Aplikace supluje školní psychology
Projekt dvou gymnazistů, který pomáhá šikanovaným žákům, má silnou odezvu Zřejmě i proto, že ve školách chybí odborná pomoc
Hned tři dny po spuštění se do projektu „Nenech to být“dvou brněnských studentů gymnázia, který pomáhá například šikanovaným žákům, zaregistrovala zhruba stovka škol. Teď jich je víc než jednou tolik.
Takový start oba autory projektu překvapil: „Aktuálně jsme už za dvěma stovkami. Letí to hodně rychle,“řekl LN Jan Sláma, jeden z gymnazistů. Děti a jejich rodiče mohou přes internetové stránky nebo mobilní aplikaci „Nenech to být“anonymně upozornit, že se v třídním kolektivu děje něco špatného. Desítky dalších tipů na registraci škol do tohoto systému přijímají denně autoři přímo od dětí.
Pokud totiž v systému není škola zaregistrovaná a některý z jejích žáků má akutní problém, přesměrují ho Sláma a jeho kolega na Linku bezpečí. Tam volá denně až pět dětí jen kvůli šikaně. Že tento nepříznivý jev začíná být ve školách čím dál větším problémem, ukazují i čísla této poradny. Zatímco v roce 2015 odborníci řešili 1376 hovorů, v loňském roce už jich bylo o 700 více. Většina případů ale stále zůstává tajemstvím mezi útočníkem a obětí.
Pokud škola v projektu „Nenech to být“zapsaná je, nahlášení třeba právě šikany se nedostane k řediteli. „Prioritní pro nás je, aby na škole byl alespoň jeden člověk, který tomuto tématu rozumí. Ze zákona škola musí mít metodika prevence. Tomu budou hlášení chodit. Děti občas neví, že taková funkce je. Proto chodí své problémy říkat třídním učitelům, kteří ale v tomto ohledu nejsou dostatečně vzdělaní,“popisuje Sláma.
600 psychologů na 4140 škol
Jenže metodici prevence jsou většinou učitelé, nikoliv tedy vystudovaní psychologové, kteří by nejlépe měli šikanu a podobné jevy řešit. A o ty je v tuzemských vzdělávacích institucích nouze. Potvrzuje to viceprezident Asociace ředitelů základních škol Pravoslav Němeček: „Je jich málo a těžko se shánějí.“
Problém připouští i ministerstvo školství. Každý rok se počty školních psychologů mění. Včetně těch, kteří jsou zaměstnaní na částečný úvazek, jich resort napočítal 600. Jen základních škol je
je internetový systém a mobilní aplikace bojující proti šikaně a vylučování z kolektivu na školách. Snaží se pomoci odhalovat tyto problémy v zárodku.
Děti a jejich rodiče mohou přes aplikaci anonymně upozornit, že
v tuzemsku přitom 4140. „V některých regionech je nedostatek psychologů obecně. Obvykle to souvisí s tím, zda v regionu sídlí univerzita připravující psycholo- se ve třídním kolektivu děje něco špatného.
„Necítí se tvůj spolužák dobře nebo mu někdo ubližuje? Nenech to být a pojď to bez žalování vyřešit! Díky této stránce můžeš napsat vedení své školy, které mu určitě pomůže,“nabízí web.
gy,“napsala LN mluvčí ministryně školství Jarmila Balážová.
Školní psychologové musejí absolvovat magisterský studijní program psychologie, jednooborové psychologie nebo dvou oborů jako například psychologie – speciální pedagogika. „Předpokládáme, že odpovědný ředitel bude vysoce odbornou činnost psychologa zajišťovat vždy plně odborně kvalifikovanou osobou, tedy nikoliv učitelem,“řekla mluvčí ministerstva.
Ročně toto studium dokončí okolo tří stovek studentů. V roce 2015 jich bylo 347, loni 308. A ne každý z nich opravdu začne ve školách nakonec dětem pomáhat. „Většina absolventů oboru psychologie směřuje do klinické psychologie a poradenské psychologie,“sdělila také Balážová.
Při inkluzi by měl být psycholog samozřejmostí
Přitom podle Němečka z Asociace ředitelů základních škol je přítomnost psychologa ve škole nejlepší cestou, jak vybřednout ze všech problémů, které svírají dětské kolektivy. A v situaci, kdy se rozběhla naplno inkluze, by podle něho měla být automatická. „Školy, které ho nemají, se obracejí na poradenská zařízení nebo tu funkci někdo supluje, i neodborně. To je ale na dlouhé lokte a je to zkrátka komplikovanější,“popisuje Němeček.
Někteří psychologové podle něho pracují alespoň na malý úvazek nebo spolupracují s několika školami. Fungovat by přitom podle něho měla školní psychologická pracoviště, ve kterých by působil preventista, psycholog a možná i sociální pedagog.
Podle Kristiny Březinové, která pracovala jako školní psycholožka, musí člověk v této profesi zvládat hlavně krizovou intervenci. „Ve škole se něco stane, například se dítě přiotráví antidepresivy. Musí se obvolat záchranka, rodiče a také případně komunikovat s dalšími úřady jako s oddělením sociálně-právní ochrany dítěte. Je potřeba následně mluvit s rodiči i s dítětem, doporučit další péči,“popsala Březinová.
Komunikuje i se třídami, řeší aktuální vztahové problémy v kolektivu nebo právě šikanu. „Tedy takové dynamičtější věci, které poradenský psycholog nemůže, protože na místě každý den není,“míní Březinová. Specifičtější záležitosti, jako určit dítěti diagnózu, už ale musí udělat ten poradenský: jsou tedy ve vztahu ke škole potřeba oba dva.“