Léky zneužívají ti, kdo nezvládají své pocity
LN Na co prvního si vzpomenete, když se hovoří o závislosti na lécích?
Určitě na benzodiazepiny, tedy na léky na uklidnění, utlumení neklidu a úzkosti, a pak na hypnotika, léky na spaní. Další asociací je nedodržování pokynů ohledně dávkování těchto léků. A s tím související problém nedostatečné informovanosti pacienta o riziku závislosti na těchto lécích.
LN Jaký druh lidí si bere benzodiazepiny bez odborného doporučení?
Lidé konzumující benzodiazepiny bez skrupulí a náhledu si neuvědomují, že pro dobrý život je na místě naučit se zvládat nároč- né situace pomocí vnitřních zdrojů. Pak se může stát, že rozvíjejí konzumaci dál do té míry, že se stanou na těchto lécích závislí.
LN Můžete být konkrétní?
Uvědomme si, že léky na uklidnění začíná užívat člověk, který se cítí zahlcený svými pocity a vyhodnocuje je tak, že je nezvládá. K závislosti inklinují lidé, kteří jsou více náchylní k prožívání úzkosti a mají méně rozvinutý potenciál regulovat nepříjemné pocity.
LN Je nějaké rizikové období v životě ženy?
Rizikovou skupinou mohou být například ženy na mateřské dovolené a ženy v období pozdní dospělosti mezi 45 a 60 lety, které mohou zažívat „syndrom prázdného hnízda“. Ohrožené jsou zejména ženy, které si vedle role matky nerozvíjely další stránky života, například profesi, přátelské vztahy, koníčky a především naplňující partnerský vztah. S odchodem dětí se objeví prázdno a následně úzkost téměř existenciální. Bilancování, možné pocity marnosti – co dál se životem? Pokud je žena navíc osa- mělá, je riziko, že si bude hledat nové pseudojistoty, které mohou mít i podobu závislosti. Je zde i biologický aspekt – ubývá sil, přibývá zdravotních potíží a lidé se zdravotními potížemi konzumují častěji psychofarmaka, a častěji se na nich stávají závislí. A pak menopauza.Ta narušuje celkovou rovnováhu organismu, tudíž i psychiky.
LN
Léky
snižující
úzkost a strach – anxiolytika – jsou také nebezpečné?
Jsou potenciálně návykové. Tlumí úzkost, pomáhají přežít nejnáročnější chvíle a zachovat běžný život, například chození do zaměstnání nebo péči o domácnost. Mají stabilizační funkci – mohou v počátcích léčby pacienta mobilizovat, posílit jeho připravenost něco udělat, změnit, začít na sobě pracovat. Jejich úskalí si ale lidé často neuvědomují. Anxiolytika totiž zmírní symptom – úzkost, příčina úzkosti však zůstává. Úzkosti jsou přitom signálem, že člověk sám se sebou nezachází zdravě a že by si měl více uvědomovat, jak se vlastně má, jaké další pocity zažívá – co ho těší, co ho hněte. Tento signál by neměl být umlčen, protože je vodítkem ke změně.
LN Proč se tedy anxiolytika předepisují?
V případě vážných úzkostí je lék stabilizátorem, dočasnou berličkou, a má své místo v léčbě těchto potíží.
LN Jak poznám, že jsem závislý na lécích?
Pokud máte psychické potíže, berete psychiatrické léky s rizikem závislosti a velmi lehce sáhnete třeba po Lexaurinu, když se objeví úzkost. Nemáte snahu vytvořit si strategie, jak ovlivnit míru úzkosti přirozeným způsobem. Máte problém snižovat dávky léku, i přes dohodu s lékařem. Můžete mít také pocit, že se vám děje v životě mnoho těžkého a ostatní jsou tak málo citliví. Nesnažíte se posilovat vlastní osobnostní zdroje ke zvládání života třeba zvýšením celkové odolnosti, změnou životního stylu. Emoce začnete tlumit benzodiazepinem. Nejvyšší čas svěřit se odborníkovi.
LN Jak mi může pomoci psychoterapeut?
Klient se v terapii učí hlouběji rozumět tomu, jak vlastně žije svůj život. To je obohacující, ale ne vždy příjemné, mnohé své vlastnosti totiž raději nechceme vidět. V terapii se klient vzdává svých „berliček“. Terapie není jenom podporou ze strany terapeuta, je to i cesta k získání odvahy rozvíjet nové způsoby fungování ve světě. LN Co když to vyléčeného zase k lékům svádí?
Nemělo by se řešit pouze vyléčení se ze závislosti, tedy že postupně dokážu snižovat dávky a omezit jejich konzumaci. Pokud si nejsem jistý, že vydržím, je na místě zvolit systematičtější práci na sobě – psychoterapii. Podívat se na příčinu potíží, které mě vedly k nasazení psychofarmak a k závislému zacházení s těmito léky. A to většinou není záležitost malého přehmatu v životě, jedné těžké události. Takovou nezdravost si v životě pěstujeme mnoho let. Musíme tedy prozkoumat hlouběji své osobnostní nastavení. Posílit dovednost uvědomovat si své potřeby, pocity, myšlenky, rozvinout osobní sílu a vyzkoušet nové možnosti bytí ve světě. A hlavně platí – přijmout zodpovědnost za sebe a za své jednání, nehledat příčinu potíží, které mě vedly ke konzumaci léků, pouze někde mimo sebe. A pokud tkví příčina našeho stresu a frustrace ve vnějších okolnostech, tak přehodnotit své vnímání a jednání. To není lehké, zajeté koleje se těžko opouští. Proto je dobrou cestou psychoterapie.
Nepomůže, když člověk hledá příčinu potíží, které jej vedly k nadměrnému užívání léků, pouze někde mimo sebe, připomíná brněnská psycholožka Lucie Strachotová.