Demokracií hýbe informační tornádo

Také politici musejí čelit vlivu zpřístupnění obrovského množství dat, kvůli čemuž jsou i jejich životy „průhlednější“

V důsledku zmnožení informačních zdrojů a nárůstu neformálních kanálů budou lidé méně manipulovatelní elitami. Lze očekávat nárůst vlivu neformálních tvůrců veřejného mínění z té či oné názorové či sociální bubliny. Jen však do té doby, než tato bublina zanikne a nahradí ji jiná. V prostředí stále rychlejších technologických a společenských změn nebude takové „bublání“nijak výjimečné.

ta, a nikoliv lidskou bytost. Přijmout tento fakt je základním krůčkem k tomu, svou zmanipulovatelnost aspoň o trochu snížit ve prospěch racionálnějšího chování.

Nutná je přísná sebereflexe, ale budoucí voliči se jí sotva podrobí. To, že jejich výběr bude méně náchylný k manipulaci, ale zároveň nebude racionálnější, znamená jediné – zvítězí živelnost. Lze očekávat, že vzroste vliv neformálních tvůrců veřejného mínění z té či oné názorové či sociální bubliny. Jen však do té doby, než daná bublina zanikne a nahradí ji jiná. V prostředí stále rychlejších technologických a následně společenských změn nebude takové „bublání“nijak výjimečné.

Fungování Facebooku

Díky internetu ovlivnila rozhodování Američanů před prezidentskými volbami skupina mladých lidí z makedonského městečka Veles. Paradoxní na této partě je, že se o americkou politiku nezajímá a k tomu, aby uplatnila svůj vliv, nemusela vytáhnout paty ze svého městečka. Mladí Makedonci zakládali webové stránky podporující Trumpa a zajišťovali šíření dezinformací z nich na Facebooku.

O další se již postarali Trumpovi příznivci. Sdíleli a navštěvovali „makedonské“weby s takovým nadšením, že jejich tvůrcům zajistili úžasné příjmy z reklamy. Podle serveru Buzzfeed.com nebyl výjimečný výdělek pět tisíc dolarů měsíčně. Pro lokalitu, kde průměrný měsíční příjem nepřevyšuje čtyři sta dolarů, šlo o téměř zázračný zdroj. Paradoxem je, že tento mechanismus fungoval díky spojení naprosté politické lhostejnosti a jurodivosti.

Složitost doby pocítili i „vládci“informací. Zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg patří mezi příznivce Baracka Obamy, zatímco u současného prezidenta USA Donalda Trumpa kritizoval postoje k imigrantům. Bylo sice zřejmé, že Trumpovi příznivci využívají virtuální prostor ke vzájemnému posilování obdivu ke „svému“kandidátovi a nenávisti k Hillary Clintonové, ale Zuckerberga to k zamyšlení o fungování Facebooku nedonutilo.

Šíření světonázorů

Nabízení zpráv podporujících názory příjemce zajišťuje jejich větší „klikanost“, a tudíž vyšší příjmy pro Facebook. Existuje řada varování před úspěšnými podnikateli, kteří používají majetek k šíření vlastního světonázoru, například George Soros nebo právě Donald Trump. Zuckerberg naopak podporuje šíření cizích světonázorů, aby rozmnožil svůj majetek. Koho se více bát? Kdo představuje větší nebezpečí pro demokracii? Kdo disponuje obrovským množstvím dat (big data), má řadu možností, jak je využít, musí se však smířit s tím, že ať naloží s daty jakkoli, vždy může být obviněn z jejich zneužívání pro komerční či politické cíle?

Tyto starosti sužují i Google. Loni v říjnu jej britský bulvární deník The Sun obvinil z nadržování levicově liberálnímu vidění světa. Redaktoři dali Googlu například otázku: Lze se chovat rasisticky k bělochovi? Na vrcholu výsledků se nalézaly odkazy na texty, jež tvrdily, že rasismus je vždy namířen proti minoritám. Tisková mluvčí Googlu obvinění odmítla s odkazem na algoritmus, který je vůči ideologiím neutrální. Podobnému obvinění ale čelil Google již o čtvrt roku dříve, kdy při vyhledávání prezidentských kandidátů byl na hlavní liště vynechán Donald Trump. Google to vysvětlil technickou chybou a nedopatření promptně napravil.

Z těchto patálií Googlu vyplývá, že i kdyby Zuckerberg podlehl pokušení tlačit přes Facebook své názory, pravděpodobně by rychle narazil a mohl by dosáhnout opačného než zamýšleného výsledku. Ani to ho ale nezprošťuje odpovědnosti za to, že Facebook přispíval k většímu odcizení příznivců Trumpa a Clintonové.

