaterálních smluv před multilaterálními.
V případě kritiky Trumpovy politiky a brexitu nedrží Evropa, a zejména Německo, v rukou silné trumfy. Exportní přebytek Evropské unie v obchodu se Spojenými státy americkými činí více než 120 miliard eur, na čemž se značně podílí Německo. Do USA jde z Německa zboží a služby za 143 miliard eur a do Velké Británie za 119 miliard eur, což tvoří 18 procent z celkového německého vývozu. Import z Británie a USA do Německa je celkově o 112 miliard eur nižší. Z tohoto hlediska mají Washington i Londýn lepší vyjednávací pozici, což je příčinou nervozity německých hospodářských kruhů.
Poučovat Trumpa o západních hodnotách a dodržování smluv je pokrytecké, protože od vzniku eurozóny jeden nebo více členských států eurozóny mnohokrát porušily stabilizační kritéria. Vyčítat Trumpově vládě, že chce obchodovat tak, aby to bylo výhodné pro Spojené státy americké, není na místě, protože právě tento model tvoří základ německého exportního přebytku.
Kritika USA, že se jejich prioritou stávají vlastní zájmy, neobstojí, protože Čína dělá v globální ekonomice několik desetiletí a v poslední době i v regionálním kontextu totéž, stejně jako je Německo neústupné vůči Řecku v rámci eurozóny. Hlavním problémem Evropy, jež bezpečnostně závisí na Spojených státech a jejich vojenských schopnostech, je v případě amerického stažení vakuum a nárůst odvahy regionálních mocností ke konfrontaci.
Ohrožená liberální demokracie
Postfaktický svět se stává realitou, ale způsobem, který si jen málokdo dokázal představit. Počátek faktických dějin a moderní demokracie se váže k roku 1215 a anglické listině Magna Charta, která požadovala podřízení panovníka zákonu. Toto uspořádání funguje, jen pokud existují například soudy, které dodržování zákonů vynucují, a obyvatelstvo, jež jejich rozhodnutí akceptuje.
Neakceptuje-li společnost fakta nebo nedodržuje-li zákony, nastupuje postfaktická doba, jež ohrožuje liberální demokracii – v západní Evropě například roste počet sňatků s nezletilými dětmi. Především muslimské komunity nectí zákony a nadřazují jim náboženská pravidla, protože zákony jsou považované za administrativní záležitost.
Srovnávat Donalda Trumpa s Adolfem Hitlerem je scestné. Překvapení západních elit, že Trump myslí vážně, co říkal v předvolební kampani, především ukazuje jejich špatný odhad.
Dodržování pravidel a společenský konsenzus o faktech tvoří základ demokracie. Dějiny Československa jsou plné postfaktické interpretace faktů, v důsledku čehož nemělo většinu své existence plnohodnotnou demokracii nebo v něm vládl totalitní systém. Hned na počátku Československa byl uměle vytvořen československý národ a kvůli tomu z něj byly vyloučeny tři miliony Němců.
Jedním z československých vrcholů pak je dokument Charta 77, který požadoval po vládnoucí elitě, aby dodržovala vlastní zákony, k čemuž se zavázala podpisem Helsinské dohody. Postfaktickou realitou bylo pronásledování jeho signatářů a občas jejich uvěznění.
Zúčtování s předchozí dobou
Trumpův inaugurační projev byl obžalobou předchozí doby a zúčtováním s ní a z jeho sloganu „Amerika na prvním místě“vyplývá stažení USA z vůdčí role ve světě. Brexit pak z britského hlediska představuje odchod z nefungujícího evropského společenství. V obou případech – u Trumpa programově, u Mayové zprostředkovaně – však jde o pokus vrátit národní záležitosti do faktického světa, kdy stát stanovuje, kdo smí být na jeho území a jaká na něm platí pravidla.
Donald Trump a TheresaMayová představují generační protest – rok 1968 naruby. Problém spočívá v tom, že v průběhu Trumpovy kampaně i referenda o brexitu hrály lži neboli alternativní fakta důležitou roli, přičemž záchrana liberálního řádu jejich pomocí je více než pochybná. Postfaktická interpretace reality totiž ohrožuje především liberální demokracii, přičemž v autoritativních režimech je její součástí.