Chuchvalce drátů v Pezinku

Jména Jaroslav Prokop a Karel Haloun možná nejsou na české hudební scéně z těch nejčastěji skloňovaných, ale pro mě a jsem si jist, že i pro hodně dalších, jsou v jistém smyslu přímo ikonická.

Jaroslav Prokop je totiž fotograf, který se točil hlavně kolem české rockové a folkové scény v 70. a 80. letech, byl spojen se slavným „ostrůvkem svobody“, Junior klubem Na Chmelnici, a po dlouhou dobu byl takřka osobním fotografem Vladimíra Mišíka. Karel Haloun je výtvarník, knižní grafik a – také od 70. let – autor řady obalů elpíček a později cédéček s kvalitní hudbou. Vždycky platilo a dodnes platí, že pod čím je Haloun v hudební oblasti podepsán, to si lze poslechnout bez rizika katastrofy.

Prokop s Halounem (třetím do party je Luděk Kubík, který tvoří s Halounem nerozlučnou tvůrčí dvojici od doby, kdy se užitá grafika začala tvořit výhradně na počítači, tedy už víc než dvě dekády) teď mají v pražské Leica Gallery ve Školské ulici výstavu Portrét jednoho hudebního festivalu. Výstava je to primárně Prokopova, neboť prezentuje jeho fotografie z legendami opředeného festivalu v Pezinku v roce 1976, na kterém hráli například zmiňovaný VladimírMišík, Marsyas, Vlasta Třešňák, Marián Varga, Vladimír Merta nebo Dagmar Voňková. Ovšem celkovou podobu jí dali právě Haloun s Kubíkem. Expozici převážně velmi velkých, samozřejmě černobílých rastrovaných fotografií provází typické halounovské ručně psané písmo, které známe například z tak slavných alb, jako je Kolej Yesterday Michala Prokopa. „Modely“snímků, které jako kurátoři Haloun s Kubíkem pomáhali Prokopovi z jeho negativů vybrat, jsou nejen samotní muzikanti na pódiu, ale i život v zákulisí a hledišti. A třeba také chuchvalce kabelů od hudebních aparatur. I ty o festivalovém dění na Prokopových fotkách vypovídají víc, než je obvyklé.