Živá praxe tradiční čínské medicíny
Léčebné postupy používané v Číně nejméně dva tisíce let vyžadují stejně náročné a intenzivní studium jako ty západní
Association (Časopis Americké lékařské společnosti, JAMA) byla již v roce 1998 akupunktura zařazena mezi regulérní léčebné metody s prokázaným účinkem na léčbu bolesti, nauzey a dalších obtíží. Renomovaný časopis Science pak zveřejnil tři přílohy s titulem Traditional Medicine a Case for Integration (Tradiční medicína – případ pro integraci), což jasně vypovídá o zvažování integrace i TCM-OM do arzenálu moderní medicíny (Science 2014: 346 (6216): 1569, www.sciencemag.org).
V Číně pomocí TCM vyléčí ročně 200 milionů osob ambulantně a sedm milionů v nemocnicích TCM, kterých je přibližně tři tisíce z asi 18 tisíc. Každá nemocnice západní medicíny v Číně musí mít aspoň jedno oddělení specializované na čínskou medicínu a opačně – nejde jen o finanční úsporu, ale i o účinnou léčbu bolesti. Oba typy lékařství jsou v Číně rovnocenné co do délky studia, titulů a pravomocí.
Na obou fakultách je nutné složit zkoušky i z protilehlého oboru, takže v praxi vládne domluva ve prospěch pacienta, neboť on si vybírá, jak se bude léčit – zda medicínou západní, či TCM. Univerzity TCM-OM v USA (například Pacific College of Oriental Medicine. PCOM), Austrálii, Británii (státní University of Westminster), Francii a v dalších zemích mají bakalářské, magisterské i doktorské programy a inspirují se výukou TCM-OM v Číně, ale také v Japonsku či na Tchaj-wanu.
Historie Číny 20. století je natolik složitá, že ohromné celky nauky v jistých dobách nemohly existovat, natož se rozvíjet, což se zejména týká akupunktury. V dnešní Číně sice existují staří profesoři, nositelé tradice, ale nikdy jim nebylo umožněno učit druhé, natož publikovat nebo přednášet. Až v roce 2013 si Číňané uvědomili, že ztrácejí kulturní dědictví, a konečně objevují starobylé metody léčby v bohatosti rodinných tradic. Naštěstí řada z těchto nositelů tradic přežila na Tchaj-wanu, ve Vietnamu, Japonsku, USA, Velké Británii či ve Francii, takže inspirovat se lze po celém světě.
Složení
Tradiční čínskou medicínu si lze představit jako dlouhověkou želvu se čtyřma nohama: akupunkturou, fytoterapií, cvičením a masážemi. A celé drží pohromadě díky páteři a kostem, což je filozofie taoismu a čínská tradice úcty k předkům, díky níž se vše zachovalo. Kosti jsou oba- leny masem, což je samotné provozování celého oboru, jejž se nemůžete naučit teoreticky, ale musíte zvládnout různé dovednosti v praxi, jinak se nevyznáte ve vzorcích poruchy jednotlivých pacientů, protože nejde o léčení nemoci nebo příznaku, ale o nastolení harmonie daného jedince. Je nutné poznat, kterým směrem a kde se vychyluje a jak ho nejlépe vyvážit – tento přístup je pro TCM stěžejní. Jen v praxi se naučíte, jakou má kdo konstituci a jak na co reaguje, a celý život to pak zdokonalujete, stále se vzděláváte.
Jsou rozpracovány syndromy, právě onen mohutný krunýř želvy, což jsou klasická díla, ve kterých jsou popsány a vysvětleny algoritmy léčení, způsoby použití bylin, směsí a jejich variant či kombinace bodů akupunktury. Teoretická znalost však musí být podložena klinickou zkušeností a praktickými dovednostmi, aby byla léčba účinná.
TCM se tedy netýká jen bylin nebo akupunktury, ale i cvičení čchikung nebo tchajti-čchuan a dalších, masáží tchuejná a obecné životosprávy (jang-šeng-fa), protože starověcí lékaři nemohli řešit vážné poruchy. Museli je dávno předtím předvídat a pokud možno jim předejít, a proto je dnes TCM pokladnicí metod předcházení nemocem. Jde spíše o způsob života zdůrazňující harmonii než o pouhou léčebnou metodu. TCM-OM není historizující obor, ale živá tradice, dodnes zkoumaná ve výzkumných ústavech v každé čínské provincii i po celém světě.
Historie
Význam písemné historie TCM spočívá v bohatosti této tradice. Skoro z každého století našeho letopočtu existuje význam- né dílo, ze kterého lze dnes čerpat. Například v čínské medicíně existují díla z prvních století našeho letopočtu popisující postupy a algoritmy léčby horečnatých nemocí směsí bylin i bodů akupunktury, jež se dodnes používají, neboť jsou účinné. To znamená ověření na stovkách lidských generací, jež nemá žádný západní lék.
