Balon k ochlazení Země

Příští rok budou profesoři Harvardovy univerzity Frank Keutsch a David Keith a vypouštět v Arizoně balon, který pak ve stratosféře rozpráší oxid siřičitý, částečky oxidu hlinitého nebo uhličitanu vápenatého. Nepůjde o znečišťování ovzduší, jak by se mohlo zdát. Cílem je vyzkoušet, zatím v nepatrném měřítku, možnosti ochlazování Země.

EKOPOHLED

Vypouštěné látky vytvoří v atmosféře aerosoly, které propustí míň slunečního záření a omezí ohřívání zemského povrchu, jemuž se nedaří bránit (loňský rok byl globálně nejteplejším v historii měření teplot). Harvardští profesoři předpokládají, že změří, kolik aerosoly opravdu odrazí slunečního záření zpět do vesmíru, takže se dole nepromění v tepelnou energii. Zjistí, který materiál odráží paprsky nejlíp. K tomu by už mohly začít odborné diskuse o tom, jak by se taková opatření, už ve velkém a spíše z letadel než z balonů, měla organizovat.

Vědci se inspirovali sopečnými erupcemi, které vychrlí do ovzduší až desítky milionů tun oxidu siřičitého, což v následujících měsících vede ke snížení globální teploty. Potíž je v tom, že oxid siřičitý vytváří kyselé deště, a ještě poškozuje ochrannou vrstvu ozonu nad našimi hlavami. Jiné látky by tedy snad měly být vhodnější – což by měly experimenty v Arizoně zjistit.

Tomuto přístupu k řešení problémů s oteplováním planety se říká „geoinženýrství“. Samozřejmě, část odborníků se obává, že pokud se lidstvo opravdu pustí do geoinženýrství, a to ve velkém, mohou z toho vzniknout nepředpokládané důsledky. Lepší by prý bylo snížit spalování ropy a uhlí, při kterém vzniká oxid uhličitý, a také omezit tvorbu metanu v zemědělské produkci – právě tyto takzvané skleníkové plyny nám v atmosféře zadržují teplo trochu podobně jako sklo ve skleníku.

Jenomže snížit produkci skleníkových plynů se pořád nedaří. Možná skutečně nezbude, než aby balon v Arizoně začal novou éru lidského zasahování do atmosféry. Můžeme jen doufat, že z ní nevznikne další malér.