Boj skončil, ETA nemá pro co žít
MADRID/PRAHA Když v roce 2003 zpovídali autoři dokumentu Baskický míč Arnalda Otegiho, tehdejšího šéfa Batasuny, tedy politického křídla teroristické organizace Baskicko a jeho svoboda (ETA), popsal jim svět, v jakém pro něj a jeho souputníky bude život postrádat smysl. „Mám kubánského přítele, který mi vždycky říká, že jsme jako poslední indiáni v Evropě. Ve chvíli, kdy se v Lekeitiu nebo v Zubietě začnou jíst hamburgery a poslouchat americká hudba, kdy lidé budou nosit americké oblečení a přestanou mluvit svým jazykem, aby raději mluvili anglicky, kdy se přestanou dívat na hory a raději budou trávit čas na internetu, v tu chvíli se pro nás svět stane strašně, ale strašně nudným místem a život už nebude mít smysl,“zamýšlel se tehdy Otegi. Když loni v březnu opouštěl nacionalistický politik vězení (v roce 2009 byl zatčen a o dva roky později odsouzen za pokus oživit politickou stranu Batasuna), jeho pocity byly asi smíšené. Na jedné straně měl radost, že je volný a že může obejmout své nejbližší. Zároveň však venku našel svět, kterého se tolik bál.
Ani Baskicko neodolalo globalizačním tlakům a v posledních letech se změnilo. V Bilbau i v jiných městech severního španělského regionu, v němž pulzují separatistické tendence, se běžně jedí hamburgery. Sice na baskický způsob, ale pořád je to ten místními nacionalisty odmítaný import „nudného“jídla. V barech se běžně pouští písničky v angličtině a lidé, stejně jako jinde ve světě, sotva odlepí oči od svých mobilů. A že se v Baskicku nezastavil čas, dokládá i poklidné soužití lidí různých kultur a vyznání. V městečku Tolosa nedaleko Zubiety, o níž Otegi mluvil, vyrostly v posledních letech mešita a evangelický kostel vedle vietnamských večerek. V představách baskických nacionalistů cosi nemyslitelného.
Návrat do prázdna
Také atmosféra ve společnosti se změnila. Zatímco ještě před 20 lety byl terorismus a násilí pro polovinu obyvatel největším problémem regionu, dnes si to myslí sotva procento lidí. Obavy z teroristů se v dobách, kdy byla ETA aktivní, promítaly do mezilidských vztahů. „Bylo těžké poznávat nové lidi, získávat přátele, nikdo nikomu nevěřil,“popsala temné období univerzitní profesorka Paz del Corralová pro zpravodajský server rádia Cadena SER. Dnes už je to jiné, strach vymizel a lidé si více důvěřují. Zvykli si na život bez teroristů. Arnaldo Otegi, který v minulosti nebyl jen politikem, ale jako člen ETA měl prsty v několika násilných akcích organizace, se v tomto novém světě nakonec až tak nenudí. Ještě ve vězení se stal šéfem levicové nacionalistické strany Sortu, jež vznikla v roce 2011 jako následnice mimo zákon postavené Batasuny. Otegi tak po odchodu z vězení rovnou vplul do pracovních povinností. Návrat mu navíc po psychologické stránce ulehčil fakt, že ho po propuštění přišli podpořit lidé s povzbudivými transparenty.
Pro spoustu vězňů ale přechod do civilního života tak snadný není. Návrat domů je pro mnohé z nich návratem do prázdna, do reality, ve které chybí to, co dávalo jejich životu smysl – boj za nezávislost. „Když skončí tak zásadní konflikt a lidé začnou rychle zapomínat, zpravidla tím trpí dvě skupiny – jednak oběti útoků, které se ptají, jak je možné tak rychle zapomenout na roky utrpení, a pak ti, kteří sami sebe považují za hrdiny, protože bojovali a zabíjeli pro svůj sen o svobodném Baskicku a dlouhé roky za to byli vězněni. Obě tyto skupiny mají pocit, že na ně společnost zapomněla,“vysvětlil sociolog Ima- nol Zubero deníku El País. Komunita separatistů z ETA navíc přestala být v posledních letech soudržná. Mezi vězni se stále více šíří vědomí, že boj, který vedli, je u konce a že loajalita k organizaci je přežitá věc. Pokud se tedy naskytne legální možnost zkrátit si trest, mnozí ji využijí a venku se pak snaží žít normální život. „Takové případy jsou běžné, navíc se to děje s oficiální podporou politických představitelů levice. Dříve šlo o zcela homogenní skupinu, dnes tomu tak zdaleka není,“říká Zubero.
Ti hrdější trestanci, kteří jsou rozhodnutí nedělat ústupky, jen těžko skrývají své rozčarování a politické zástupce z koalice Bildu EH (seskupení levicových stran, jež si přejí nezávislost Baskicka a mají politické zastoupení v regionálních i národních institucích – pozn. red.), včetně Otegiho, považují za zrádce, kteří neusilují o amnestii pro všechny „politické“vězně, jak slibovali, amísto toho se stali součástí nenáviděného systému. Potvrzením rozkolu mezi separatisty byl vznik hnutí ATA, jež usiluje o amnestii pro všechny „politické“vězně. I když se teroristické útoky podařilo zažehnat, desítky let trvající konflikt mezi centrální vládou a separatisty, jenž si vyžádal přes 800 mrtvých, stále může pro společnost znamenat určité riziko. „Znám případy, kdy se někdo dal na cestu zločinu zejména proto, že se po propuštění ocitl na okraji společnosti,“uvedl pro deník El País bývalý vězeň Fernando Etxegarai.
Jakkoli se tedy ETA stala oficiálně organizací bez zbraní, pro zhojení všech ran, které v důsledku války s teroristy vznikly, je nutné ještě mnohé udělat. Jedna věc je práce s bývalými vězni i oběťmi, s jejich bolestmi a křivdami, tak aby mohli žít vedle sebe. Aby ovšem bylo možné udělat za temnou érou tlustou čáru, musí ETA ještě ohlásit své rozpuštění. Stále je tu bezmála 300 vězněných členů organizace a diskusi o jejich situaci španělská vláda připustí jedině tehdy, pokud teroristé uznají odpovědnost za zločiny a jejich organizace přestane existovat.
Osmého dubna začala psát teroristická organizace ETA předposlední kapitolu své existence, když předala francouzské policii seznam úkrytů zbraní a výbušnin. Jakkoli se v posledních letech situace na severu Španělska uklidnila, stále se čeká na definitivní tečku za konfliktem, totiž na rozpuštění organizace.