Proč tu Erdogan uspěl? žasne Evropa

Kontroverzní návrh ústavních změn, které žádá prezident Erdogan, se dočkal masivní podpory od turecké komunity v Německu i jinde v Evropě. To rozproudilo diskusi, nakolik je úspěšný evropský integrační model.

BERLÍN/PRAHA Turecké referendum o ústavních změnách, které mají rozšířit pravomoci autoritářského prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, přineslo hlasitou výměnu názorů mezi Ankarou a evropskými státy, jež hostí komunity tureckých přistěhovalců.

V kampani létala silná slova, když Německo či Nizozemsko odmítaly vpustit do země agitující turecké politiky. Nedělní plebiscit, který skončil těsným Erdoganovým vítězstvím, teď odezněl. Klid to ale nepřineslo.

Evropští politici nyní nevěřícně přetřásají výsledky. Zneklidnila je silná podpora, jaké se kontroverzní posílení prezidentových pravomocí dočkalo u Turků žijících v zahraničí.

V Německu, kde žijí tři miliony Turků, dosáhla podpora 63 procent. Jinde byla ještě vyšší, třeba v Nizozemsku dokonce 70 procent.

To vyvolalo pochyby, do jaké míry jsou evropští Turci loajální k zemím, v nichž pobývají.

„Turci žijící v Německu by se měli důrazněji hlásit k německým demokratickým hodnotám,“zdůraznil Cem Özdemir, spolupředseda německé strany Zelených, který má turecké předky.

Výsledek Němce zklamal

Výsledek plebiscitu dláždí cestu k prezidentskému systému autoritářského typu, jenž se západním představitelům nezamlouvá. „Těsný výsledek ukazuje, jak hluboce je rozdělena turecká společnost, z čehož vyplývá velká odpověd- nost pro tureckou vládu,“uvedla německá kancléřka Angela Merkelová. Erdogan by podle ní měl vést dialog se všemi politickými proudy v turecké společnosti.

Německá vláda podle Merkelové respektuje právo tureckých občanů vyslovit se k uspořádání země. Kritici k tomu dodávají, že v kampani k referendu měli Turci omezený přístup k nezávislým informacím. Svobodná média v zemi jsou vytrvale perzekvována. Desetitisíce lidí zůstávají po loňském puči ve vězení.

U Turků žijících v Německu je to jinak. Všechny potřebné informace měli po ruce. Přesto hlasovali pro systém, který Turecko zjevně odkloní od liberální společnosti. Erdogan zvažuje mimo jiné i znovuzavedení trestu smrti.

Odkud tedy bere tak vysokou podporu? „Někteří Turci v Ně- mecku se cítí být občany druhé kategorie a Erdogan se svým hřmotným stylem u nich vyvolal dojem, že právě u něj se dočkají zastání,“vysvětluje podnikatel Erdem Tasleden, jenž se do Německa přistěhoval před 20 lety.

Podle komentátora týdeníku Der Spiegel by vysoké procento hlasů pro Erdogana mělo Německo varovat. Němci podle něj mohou cítit v reakci na výsledek hlasování překvapení, neměli by jej ale ignorovat. Měli by se zamyslet, co německé Turky k podpoře Erdogana vedlo. „Je třeba přemostit zákop neporozumění,“říká.

Na druhé straně by měli Turci uznat nezpochybnitelnost některých pravidel, třeba laický charakter škol či nepřípustnost středověkých tradic, včetně takzvaných „vražd ze cti“.

Paralelní společnosti

Turci žijící v Německu by se měli důrazněji přihlásit k německým demokratickým hodnotám

Historie turecké diaspory v Německu se píše od 60. let, kdy přicházeli většinou nevzdělaní vesničané z vnitrozemských oblastí centrálního Turecka. Absence vzdělání ztěžovala jejich integraci do německé společnosti. Další generace už navštěvovaly školy, mnozí Turci také založili úspěšnou stavební firmu či podnik rychlého občerstvení. Mnoho jich ale zůstává v paralelní společnosti, separováno od běžného života.

V Německu dnes existuje okolo 900 asociací a vzdělávacích spolků. Některé z nich se vzdálily dohledu německého státu. V islámských centrech a mešitách působí značný počet radikálních kleriků, stejně jako zpravodajců tureckého režimu.

„Toto nebezpečí infiltrace nesmíme podceňovat,“varovala Lale Akgunová, bývalá poslankyně za sociální demokraty, která přišla do Německa s tureckými rodiči. Současně považuje za důležité, aby postup úřadů proti těmto spolkům nevyvolal u Turků pocit, že jsou diskriminováni.

Poznámku k tématu čtěte na straně 10