Jde o dílo Čang Čung-ťinga Pojednání o zranění chladem z roku 200 našeho letopočtu (Šan-kan-lun – Čang Čung-ťing). Dnešní antibiotika používáme necelých 100 let a již jsme konfrontováni s rezistencí, toxicitou a nežádoucími účinky. V tomto ohledu fascinuje studie WHO SARS Clinical Trials on Treatment Using a Combination of Traditional Chinese Medicine and Western Medicine (Ženeva, WHO 2003, http://apps.who.int/medicinedocs/ pdf/s6170e/s6170e.pdf), kde se popisuje, jak byliny TCM vyřešily počáteční stavy SARS a i u pokročilých forem výrazně zmírňovaly nežádoucí účinky kortikoidů. Právě kombinace západní medicíny a TCM-OM bývá velkým přínosem pro pacienty.
Dalším příkladem je Artemisinin, lék získávaný z čínské byliny čching-chao (Artemisia annua) na základě 1500 let starých záznamů TCM. Ten nyní patří mezi nejúčinnější antimalarika a profesorka Tchu Jou-jou (Tu You-you) z Číny za něj získala Nobelovu cenu v roce 2015. Využití pokladnice TCM ale vyžaduje odborné vzdělání, zkušenost, trpělivost a celoživotní studium – nelze ji lehce přejmout. Jednoduchou prevenci a způsob života zdůrazňující harmonii se však dokážou naučit i pacienti. A jejich zájem stále roste, neboť si ověřili, že prevence je ochrání před mnoha utrpeními.
Jiné paradigma
Ve studiích GERAC a ART, jichž se v Německu zúčastnilo 1500 lékařů (se značně nesourodým vzděláním), bylo ošetření akupunkturou dvakrát účinnější než jakýkoli postup západní medicíny. Problémem bylo, že se neprokázal statistický rozdíl mezi takzvanou falešnou (sham acupuncture) a skutečnou akupunkturou kromě migrén a bolestí kolene, ale i tam nebyl rozdíl natolik markantní, byť statisticky významný.
Kritici nikdy nevysvětlili dvojnásobnou účinnost akupunktury a vzali si pro média jen hlasitě vytrubovanou zprávu, že je jedno, kam píchnete. Opak je pravda, akupunktura je účinná, ale tato účinnost nebyla zachycena ve studii s širokou škálou vzdělání účastníků kvůli špatné- mu designu studie, který mimochodem vymýšleli odborníci na západní, a nikoli čínskou medicínu! Navíc již v klasických knihách se píše, že akupunkturním bodem se může stát jakékoli místo na těle, takže pojem sham acupuncture (falešná akupunktura) je nyní považován za neexistující a mylný koncept.
Je zřejmé, že TCM-OM je založena na jiném paradigmatu než západní medicína, což je kámen úrazu. Jak by mohlo vzniknout něco hodnotného na jiných než nám známých paradigmatech? To by odporovalo konvencím, podobně jako řada objevů v minulosti. Nejde jen o fascinující a rozsáhlé zdroje tisíců bylin a léčivých drog nebo znalosti stovek akupunkturních bodů a jejich metod stimulace.
V LN vyšel v sobotu 4. března 2017 článek K čemu ta adorace čínské medicíny? Leoše Kyši, předsedy českého klubu Sisyfos. Zareagovala na něj lékařka Ludmila Bendová, jež se tradiční čínské medicíně intenzivně věnuje posledních 25 let. A ptá se: Jak docílit rovnováhy mezi nekritickým přijímáním a dogmatickým odmítáním tradiční čínské medicíny?
Starověká personalizace
Možná nejzajímavější je způsob a filozofie, jež se pro jednotlivého pacienta vybírají a kombinují. Jde totiž o jakousi starověkou personalizaci medicíny. To, oč se snaží dnešní moderní medicína analýzou DNA a dalšími náročnými a drahýmimetodami, možná, byť primitivně, uplatňovali již starověcí praktici TCM díky svému pozorovacímu talentu a především díky generacím lékařů, kteří si pečlivě zaznamenávali a předávali zkušenosti.
To je právě význam nejméně dvou tisíc let živé praxe TCM a jejích historických písemností. Není tedy možné TCM-OM jednoduše převzít, předpokládá to stejně náročné a intenzivní studium jako v případě západní medicíny. V Číně jde o minimum čtyř let denního studia pro akupunkturu nebo jedenácti let pro fytoterapii. TCM-OM má i svá úskalí a nevýhody a nelze přejímat vše. V tomto směru odkazuji například na svůj odborný článek Léčivé drogy tradiční čínské medicíny a možnosti jejich uplatnění ( Praktické lékárenství 2017, 13(1): 36–39).
Proto je vynikající, že je TCM-OM poskytována potřebným a podrobována zkoumání v nemocnicích, jako je Fakultní nemocnice v Hradci Králové, díky odvážným lidem, kteří se nebojí jít proti proudu. Demokracie by měla spočívat i v možnosti diskuse, v tom, že vyslechneme odlišný názor, než sami zastáváme, a zamyslíme se nad ním. Nezbývá než skončit citátem Tomáše Garrigua Masaryka: „Tož demokracii už máme, teď jen abychom měli i ty demokraty.“
Tradiční čínskou medicínu si lze představit jako dlouhověkou želvu se čtyřma nohama: akupunkturou, fytoterapií, cvičením a masážemi. A podle taoismu celá drží pohromadě díky páteři a kostem.
Autorka je zakladatelkou Československé SinoBiologické společnosti