Dělníci, volte identitu

Osobní výběr ze světového tisku

Proletáři nemají co ztratit, leda své okovy, psali Marx a Engels v Komunistickém manifestu. Ale to už je pryč, jak ukazuje i debata v rodné zemi Marxe a Engelse. Lídr sociální demokracie (SPD) Martin Schulz jako by říkal: Okovů jsme vás už zbavili, teď ještě uhájíme vaši identitu.

Politika identit byla vlajkovou lodí progresivní západní levice čtyřicet let. Mířila na menšiny. Jak ale naznačuje text Naše vlast levicového intelektuála Jakoba Augsteina na webu Spiegel Online, Schulz cílí na identitu většiny (někdo by řekl německých domorodců).

*** Augstein se odráží od Schulzovy teze, že „postaví do středu zájmu tvrdě pracujícího člověka“a jeho „důstojnost“. Co to znamená? Samozřejmě že sociální spravedlnost, ale též identitu. Jenže zatímco sociální spravedlnost se musí vybojovat vůči kapitálu i koncernům, tak identita vůči migraci. Takto vykládá Schulzův program Augstein a vzápětí dodává: To téma je pro levici nebezpečné. V teorii je cizinec její přítel, ale v praxi je přistěhovalectví zdrojem starostí. A je-li úkolem levicové vlády solidarita s pracujícími, patří k tomu i ochrana vlasti.

Například: v žádné školní třídě by neměl podíl žáků, jejichž mateřštinou není němčina, překročit 25 procent. Augstein se ptá: „Kolik rodičů i učitelů by poděkovalo SPD, kdyby tento bod přijala do svého programu? Co znamená vlast v podmínkách globalizace? Sociální demokraté by na to měli mít odpověď.“Aby zdůraznil, že nemluví jen za sebe, cituje šéfa Böllovy nadace Bastiana Hermissona z jeho projevu na sjezdu Zelených: „Zacházeli bychom se střední dělnickou vrstvou jako s kulturní spodinou, kdybychom její způsob života a hodnotové představy prohlásili za zaostalé.“

Našinec si říká, že německá levice nechce dopadnout jako Hillary Clintonová, ZBYNĚK PETRÁČEK jejíž demokraté loni natolik zlomili hůl nad tradičními dělníky, až „bílý odpad“hlasoval pro Trumpa a přispěl k jeho vítězství. Jako by elity německé levice tušily, že proletariát může kromě okovů ztratit i podporu své tradiční strany. A jako by proto reflektovaly „poučení z krizového vývoje v USA“.

*** Henryka Brodera na webu Osa dobra zaujala Agenda pro přistěhovaleckou společnost. V tom dokumentu spolkové vlády stojí, že v přistěhovalecké společnosti se konflikty řeší „konstruktivně“– skrze „vyjednávací procesy spočívající na toleranci a respektu ke každé a každému“.

Broder se chmuří: „Zákony a pravidla pro všechny patřily včerejšku. Zítra se bude vše vyjednávat s tolerancí a respektem ke každé a každému.“Broderovi tu prostě schází slovo všichni coby vyjádření nejmenšího společného jmenovatele, na jakém se shodne celá společnost. Ta se naopak atomizuje a individualizuje na každou a každého.

*** Výraz ohrožení akademických svobod je burcující. Ale i tu schází univerzální jmenovatel. Stačí nahlédnout do médií.

V The New York Times píše o ohrožení akademických svobod na Středoevropské univerzitě v Budapešti její rektor Michael Ignatieff. Nový zákon Orbánova „autoritativního režimu“narušuje autonomii univerzity, neboť ji dává pod kontrolu maďarské vlády – ta získá třeba pravomoc rušit pracovní povolení přednášejících ze zemí mimo EU.

Jako by elity německé levice tušily, že proletariát může kromě okovů ztratit i podporu své tradiční strany. A jako by proto reflektovaly poučení z vývoje v USA.

Areo.

Také Tamara Wernliová v listu Basler Zeitung se soustředí na akademickou svobodu projevu. Žebříček na webu Spiked říká, že 94 procent vysokých škol v Británii svobodu projevu omezuje – ať už reglementací pozvaných přednášejících, či pořizovaných tiskovin. Londýnská univerzita vyřadila z odběru listy The Sun, Daily Mail a Daily Express, neboť prý šíří nenávist ve společnosti.

Udělejte si malý test. Co ohrožuje akademické svobody více: byrokratické zásahy státu proti škole jako instituci? Svévole studentů proti nositelům nepohodlných názorů? Nebo cenzorské zákroky vedení školy, které studentům (i žurnalistiky!) určují, co nemají číst?