Nárůst nepředvídatelnosti

Ani politik s podporou ekonomické a mediální sféry (či vlastníci médií, jako je Silvio Berlusconi či Andrej Babiš) nebude mít nic jistého. Více než dosud bude totiž potřebovat jednoho spojence – příznivou shodu okolností. Primární podmínkou úspěchu hnutí ANO nebyly miliony Andreje Babiše, ale znechucení lidí z přehmatů (a také zločinů) etablovaných politiků, jež se časově sešlo s jeho nástupem.

Tradiční zápolení mezi pravicí a levicí má podle všeho nejlepší léta za sebou. Média přinesla řadu analýz chyb etablovaných politiků, jež narušily dosavadní politický systém. Do velké míry je to vůči nim nespravedlivé, chyby dělali vždy, ale teď se mění fungování demokracie. To lze vidět i u nás, kde tradiční soupeření pravicové ODS a levicové ČSSD vystřídal fenomenální nástup hnutí ANO, jež nelze zařadit na tradiční pravolevou osu a které se nepodobá žádné z politických stran usilujících o přízeň voličů v 90. letech.

Společně s rostoucí nepředvídatelností bude politický systém stále více charakterizovat nebývalé napětí mezi chaosem a řádem. Může jít o směs řádu a chaosu panující v různých částech politického spektra, ale také o střídání silné hegemonie jednoho či hrstky politiků s obdobími prudkých změn. Příkladem první varianty je současná slovenská scéna, kde pravice vře a žádná strana nemá jisté přežití, zatímco levice je sjednocená a stabilní.

Tři skupiny

V souvislosti se vzestupem sociálních sítí se často mluví o prohlubování příkopů mezi zastánci odlišných politických názorů. Skalní příznivci jakékoli ideologie si mohou najít na internetu nekonečně mnoho informací, jež je v jejich přesvědčení utvrdí. Také se mohou snadno setkávat prostřednictvím sociálních sítí a vzájemně posilovat svou víru i případnou nenávist k těm, kdo ji s nimi nesdílejí.

Nikoli každý člověk má sklon zaujímat vyostřené postoje. Řada lidí si uvědomuje svou omezenou racionalitu a je k lákání ideologiemi skeptická. Například uprchlická krize vytvořila dva soupeřící tábory – „xenofoby“, spojující příchod uprchlíků výhradně s hrozbou šíření náboženského fanatismu, vyšší kriminality a teroristických útoků, a „sluníčkáře“, jimž se při vyslovení slova uprchlík vyba- ví utonulý chlapec a živořící rodiny. Oba tábory považují ten druhý za nebezpečí, předhánějí se v nenávisti k němu a plně využívají možnost šířit informace s jejich viděním světa a démonizující druhou stranu. Technologie k této vřavě přispívají.

Existuje však také zmíněný třetí tábor, který se o danou problematiku sice zajímá, ale odmítá zaujmout extrémní pozici, ať už na jedné, či druhé straně. Ve srovnání s předchozími dvěma tábory jde o skupinu osamělejší a méně radikální. I tito lidé však snadno najdou dostatek informací, které podporují jejich postoj.

V úvahách o vlivu technologií na veřejný život se na tuto skupinu často zapomíná, přičemž v turbulentních časech to budou právě její členové, kdo se dokáže vyhnout vyostřeným emocím, zachová si spíše chladnou hlavu a podpoří racionální řešení problémů. Taková skupina by obtížně vznikala v době s omezeným přístupem k informacím. Za takových podmínek by spíše převládla touha „někam patřit“, následovaná přistoupením k jednomu z názorově vyhraněných táborů.

Snadnost komunikace a přístupu k datůmmůže být blahodárná. Sice se prohloubí příkopy mezi zastánci extrémních postojů, ale přibude i těch s kritickým názorem. Je proto třeba nezaměřovat se v diskusích o vlivu internetu jen na otázku, jak reagovat na jím způsobenou polarizaci, ale také na to, jak podpořit růst této skupiny.

Strach z elit zneužívajících moc může ochromit natolik, že se snáze staneme obětí manipulace našich „přátel“na sociálních sítích. Díky technologickému pokroku bude ještě více platit, že nejhorším nepřítelem jsme si my sami.

Transformace politického světa

Svět politického zápolení prochází transformací, kterou odstartoval pádící rozvoj technologií. Nové způsoby komunikace a snadný přístup k nevídanému množství informací se bezesporu odrazí ve fungování demokracie. Již teď je snadné vypouštět do oběhu obavy z neúměrné moci politiků, magnátů či nevládních organizací. Nebude však na škodu těmto obavám zcela nepodlehnout.

Nejhorší, co se může stát, je, že strach z elit zneužívajících moc nás ochromí natolik, že se snáze staneme obětí manipulace svých „přátel“na sociálních sítích. Díky technologickému pokroku bude ještě více než dříve platit, že nejhorším potenciálním nepřítelem jsme si my sami. A až na dalších místech náboženští fanatici, jakékoli politické síly či tradiční média.

Autor pracuje ve společnosti Bisnode ČR