Sobotkův Macron

Premiér Sobotka projevil radost, že první kolo volby hlavy Francie vyhrál Emmanuel Macron. Je prý „nadějí pro všechny, kdo mají plné zuby nacionalismu, extremismu a populismu“. Na tom jistě hodně je. Jenže socialista Sobotka jako by přehlížel hlavní vzkaz francouzských voličů.

To poselství zní, že socialisté zcela propadli. Že Macron neuspěl jako člen socialistické strany (jím byl v letech 2006–2009), nýbrž jako lídr hnutí En marche!, jako muž, jenž se vědomě odřízl od celého dosavadního establishmentu. A není v tom vůbec sám. V Německu kráčí podobnou cestou socialista Martin Schulz. U nás již uspěli Andrej Babiš a Miloš Zeman. Ti všichni se stylizují do role kritiků vlád a „těch nahoře“, kdežto socialisté, kráčející cestou moderní levice, jen bezmocně sledují, jak staré bašty jejich voličů hlasují tu pro Le Penovou (severovýchodní Francie), tu pro Trumpa (Velká jezera).

Jakou inspiraci může Sobotka u Macrona získat? Konstatování, že socialisté míří k porážce od nahodilých hnutí? Když Sobotka Macrona automaticky chválí, vzbuzuje dojem, jako by netušil, že Macronův úspěch nenastavuje zrcadlo „fašistům“, ale celé moderní levici. I Sobotkovi.